Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž velké výstavy Josef Sudek: Topografie sutin

Do 19.8.2018 bude v Domě Fotografie GhmP, Revoluční 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá, krásně smutná a hodně zajímavá výstava Josef Sudek: Topografie sutin.

Výstava představí téměř neznámý a dosud nevystavený soubor fotografií Josefa Sudka (1896– 1976), zobrazující Prahu poničenou v roce 1945 událostmi druhé světové války. Zmýlený nálet spojeneckých vojsk ze 14. února 1945 zasáhl především pražské Nové Město, kde byl nejvíce poškozenou památkou Emauzský klášter. Série fotografií z jeho sutin tvoří největší část Sudkova souboru zachycujícího poválečnou Prahu. Počátkem května 1945 pak proběhlo Pražské povstání, které zanechalo nenapravitelné škody v historickém centru města, například na Staroměstské radnici, jejíž část musela být důsledkem válečného řádění později stržena.

Vystavený soubor je v kontextu Sudkova díla výjimečný. Představuje fotografický vhled do nitra města a jeho památek v prvních dnech míru, kdy se autor snímáním obyvatelů Prahy, kteří přihlížejí ruinám historického centra, zcela ojediněle přiblížil reportážní fotografii. Mezi důležité kapitoly souboru patří až surrealistické zobrazení situace, v níž se ocitla okupovaná země, a to prostřednictvím pohledů do protektorátního skladiště zabavených kovových soch z pomníků (často národních osobností), jež čekaly na roztavení pro válečné účely v areálu u holešovického přístavu na Maninách.

Sudkův soubor, čítající v dochovaných negativech necelé čtyři stovky snímků, vznikl nejspíše na zakázku pro nakladatele Václava Poláčka, u kterého posléze vyšel pouze v nekvalitním tiskovém provedení Pražského kalendáře 1946 s podtitulem Kulturní ztráty Prahy 1939–1945. Výstava představí i tento kalendář, zahrnující 53 Sudkových fotografií, některé písemné dokumenty týkající se zakázky, jakož i početné dosud nepublikované snímky. Mnohé z nich vznikly nejspíše pouze ze Sudkova osobního zaujetí námětem. Vystavené fotografie zahrnou jak autorské pozitivy, nově objevené v některých sbírkách, především v Archivu hlavního města Prahy a v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, tak nové printy z originálních negativů, uložených v Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., jež zhotovil fotograf Vlado Bohdan. Vedle prací Josefa Sudka bude představen soubor fotografií stejného námětu od jiných fotografů i autorsky neoznačené snímky z archivů několika paměťových institucí.

Jedním z témat, na které výstava kriticky poukazuje, je fotografie jako médium zprostředkování zásadních historických událostí. Sudkův příklad nabízí překonání zažitého pohledu na fotografii jako průhled do minulé události a zdůrazňuje obrazovou kvalitu těchto záznamů, jež bývá často opomíjena. Pohled na archivní kopie, jaké se dochovávají převážně v malých formátech, navíc nejednou nalepené na popsaných kartotéčních listech či v tematických albech, nás od podobného čtení často odvádí. I Sudkovy pozitivy, pokud se dochovaly, existují až na výjimky pouze v nevýstavních, malých a často i nefinálních kopích. Zarámováním těchto fotografií a jejich pověšením na zeď galerie tak výstava nabídne možnost jejich nového nahlížení v jiném, uměleckém či galerijním kontextu, bez doprovodu hutného historického vysvětlení. Z tohoto důvodu budou texty i popisky k vystaveným fotografiím k dispozici pouze v doprovodné brožurce a nebudou vstupovat do samotného prohlížení. Divák tak má možnost nově vidět samotný fotografický obraz a nesoustředit se tolik na historickou událost, již nám snímek prostředkuje. Napomáhá tomu i značný generační odstup (již tři čtvrtě století) od zobrazené události, kdy mezi diváky už nepřevažují pamětníci, kteří by tyto obrazy četli především prizmatem prožité bolestné zkušenosti.

Josef Sudek (1896–1976) je světoznámý český fotograf, který většinu života prožil v Praze a velmi rád ji i fotografoval. Mezi léty 1928–1976 měl profesionální fotografický ateliér na Újezdě pod Petřínem. Svůj čas dělil mezi zakázkovou práci a volnou tvorbu, kvalita jeho práce je však ve všech polohách výjimečná jak umělecky, tak technicky. V zakázkách se věnoval hlavně reprodukování uměleckých děl, reklamní fotografii či fotografování památek. Snímky pořizoval zejména pro publikace; vydal mj. několik knih o Praze (např. Pražský hrad – výtvarné dílo staletí, 1945; Praha, 1948; Praha panoramatická, 1959; Karlův most ve fotografii, 1961). Období Protektorátu se pro Sudka stalo zlomovým – ve své volné tvorbě se ponořil do intimnějších a osobnějších námětů, zejména zátiší (např. cyklus Okno mého ateliéru) či zahrad svých přátel (Hany Wichterlové a Otty Rothmayera). V Rothmayerově „kouzelné zahrádce“ se obracel do světa fantazie a až surrealistických obrazů. Hloubavější charakter mají i jeho pozdější krajiny, např. Beskydského pralesa Mionší či dolovaného Mostecka.

Výstava má také stejnojmennou putovní verzi, která probíhá ve spolupráci Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i. s Českými centry a od počátku roku 2018 je postupně představována v několika evropských městech. K výstavě vychází katalog v nakladatelství Artefactum Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i. ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy. Zahrnuje odborné studie autorů výstavy a dalších odborníků. Výstava je výstupem projektu „Josef Sudek a fotografická dokumentace uměleckých děl: od soukromého archivu umění k reprezentaci kulturního dědictví“, zkráceně SUDEK PROJECT, podpořeného Ministerstvem kultury České Republiky v rámci programu NAKI II pro období 2016–2020, id. č. DG16P02M002. Více na www.sudekproject.cz.

Poděkování zapůjčitelům: Archiv B&M Chochola, Archiv hlavního města Prahy, Archiv Národního muzea, Archiv Pražského hradu, Moravská galerie v Brně, Muzeum hlavního města Prahy, Národní památkový ústav, Prokop Paul, Archiv atelieru Paul, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., Vojenský historický archiv, Vojenský historický ústav, soukromí zapůjčitelé.



Fotografie z výstavy