Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Tomáš Hlavina – Objekty – formy a symbolické operace

12. 2.-27. 3. / Sophistica Gallery / Instalace

Do 27.3.2020 bude v Sophistica Gallery, Salvátorská 6, Praha 1, přístupná zajímavá výstava Tomáš Hlavina – Objekty – formy a symbolické operace.

Úvodní text Kamila Nábělka v výstavě:

Objekty na které se zde díváme, tu jsou tak říkajíc samy za sebe, jakoby každý z nich spočíval sám v sobě a chránil zde skrytou ideu díla, zatímco k nám se obrací pouze svoji vnější stranou, věcnou a výrazově zdrženlivou.  To, co je zde – co fakticky vidíme, se zdá být „povrchní“; to, co zde není fakticky, ale jen v podobě ideje, jen jako odkaz ke skrytému významu, se zdá být „hluboké“.
 

Objekty jsou záměrně „objektivní“, obecná věcnost jejich zjevu je podpořena způsobem zpracování a zvolenými materiály. Objekty jsou přehledné ve svém celkovém tvaru, vytvořeny jsou z rozpoznatelných částí, jejichž uspořádání vytváří stabilní sestavu, reprezentující řád jasně určených forem. Pokud může být v některých případech jejich sestavení proměnlivé, tato proměnlivost je ve svých možnostech poměrně fixována a věc samu v jejím vyznění nemění. Objekty jsou opatřeny názvy, či spíše jednoslovnými charakteristikami. Působí jako by byly popisem a výrazem věcného stavu, zároveň však mohou být už jeho dalším, novým a nepopisným určením či metaforickým rozvedením. Názvy nejsou samy o sobě poetické, spíše se vyznačují jistou syntaktickou „ztuhlostí“ – jsou přehledné, působí přesvědčivě a argumentativně, zároveň však, i když se v nich skrývá již drobný významový posun, věc samotnou daná slovní operace nijak radikálně nemění, pouze ji lehce vychyluje.  Změny, ať už fakticky věcné nebo symbolické, jsou tedy spíše posuny v řádu přehledných forem reprezentace.
 

To, co je tu naznačeno a čeho si máme být vědomi, je jisté narušení identity mezi věcí a jejím jménem. Narušení zdánlivě přirozeného vztahu mezi objektem a jeho reprezentací. Vidíme zde vědomou práci s formami a symbolickými operacemi, zároveň však i jejich narušování a kritiku. Je zde přítomna cílená práce s konceptuálním diskursem a zároveň cítíme i vstup nediskursivních praktik a metaforické posuny významu.
Čemu je tato tvůrčí strategie nejvíce podobna? Osobně bych řekl, že je ve svém  jádru esejistická. Esej je útvarem uměleckým, ale zároveň i diskursivním. Prolíná se v něm racionální argumentace s rétorickými a stylově formativními postupy. Zkoumá možnosti výrazu i své vlastní strukturální, metaforické a expresivní funkce. Vede nás k zamyšlení, ale pracuje i s emocemi. Je „povrchní“ i „hluboký“ zároveň. Působí přirozeně, je ale promyšleně komponován. Jeho různoběžné a diverzifikované „diskursivně-stylové“ strategie jej vedou k jednomu úběžníku – ke kritickému a experimentálnímu postoji k tomu, čím se zabývá.
 

Díváme-li se z tohoto úhlu pohledu na objekty Tomáše Hlaviny, můžeme je chápat jako svého druhu mikro-eseje. Nikoli ovšem v tom významu, že by nám něco sdělovaly, nemají narativní obsah, nýbrž z hlediska jejich vnitřní konceptuálně-kompoziční struktury. Prolínají se v nich promyšlené konstruktivní postupy s metaforickými vazbami. Jsou volněji koncipované, současně jsou však drženy v poměrně jasně vymezeném formálním rámci.
V těchto hranicích se dají rozvíjet bohaté možnosti estetického vyjádření a promyšleného odstínění významu. Zároveň lze ke zvolenému způsobu zpracování i samotnému tématu přistoupit s kritickou distancí. Je to postup díky kterému můžeme v reprezentaci samotné reflektovat i to, co v ní zůstává nevyjádřeno či nevyřčeno. Co se jí vzpírá a co proto zůstává otevřené, co nelze plně artikulovat, co ovšem můžeme neustále aktualizovat, tak aby to mohlo být v dalších dílech opakovaně a přitom nově vyjadřováno.

Kamil Nábělek
 

Tomáš Hlavina (1966), tvůrce objektů a instalací s metaforickým a konceptuálním obsahem. Jeho tvorba je formálně i výrazově uměřená, konstruktivně minimalistická, zároveň však i poetická. V letech 1989–1992 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru restaurátorství, poté u Milana Knížáka). Od roku 2017 vede Ateliér sochařství II na AVU v Praze. Svým dílem je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, ze zahraničních sbírek je to Museum Moderner Kunst ve Vídni či Ludwig Forum für internationale Kunst v Cáchách.

………

Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Honza Ch.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Tomáš Hlavina – Objekty – formy a symbolické operace