Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Marian Zajíček: Fotografie a digitální grafika

Do 23.6.2017 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná výstava Mariana Zajíčka: Fotografie a digitální grafika.  Otevřeno Út – Čt 15 – 18.

Marián Zajíček se narodil 22. ledna 1951 v Dubové na Slovensku. Odmaturoval v Bratislavě a v roce 1969 se tam přihlásil na katolickou teologickou fakultu. Během studií byl v kontaktu se studenty teologie ve východním Německu v Erfurtu, kam o prázdninách pravidelně jezdil. Na počátku 70. let se na fakultě zúčastnil velké protestní hladovky. Studia ukončil v roce 1974, poté nastoupil základní vojenskou službu, ale kvůli žloutence se z vojny brzy vrátil. Téhož roku byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan nastoupil v Bánské Štiavnici, v letech 1976–1978 pak působil v Pezinoku. O Chartě 77 se dozvěděl od přítele kněze Roberta Gombíka ze Sence. Protože z televize znali Pavla Kohouta, rozhodli se za ním jet do Prahy. Kohout je ale od podpisu odrazoval, neboť věděl, že pro mladé kněze to bude znamenat ztrátu možnosti veřejně působit. Poslal je proto za Janem Sokolem, kterého ještě týž den navštívili. Sokol je naopak v jejich postoji podpořil. Oba Chartu 77 brzy skutečně podepsali, Marián Zajíček v létě roku 1977. S Robertem Gombíkem poté rozmnožili text prohlášení a rozeslali ho na adresy svých známých. Použili ale falešné razítko zpáteční adresy „Slovenská kniha“, v důsledku čehož StB dopisy odhalila a zachytila. Po přibližně ročním vyšetřováním byli obviněni z podvracení republiky. Když bylo asi po roce vše připraveno k soudnímu přelíčení, proces byl nečekaně odvolán. Až do roku 1989 byl Zajíček formálně stíhán na svobodě. Na jaře roku 1978 byl Zajíčkovi odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Nejprve nakrátko pracoval na dráze  jídelních vozů, kde viděl příležitost vozit samizdat z Čech na Slovensko, vyhozen byl ale již ve zkušební době. Pak se přestěhoval do Prahy. Našel si práci výhybkáře a u železnice s krátkou přestávkou pracoval až do roku 1993. Přestože byl vysvěceným knězem, oženil se a po narození prvního dítěte se v roce 1983 odstěhoval na venkov do Domašína k Jindřichovu Hradci. Pravidelný kontakt s chartisty v Praze sice ztratil, ale dál opisoval a rozmnožoval dokumenty Charty. V 90. letech spoluzaložil českou pobočku Amnesty International, několikrát vykonával funkci jejího předsedy. Od roku 1993 pracoval několik let u cizinecké policie na Ministerstvu vnitra, potom byl krátce zaměstnancem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V dalších letech působil jako tajemník poslance Lubomíra Zaorálka a poté pracoval jako externí poradce klubu ČSSD. V roce 2006 přešel do Parlamentní knihovny. Žije v Praze.



Fotografie z výstavy