Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Josef Achrer: Rituál

Do 31.7.2017 bude v Galerii „Toyen“ v podzemí Informačního centra MČ Praha 3, Milešovská 1, Praha 3 (přímo na Náměstí Jiřího z Poděbrad), přístupná zajímavá výstava obrazů Josefa Achrera: Rituál.  Otevírací doba: Po, Stř 9 – 19 hod., Út, Čt, Pá 9 – 16 hod. Vstup zdarma.

Celý červen budou každou středu od 18:00 hodin probíhat komentované prohlídky za osobní účasti umělce.

Co řekl Josef Achrer o Rituálu:

„Tento projev lidské činnosti je spojován s původními kulturami lidského pokolení. Všechny kmeny a jejich náboženství měly své rituály, které v různých podobách přežívaly po tisíciletí až do dnes.
Rituál je také projevem domorodých kmenů v různých částech kontinentů na Zemi. I dnešní člověk zažívá denně mnoho rituálů a přináší oběti. Tyto obětní rituály jsou důležitým nástrojem, jak upevňovat své pozice a jistoty na tomto světě. Rituál bývá opředen tajemnými silami a nadpřirozenými jevy. Toto řídí duchovní síla víry, která bývá při aktu přítomna.
Rituál ale může být i ranní káva beze slov, milostná předehra, sváteční obřad v kostele i pravidelná porada na obecním úřadě na Žižkově.“

Text PhDr. Claudine Končinské o Josefu Achrerovi:

Josef Achrer, nar. 1951
Obrazy Josefa Achrera jsou o dialogu mezi reálnem a snem, duší a světem, racionalitou a hrou, ale především mezi prostory.Téma volného prostoru a bariér hovoří především z obrazů minulých let jeho velmi typické a známé tvorby. Malíř rád tvoří zátarasy a zábrany, přímo je „vyšívá“, zabydluje prostor obrazu do poslední tečky. Rámuje svoje představy bludištěm symbolů, které vytvářejí cesty do duše – a ven. Pokládá plátno strukturou představ. Vytváří nové celky, umělé – ale v souvislostech a se silnou výpovědí, především v abstraktní rovině, s konkrétní poezií věcí, někdy s poněkud drastickou nadsázkou lidské zkušenosti v epických sděleních. Propletence makro – a mikrosvěta ve strukturální spleti tvarů tím, že absorbují skutečnou realitu s jejími nástrahami a nabídnou nám realitu virtuální. Po pravdě řečeno virtuální realitu nabídne autor především sám sobě. Vytvoří tak jakýsi meziprostor pro „vzkazy sobě“. Vyrovná se s vnímanou realitou (občas s humorem poněkud černým) a schová ji někam za labyrint. Jako vše, je i tento proces dvojsečný. Dovoluje formální cizelování, ale staví hráz proudění. Vzniká tak pro autora jakýsi očistný proces, který i divákovi nabízí formu katarze – pokud přijme za svou malířovu míru ironie a humoru, provázející všechny obrazy. Zvláštního humoru. Někdy hořká ironie společenská, jindy intimní pohled (spíše nadhled) na život zakrytý sítí stylu malby. Názvy obrazů jsou samy o sobě symbolické a odrážejí společensko – intimní výpověď, mimochodem velmi obtížnou výpověď v souvislostech. Klukovské symboly, výsměch odpovědnosti mužského světa, který je zpochybňován neustále světem ženským, sebeironie, hořkost, ale i čistá radost – umanutost výpovědi autora se prostě nedá obejít, lze ji jen akceptovat, a projít s ním do jeho tajemství.Achrerova tvorba je hravá i dravá, libuje si v poetické grotesknosti, dovede být ironicky kousavá, ale nikdy zlá. Podstatou komplikovaného leč promyšleného výtvarného řádu je smyslový zážitek, radost z vidění a nevyčerpatelná fantazie. Josef Achrer pracuje neúnavně a báječně se přitom baví – ve snaze zůstat nad věcí.Nezařaditelný, svébytný, pracovitý, umíněný, nadaný. Vše, co platí o člověku, platí o malíři s jeho touhou ukrást barvě její moc, tvarovat ji do spleti podvědomí a nadreálného vnímání, avšak pomocí přesných tvarových symbolů, cest, uliček, labyrintů, zvláštních snových prostůrků korunovaných velkou banalitou reálu. A nad tím vším střeží lehce fialový prostor vstupu do obrazu sarkastický Kerberos, upozorňující na pomíjivost bytí a zranitelnost duše. Poslední obrazy upřesňují novější formu Achrerova malířského vyjádření. Uvolňují více plochy v obraze. Tato plocha je odrazem okamžitě naplněna napětím jakoby odrážejícím a tušícím dřívější labyrint. Vymezování prostoru už není jeho omezováním. Je to čas k nadechnutí. Celá malířská autorova tvorba je naplněna prouděním, které diváka strhne do víru mnohdy nejen příjemných pocitů a myšlenek. Nutí nás však vyrovnat se po svém s nabídnutým prostorem a vířením. Nelze nezvednout autorovu hozenou rukavici – ať se nám to líbí nebo ne – a reagovat, polemizovat či splynout, vyrovnat se.
PhDr. Claudine Končinská



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Josef Achrer: Rituál