Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Jaroslav Weigel – Půlstoletí s Divadlem Járy Cimrmana

30. 1.-27. 2. / Galerie Lapidárium / Divadlo

Do 27.2.2017 bude v Galerii Lapidárium, Rámová 6, Praha 1, přístupná výstava Jaroslav Weigel – Půlstoletí s Divadlem Járy Cimrmana.

Fotky ze společenské části vernisáže: Petr a pan Roman Müller z Jevíčka, kterému tímto děkuji za zaslané fotografie.

Jaroslav Weigel (* 2. ledna 1931 Rychnov nad Kněžnou) je český malíř, grafik, scénograf a herec, dlouholetý člen divadla Járy Cimrmana.

V roce 1945 začal studovat gymnázium v Broumově, po smrti tatínka se přestěhoval s matkou do Mnichova Hradiště a v roce 1948 začal studovat na mladoboleslavském gymnáziu Dr. Josefa Pekaře, kde také odmaturoval. V letech 1950–1953 vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze obor výtvarná výchova–historie. Byl žákem mimo jiné Cyrila Boudy. Po studiích působil jako výtvarný redaktor v různých časopisech (např. Mladý svět). Od roku 1970 je členem divadelního souboru Divadla Járy Cimrmana. V tomto divadle působí jako herec, scénograf a kostýmní výtvarník. V Divadle Járy Cimrmana působí jako kulisák a herec menších rolí i jeho syn Michal Weigel (*1954).

————————

Na sklonku roku 1969 odešli Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka na protest proti politickému vývoji z Československého rozhlasu. Poslední záznam jejich hlasů je z 28. listopadu z ptačí hitparády Šest na bidýlku, což byl lehce recesistický pořad. Vystupují ale už pod smýšlenými jmény.

Zdeňku Svěrákovi se v následujících letech hodil pseudonym, který si vymyslel, když psal texty pro smyčcový orchestr nevlastního strýce Antonína Ulricha. Jako Emil Synek, což byla složenina křestního jména manželčina tatínka a dívčího příjmení maminky, podepsal kromě jiných texty Mám ráda hajnýho, Mravenci v kredenci, Holubí dům či Šípková Růženka. Zákaz účinkování platil pouze pro rozhlas.

Z existenčních důvodů přechází do Divadla Járy Cimrmana grafik Jaroslav Weigel, z redakce Mladého světa se znali s Ladislavem Smoljakem. „Všechny programy a všechno, co měli v prvních hrách, to se všechno nechalo dělat přes redakci Mladého světa, čili zadarmo, tím pádem jsem měl tu možnost chodit do Malostranské besedy,“ vzpomíná.

Vymýšlel vizuální pojetí divadla, k čemuž se nechal inspirovat dobou, ve které Cimrman žil – začátek a vrchol secese. „Co se týče výtvarných scén, tak spíše kukátkové divadlo, to, co bylo v té době nejběžnější, tedy kočovné společnosti a podobně,“ vzpomíná.

První rolí Jaroslava Weigla byl továrník Bierhanzel. Ladislav Smoljak mu prý sliboval malou roli. „Netušil jsem, že budu mít nejdelší seminář, který existuje,“ říká s úsměvem.

Detektivní hra Vražda v salonním coupé měla premiéru 14. května 1970. 73letý Petr Brukner předal roli praktikanta Hlaváčka Vojtovi Kotkovi a Josefu Čepelkovi, kteří v Divadle Járy Cimrmana hostují v rámci projektu Synové pomáhají otcům.



Fotografie z výstavy