Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Fosco Sileoni a Iacopo M. Fioriani: Hyperexpressionism in Prague

20. 9.-13. 10. / Topičův salon / Malba

Do 13.10.2017 bude v klubu Topičova salonu, Národní 9, Praha 1, 1.patro, přístupná zajímavá výstava Fosco Sileoni a Iacopo M. Fioriani: Hyperexpressionism in Prague.

„Instinkt je důležitější desetkrát více než znalosti“, napsal Emil Nolde o německém expresionismu. Instinkt, tato šelma chycená do pasti v lidské bytosti, nyní prochází kolektivním nevědomím internetu, prahne po poznání a požitku, zoufale klikající na ikony pro přístup k hypertextuálním světům.

Text je nyní hypertext.  Vše je „hyper“, počínaje od ega, je hypertrofované,hyperkomunikativní, utápějící se v hyperkonzumerismu. Nicméně ego je stále devastováno osamělostí,strachem, neschopností jít do jádra věcí. Doba vytváří umění, jak tomu je nyní a vždy bude. Komukoli,kdo by chtěl vědět, odkud pochází hyperexpresionismus, odpovídáme, že umění třetího tisíciletí může být pouze hyperexpresionistické. Jsme tady, abychom zpochybnili rozpory současného světa a našli životní sílu. Jen umění je schopné autenticky formovat život. Je to jediná síla, která vede život novým směrem. Z kořenů expresionismu Matisse a fauvistů se zrodilo umění Fosca Sileoniho, které rozvíjí pole působnosti o instinkt a krutost. Ano, tato šelma nyní unikla z jeskyně a střetla se s Dubufettem a s Art Brut, dvěma světovými válkami, cestu si zkřížila s Penkem a s primitivním uměním, Basquiatem a s pouličním uměním, internetem a opuštěnými předměstími světa. Umění je nezbytně uměním těla. V digitálním věku se vše zhroutí a zmizí a prstenem vzpomínek se stává kresba, ve které umělec tříští svoji vlastní bolest, dokud se nezmění v poznání a nepřemění její existenci, odtrhne ji, zanechá stopy, dýchá prach cesty a vrátí se přes vyhublou, výbušnou, prostou a oslnivou malbu. Znamení, barva, gesta, slova, to jsou epicentra zemětřesení v éře hypermédií. Iacopo Maria Fiorani má kořeny v Kandinském a v Der Blaue Reiter (německá skupina Modrý jezdec). Abstraktní expresionisté jsou velcí mistři: De Kooning, Pollock, intelektuální obrat Rothka až ke Kieferovi. Bolest se stala úzkostí, životem, bytím. Fiorani používá špachtli, nanese barvu na plátno a uchopí ji, aby přežil. Jeho práce je tvůrčí proces, od koláže po přírodní materiály, od lepidla k otiskům prstů, dokud neobjeví svou vlastní techniku, proměnu. Vše začíná dvěma plátny, matkou a pannou. Mateřské plátno je položeno jako mrtvé tělo na operačním sále. Druhé plátno čeká v jiné místnosti, vyčkává na uskutečnění rituálu. Fiorani chce sladit neslučitelné: instinkt, vždy originální, zvířecí a nezdolný, s formou, nutně definovanou.  Z tohoto pokusu ovládnout chaos se proces vyvíjí k dokončení jeho práce.

Kurátor: David Miliozzi

Akci pořádá 1. Art Consulting Brno-Praha.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Fosco Sileoni a Iacopo M. Fioriani: Hyperexpressionism in Prague