Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Eva Švankmajerová: 75 – 10

10. 8.-4. 9. / Staroměstská radnice / Malba

Do 4.9.2015 bude v křížové chodbě a rytířském sále Staroměstské radnice, Praha 1, přístupná zajímavá výstava Eva Švankmajerová: 75 – 10.

Retrospektivní výstava malířského a kresebného díla Evy Švankmajerové (1940 – 2005) představuje reprezentativní průřez její tvorbou od poloviny 60. let 20. století až do roku 2005: od ironicky pseudonaivistických začátků (například známý Emancipační cyklus parafrázující vybraná díla světového malířství v genderově převráceném gardu), přes osobitou, výrazně expresivní syžetovou figurativní malbu, jejíž postupy a principy organicky navazují na nově definovaná východiska československého surrealismu přelomu 60. a 70. let. Jeho čelnou představitelkou se Eva Švankmajerová na dlouhá desetiletí stává. Ve spolupráci s nejvýznamnějším teoretikem, básníkem a organizátorem hnutí Vratislavem Effenbergerem, spolu se svým manželem filmovým režisérem a výtvarníkem Janem Švankmajerem a dalšími spřízněnými autory systematicky zkoumá a rozvíjí aktuální podoby tvůrčí imaginace, citových her a kamufláží, existenciálních traumat, stejně jako hodnotového a sociálního sarkasmu. Výraznou tematickou dominantu její malby od počátku tvoří takzvaný ženský úděl, jenž však není vnímán jako primárně feministické téma: těžiště problému pro Evu Švankmajerovou spočívá v nejintimnější zkušenosti erotického partnerství a vlastního rodinného života, přičemž zjevná, okatě manifestovaná (stejně jako latentně přítomná) sexualita, co esence mnoha jejích pláten, kreseb či keramických objektů stává se nositelem, projevem a průvodním jevem dialekticky žitého a vnímaného konfliktu obou rovnocenných pohlaví. I v tomto smyslu může být tvorba Evy Švankmajerové vnímána jako osobní, nejsubjektivnější a přitom obecně platná a sdílená reflexe tělesnosti, lidského, zejména ženského těla, se všemi záludnostmi, bolestmi, slastmi i idiosynkraziemi psychofyzické podstaty lidské existence. A tuto zkušenost autorka posléze prohlubuje až k hranici bytí: z prolnutí sebetrýznivého a depresivního mementa mori a výrazného existenciálního sarkasmu vznikají barokně temné pastelové kresby posledního tvůrčího období, jejichž poselství je mrazivě nadčasové a paradoxně nadosobní: síla této křehké imaginace beznaděj Smrti nepřekoná, ale povýší na úroveň osvobodivého duchovního prožitku.

František Dryje
Praha červenec 2015

Eva Švankmajerová (25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy – 20. října 2005 v Praze) byla česká výtvarnice, básnířka a prozaička.

Od roku 1970 členka Surrealistické skupiny, známá svými surrealistickými obrazy, knihami a filmy i v zahraničí. Na filmové tvorbě spolupracovala se svým mužem Janem Švankmajerem, ale i dalšími režiséry (mezi jinými s Evaldem Schormem, Jaromilem Jirešem a Jurajem Herzem).

Je držitelkou celkem 5 Českých lvů – za nejlepší výtvarný počin za filmy Lekce Faust a Šílení, za nejlepší výtvarné řešení za film Otesánek a za nejlepší filmový plakát k filmům Otesánek a Šílení.

Ve výtvarném umění na sebe upozornila v šedesátých a sedmdesátých letech Emancipačním cyklem – variacemi na známé obrazy, na nichž nahradila ženské postavy mužskými.

Syn manželů Švankmajerových Václav Švankmajer je autorem animovaných filmů a malířem – a ve druhém patře Staroměstské radnice má taktéž zajímavou výstavu do 4.září 2015:  http://martinfryc.eu/vystavy/vernisaz-vaclav-svankmajer-atomor/



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Eva Švankmajerová: 75 – 10