Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Adéla Jánská: Dekonstrukce přítomnosti

3. 6.-12. 7. / Galerie Vyšehrad / Malba

Do 12.7.2020 bude v Galerii Vyšehrad, nad Libušinou lázní, Praha 2 – Vyšehrad (na ostrohu nad Vltavou kousek od Kostela sv. Petra a Pavla), přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Adély Jánské: Dekonstrukce přítomnosti.

Úvodní text kurátora výstavy Petra Vaňouse:

Adéla Janská patří mezi umělkyně, které se na české umělecké scéně vynořily, aniž by při svém školení prošly běžnými uměleckými centry. Autorka narozená v Olomouci, studovala na Slovensku (Bánská Bystrica), aby se do Olomouce opět vrátila. Vysokou uměleckou školu absolvovala v r. 2009, ale poprvé vystavovala až v r. 2013 (v Rýmařově). Ve stínu uměleckých metropolí, lze-li o nich takto v našem kontextu vůbec hovořit, přesto vyrostla osobitá malířka se svébytným obsahovým světem a přesvědčivým malířským výrazem. Figuralistce se smyslem pro barvu se daří aktualizovat tradiční formát obrazu a naplňovat ho atmosférou současnosti, ambivalentním pocitem, jehož nositeli jsou rozporuplní jednatelé a podivní aktéři, kteří vedle své společenské tváře mají i tu skrytou, „odvrácenou“, mefistofelskou. Svými přesvědčivými díly se tak Janská přirozeně vřazuje do současných tendencí figurální malby a obohacuje její středoevropský referenční rejstřík a výpovědní potenciál.

Základní výrazovou rovinou autorčiny malby je schopnost uchopit věcnost popisným způsobem, ale zároveň se nepodřizovat jejímu diktátu. Vnější forma malířské iluze tu nikde není použita samoúčelně. Její role má své konstituční opodstatnění v rámci obrazu jako budovaného celku. Ten bývá vystavěn na výrazových kontrastech mezi popisným detailem a expresivním rámcem, mezi jednotícím monochromem (např. figura) a těkající, rozptylující barevností (rámec). Častá je otevřenost formy a přiznávání její svébytné „tekuté procesuality“, v níž je spatřována samostatná malířská výpovědní hodnota (může asociovat např. plynutí času, psychický stav, stav proměny, opojení, extáze, apod.). Věcný stav figury, její tělesnost, je tu konfrontována s rámcem, který věcností není a ani být nemůže. Čím tedy je? Vždy bude určitou abstrakcí, kterou určuje autor, neboť časoprostor nelze důsledně iluzivně zvěcnit, vždy musí být znovu vymyšlen a zrekonstruován. Provazování či konfrontace figury a

místa je deklarací vztahu, který referuje o mnohém, především však o vnitřním světě modelu, o tom skrytém světě emocí a prožitků, který je nahlížen vnějšími atributy, jednáním, postojem, pohybem, gesty, fyziognomií tváře apod. Civilní až banální „povrch“ se tu prolíná s čímsi zastřeným, ambivalentním, temným, možná i latentně násilným, s něčím, co pouze emanuje skrze zobrazované, co ale vyvolává smíšené pocity, často iritující či úzkostné. Je tu sledováno výpovědní rozhraní, v němž se může kdykoliv cokoliv zvrtnout. Prozrazení rozevře skrytost významových stínů a intimita se může okamžitě proměnit ve vulgaritu a pád. Je to způsob velmi dobře fungujícího napětí, malířské dramatizace, která demaskuje jednu z podstatných vlastností současného světa, kterou je pokrytectví a lež.

Do malířské iluze se propisuje zkušenost s novo-mediální fotografickou a digitální vizualitou. Je fascinující pozorovat, jak formát fotografie, byť malířsky interpretovaný, vysílá paměťové či iniciační signály směrem k ontologické zkušenosti. Proti této vrstvě „archeologizující“ fotopasti staví autorka uvolněné emoce v gesticky tažených barvách, které se podle potřeby chovají dynamicky, ireálně, extaticky, inverzně, nebo naopak zklidněně, melancholicky, somnambulně. Název výstavy Dekonstrukce přítomnosti cílí jasně na problematický pojem, který je pro výklad jakékoliv zkušenosti zásadní. Co a čím je přítomnost? Je něčím, co je v obraze blíže „rámci“ nežli figuře. A to proto, že tuto „přítomnost“, stejně jako časoprostor, nelze výrazově zvěcnit. Lze se jí dotýkat pouze metaforicky, například inscenací vztahu – figura a místo (prostředí). A právě prostřednictvím této inscenace je možné vizuálně uchopit (dekonstruovat) okamžik, který je vyjmut z plynutí času a lze ho vnímat opakovaně, proustovsky, jako zastavený čas. Obraz tuto magickou schopnost vykazuje. V době, která se neustále zrychluje, je to hodnota, která má budoucnost.

Petr Vaňous 

……..

Adéla Janská (nar. 1981 v Olomouci) – studovala v l. 2000-2003 Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty University Palackého v Olomouci (nedokončeno) a v l. 2003-2009 absolvovala Akademii umění v Bánské Bystrici (Přípravný ateliér, doc. Klaudia Kosziba; Ateliér současné malby a Ateliér volných malířských disciplín; prof. František Hodonský). Od r. 2013 působí jako vedoucí Ateliéru malby na Střední škole designu a módy v Prostějově. Vystavuje od r. 2013. Mezi důležité projekty, které zařadilo dílo autorky do kontextu současného českého umění, lze jmenovat Příběh dne(s) (2017, Galerie moderního umění v Hradci Králové), Dancing People Are Never Wrong (2018, Chemistry Gallery, Praha), Dialogy (2019, Galerie Kooperativa, Praha) a především výstava Portrét v Čechách pohledem dvou staletí (2019-2020, Pražský hrad – Císařská konírna, Praha).  

……..

Všechny fotky z výstavy a vernisáže: Petr



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Adéla Jánská: Dekonstrukce přítomnosti