Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Výstava Osobní krajina – Alžběty Kočvarové, Markéty Souhradové a Adély Waldhauserové

12. 10.-9. 11. / Atrium na Žižkově / Fotografie

Do 9.11.2017 bude v Atriu na Žižkově, Čajkovského 12, Praha 3, přístupná zajímavá výstava Osobní krajina – Alžběty Kočvarové, Markéty Souhradové a Adély Waldhauserové.

Výstava Osobní krajina se věnuje aktuálním autorským pohledům na krajinu v současném umění. Již na první pohled u vybraných děl můžeme sledovat odklon od klasické krajinomalby, jak ji známe z minulosti, k jejímu inovativnímu zpracování pomocí nových médií, materiálů nebo konceptuálního uchopení například skrze osobní identifikaci, sebepoznání nebo reflexi okolního světa.

V evropském umění se námět krajiny objevuje po staletí. Výrazný rozkvět žánru krajinomalby lze pak nalézt zejména v holandském umění 16. století. Obecně si pak krajinu ve výtvarném umění nejčastěji spojujeme s romantismem první poloviny století 19. a poté pak s impresionismem na přelomu 19. a 20. století. I později zůstává v umělecké tvorbě zájem o krajinu, jak městskou, tak industriální či fantazijní, surrealistickou nebo symbolickou. S výraznou proměnou uměleckých postupů se pak v celém předchozím století mění chápání krajiny jako součásti umělecké tvorby. I dnes se najde celá řada umělců, kteří se o umělecké zachycení krajiny snaží. Často ovšem dochází k výraznému myšlenkovému posunu. Krajina a její současná podoba je i díky novým médiím, různorodým materiálům či rozvoji autorských strategií a tvůrčích přístupů stále nově ztvárňována, jak ukazuje i výstava Osobní krajina.

Výstava Osobní krajina představuje tvorbu tří mladých výtvarných umělkyň – Alžběty Kočvarové (*1989), Markéty Souhradové (*1989) a Adély Waldhauserové (*1990), jež zobrazují krajinu osobitým a poetickým způsobem ve fotografii, instalaci a uměleckém objektu. Krajina je v jejich autorském podání vizuálním obrazem přírody i současného světa. V jejich umělecké tvorbě se zrcadlí jedinečnost okamžiku živoucí a proměňující se krajiny, která je vždy nějakým způsobem součástí našeho života, stejně jako niterné prožitky s tím spojené.

Adéla Machová



Fotografie z výstavy