Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Zorka Ságlová: Bílá

26. 1.-3. 3. / Hunt Kastner / Instalace

Do 3.3.2018 bude v galerii Hunt Kastner, Bořivojova 85, Praha 3, přístupná zajímavá výstava Zorky Ságlové: Bílá.

Text Lenky Bučilové k výstavě:

Dílo Zorky Ságlové se vyznačuje neobyčejnou rozmanitostí na jedné straně a mimořádnou kontinuitou a vnitřní provázaností na straně druhé. Škála jejího formálního projevu se pohybovala od klasické malby a kresby přes prostorové objekty, asambláže, razítkové či takzvané akční kresby a stále ještě poněkud opomíjené fotografické dílo až po rozměrné autorské tapiserie a práce v krajině, které se pohybují někde na pomezí akčního umění a land artu.

Pro Zorku Ságlovou je typické opětovné zpracovávání a aktualizování jednou nalezeného motivu tak, že k němu přidává nové (mnohdy nečekané) vrstvy nebo jej uvádí v nových souvislostech. Tento přístup činí z její tvorby fascinující cestu labyrintem lidské kulturní historie i autorčiných vlastních životních zkušeností. Tato věrnost, kterou autorka zachovává výchozím principům své tvorby, z ní činí navýsost konceptuální umělkyni.

Přáním autorky bylo po dlouhá léta připravit výstavu, jejímž hlavním tématem by byla bílá barva. Bílá plocha, čistá a oproštěná od všeho narativního a neschopná vyjádření iluzivního prostoru, se tak stala společným jmenovatelem výběru děl, který je vlastně průřezem její tvorbou od monochromních struktur ze šedesátých let až po Rodinný portrét z konce devadesátých let či asambláže z bretaňského pobřeží vzniklé na počátku nového tisíciletí. Mnohonásobně se opakující bílou plochu ve volné krajině zachycuje záznam akce z roku 1970 Kladení plín u Sudoměře, zatímco zmnožená figura králíka odlitá do velikonoční formy odkazuje k autorčinu emblematickému tématu.  Kolekci bílých pláten pak završuje několik ukázek práce s obrazovými citacemi převzatými často z archeologických publikací, kterými se Zorka Ságlová zabývala v devadesátých letech.

Zorka Ságlová (1942–2003) studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v textilním ateliéru u profesora Antonína Kybala. V šedesátých letech vystavovala na dnes již legendárních výstavách Konstruktivní tendence a Nová citlivost. Značnou pozornost vzbudila její práce Seno – sláma v rámci výstavy Někde něco ve Špálově galerii (1969).  V období normalizace nesměla vystavovat, přesto však byla ještě na počátku sedmdesátých let pozvána k účasti na výstavách v Paříži a ve Spojených státech. V mezinárodním kontextu se její díla opět objevují od konce devadesátých let na výstavách Out of Actions (1998, MOCA Los Angeles, MAK Vídeň, MAC Barcelona a Museum of Contemporary Art Tokio), Ends of the Earth (2012, Haus der Kunst Mnichov, MOCA Los Angeles) či Art in Europe 1945 – 1968 (2016, ZKM Karlsruhe). Z velkých výstav v České republice jmenujme alespoň rozsáhlou retrospektivu uspořádanou Národní galerií v roce 2006 či výstavy v Moravské galerii v Brně (2006), v Galerii Benedikta Rejta v Lounech (2007) a nejnověji také v Galerii moderního umění v Hradci Králové (2017).

Lenka Bučilová, 2018



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence.
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Zorka Ságlová: Bílá