Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Zhang Xiaogang a Wang Guangyi: The Reunion of Poetry and Philosophy

Do 13.5.2018 bude v Domě U Kamenného zvonu GhmP, Staroměstské nám. 13, Praha 1, přístupná krásná, rozsáhlá a zajímavá výstava Zhang Xiaogang a Wang Guangyi: The Reunion of Poetry and Philosophy.

Výstava představuje dvojici čínských umělců, Zhang Xiaoganga a Wang Guangyia, kteří jsou dnes součástí světové umělecké scény. Začínali v 80. letech 20. století, kdy se v neoficiálních kruzích rodilo nezávislé čínské umění v několika epicentrech podpořené kusými informacemi z málo dostupných materiálů o západním umění. Lü Peng, který je autorem syntetické práce o současném čínském umění a teoretikem hned několika generací čínských tvůrců, připravuje tuto výstavu jako konfrontaci dvou linií charakterizujících tamní vývoj výtvarného myšlení. Jedna z nich čerpá z poetických a literárních zdrojů a druhá převážně z filozofických a společensko-kritických tezí. V díle obou vystavujících budou tyto linie reprezentovány aktuální tvorbou, která vznikla z nemalé části z inspirace duchovní atmosférou Prahy.

Smysl tohoto „shledání“ není prostý; jak napsal Mistr Zhuang, ryby na souši vlhčí jedna druhou mokrým slizem svého těla, ale v řekách a jezerech plných vody na sebe zcela zapomenou. Setkávání a odloučení poezie a filozofie formuje neustále se opakující samsaru duchovního světa lidstva. Prapůvod najdeme už v Platónově Ústavě. Stanley Rosen to ve své knize Hádka mezi filozofií a poezií popisuje jako věčný zápas. Jen díky Platónovi je můžeme spatřit ve stavu, kdy ještě nedošlo k jejich oddělení. Ideální stát vyhání básníka, neboť je zcela jiné povahy. Poezie napodobuje stíny stínů, odvádí lidi od vlády rozumu, poezie uniká všem pravidlům. Ideální stát je utopistickým řádem, který žádá ztělesnění cesty, aby uskutečnil vládu filozofie. Tyto dva světy se zásadně liší, je mezi nimi napětí, svou podstatou si odporují. A právě toto pojetí velmi podobně rezonuje v dílech dvou významných současných čínských umělců Zhang Xiaoganga a Wang Guangyiho.
Mladý Zhang Xiaogang, kterého v mládí fascinoval El Greco a Oskar Kokoschka, strávil dlouhou dobu ponořen v lyrice, expresionistické podněty proplétal se snovou poezií, podobně jako popsal Hermann Hesse v Golmundově odchodu. I Zhang Xiaogangův cyklus obrazů, který se zapsal do dějin umění, Velká rodina, je plný odloučení a odcizení, magrittovské střídmosti a paradoxu, jeho básnický jazyk získal nádech vynuceného chladu. Umělec nám předkládá zármutek a mýtus v jejich nahotě, a tak nabízí útěchu. V Zhang Xiaogangově životě se vzájemně prolíná množství básnických aspirací: step, krajina Guishanu, červená linie… a každá prozrazuje některý ze symptomů malířova duševního rozpoložení daného období.
Od cyklu Zamrzlá země severního pólu se Wang Guangyi věnoval stavbě modelu založeném na politické teologii, vzdával hold racionalitě a klidné vyrovnanosti, a to ve všech svých dílech, ve svém Postklasicistním cyklu i v cyklu Velká kritika i nejnověji v cyklu Estetika studené války. Wang Guangyi stále věří, že pravda není emocionální, že jen rozumem se člověk může dobrat druhého břehu. Na umění i dějiny nahlíží očima filozofů a králů, a ač je v tom i ironie politické teologie, stále neupouští od svého makroskopicky abstraktního náhledu. Ani jeho ironie není epikurejského ražení, naopak se blíží asketismu, rezistenci a systematickému konstruování.
Rozdílnost povahy obou umělců se projevila i zcela konkrétně: v prudce se měnící čínské společnosti musí filozof i básník řešit dilema, jak nebýt vyhnán do divočiny. V roce 1982 se Zhang Xiaogang ocitl v izolaci; za užití expresionistických prvků v jeho závěrečné práci na akademii jej systém potrestal v podstatě vyobcováním. Školitel měl tehdy moc odsoudit negativním hodnocením studenta k dlouhodobé nezaměstnanosti. Zhang Xiaogang na to reagoval tím, že se ponořil ještě hlouběji do svého lyrického nitra; v malování nacházel jistou útěchu a spásu. I Wang Guangyimu házelo okolí klacky pod nohy a zahánělo ho do kouta. Když dostal přidělenou práci, která jej vzdálila od centra uměleckého dění, začal hledat cestu k druhému břehu společenským aktivismem. V celém jeho díle je přítomna síla stoického klidu. Každý z umělců se vydal jinou uměleckou cestou.

V roce 1992 se v Kantonu konalo první bienále umění, které zvláštní shodou tržních okolností vybralo oba tyto naprosto rozdílné umělce, něco v té době zcela nevídaného. A tak se poezie začala setkávat s filozofií. Zhang Xiaogang na bienále vystavil dva obrazy z cyklu Stvoření světa. Koláž na pozadí obou těchto velmi vážných obrazů je pro vyznění důležitá a prozrazuje také autorův pohled na historii. Vedle osobností republikánského období tu najdeme militaristy, veterány, komunistické partyzány a vojáky – takovéto obrazy se táhnou dějinami celého čínského 20. století. A na černé bedně dějin se narodilo dítě, které nejspíše odkazuje ke generaci 80. let 20. století: je ponecháno samo sobě, bloudící, nečekaně vržené do světa. Otevřená kniha je zahalena tajemstvím, jako by odkazovala k něčemu biblickému, na okamžik před křtem. Dítě a rodina se později stanou stěžejní metaforou básníka. V téže době vzniká i Wang Guangyiho cyklus Velká kritika. Obraz Marlboro z tohoto cyklu získal na Kantonském bienále umění nejvyšší ocenění. Jako jedno z nejvýznamnějších děl celého cyklu položilo základ pro vznik politického pop-artu v Číně. Paradoxní spojení amerického reklamního symbolu a proletariátu – dělníků, rolníků a vojáků – poskytuje zcela nový úhel pohledu na ideologické války, politickou teologii a za ní se skrývající nihilismus. Wang Guangyi vždy zachycuje nejvyhrocenější okamžiky konfliktu a boje, v tom se od lyrického Zhang Xiaoganga liší. Přitom oba využívají hry typickými symboly a obrazovými schématy čínského současného umění 20. století.

Lü Peng
Kurátor výstavy

U příležitosti výstavy vychází katalog The Reunion of Poetry and Philosophy s texty historika umění a kurátora výstavy Lü Penga.

K výstavě je připraven bohatý doprovodný program – viz. webové stránky www.ghmp.cz



Fotografie z výstavy