Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Záhada Čapkova koberce

Do 25.11.2018 bude ve Veletržním paláci Národní Galerie, Dukelských hrdinů 47, Praha 7, ve 4.patře přístupná velmi zajímavá výstava Záhada Čapkova koberce.

Čintamani a ptáci, slavná kobercářská povídka Karla Čapka, má jádro ve skutečném příběhu z dvacátých let minulého století. Koberec s bílou půdou, legendární „bílý anatolák“, který Čapka inspiroval k napsání jedné z Povídek z druhé kapsy, získala do svých sbírek v roce 2014 Národní galerie. Nyní ho po rozsáhlém restaurování poprvé vystavuje.

Orientální koberce zaujímaly mezi rozmanitými zájmy Karla Čapka významné místo. Spisovatel v jednom pražském obchodě rozpoznal sběratelský význam vzácného koberce a chtěl ho získat, na prodej však nikdy nedošlo. Po desetiletí zůstával koberec v rodině tehdejší majitelky. Ta se ale nijak nepodobala postavě povídkové vetešnice paní Severýnové, již ve filmu přesvědčivě ztvárnila vdova po Karlu Čapkovi Olga Scheinpflugová. Byla to Helena Zajíčková, která vedla jeden z nejuznávanějších pražských obchodů s orientálními koberci a která tak hodnotu „bílého anatoláku“ dozajista dobře znala.

„Koberec selendi se vzorem ptáků pochází ze západního Turecka, pravděpodobně z města Selendi, a jeho vznik dnes zařazujeme do druhé poloviny nebo sklonku 16. století. Jde tak o jeden z nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. Bílé anatoláky, jinými slovy koberce s bílou půdou, mívají tři typy pravidelně uspořádaných motivů: čintámani (trojice kruhů doplněných obvykle dvěma vlnovkami), ptačí motiv a nejméně častý motiv škorpionů,“ uvádí kurátorka výstavy Zdenka Klimtová. Názvy motivů a vzorů se však často volily ne na základě jejich původního, dnes neznámého významu, ale jen podle toho, co na pohled připomínaly. Motivy čintámani a motivy ptáků se přitom na skutečných kobercích nikdy neobjevují společně jako rovnocenné – k propojení došlo tedy jen ve spisovatelově fantazii a v materiální podobě až v roce 1964 při návrhu rekvizity pro povídkový film režiséra Jiřího Krejčíka.

„Selendi získaný do sbírek Národní galerie je výjimečný sám o sobě – stářím, typem a formátem. Můžeme si ale být jisti, že jde skutečně o ‚bílý anatolák‘, který spisovatele inspiroval? Ano, protože kromě tradované ústní verze autentičnost potvrzuje memoárová literatura a archivní dokumenty včetně původní rukopisné verze Čapkovy povídky,“ popisuje Zdenka Klimtová.

Původní název v rukopisu povídky Případ se sultánskou manufakturou je přeškrtnutý a změněný. V původní verzi se hovoří jednoznačně o koberci s bílou půdou ze 17. století mimořádně velkých rozměrů, označení vzorů Čintamani a ptáci však Čapek doplňoval dodatečně. Ve dvacátých letech byly koberce s jedním i druhým vzorem publikované v zahraniční literatuře, ale jediným známým kobercem s bílou půdou na území Československa byl pravděpodobně Schwarzenberský čintámani na zámku Hluboká. „Setkání s kobercem s ptačím vzorem, co do významu srovnatelným, muselo být pro milovníka a znalce orientálních koberců velkou událostí,“ dodává Zdenka Klimtová.

Aby mohl být koberec selendi představen návštěvníkům, prošel náročným restaurátorským zásahem, jehož průběh bude na výstavě doložen fotografiemi i dokumentárním filmem. K zájmu Karla Čapka o orientální koberce se vztahují i další exponáty výstavy. K vidění budou koberce zapůjčené přímo z Čapkovy vinohradské vily, kterou v roce 2013 odkoupila Městská část Praha 10 a která v současné době prochází rekonstrukcí. V rámci katalogizace vznikl odborný soupis koberců, které Čapek na rozdíl od toho „ptačího“ získal, v němž jsou zastoupeny koberce turecké, kavkazské, perské i středoasijské. Nejde o homogenní soubor, zahrnuje jak koberce, které Čapek jako jejich znalec a milovník oceňoval, tak velkoformátové dílenské práce, od jejichž koupě sám přátele odrazoval. Výběr z Čapkovy sběratelské vášně stejně jako část vybavení z jeho pracovny bude ve Veletržním paláci vystaven díky laskavosti Městské části Praha 10, která tyto exponáty zapůjčila.

PUBLIKACE

Monografie Příběhy ptačího koberce představuje výsledky interdisciplinárního výzkumu věnovaného legendárnímu koberci selendi se vzorem ptáků v širších souvislostech. Kniha v úvodu představuje povídku Karla Čapka Čintamani a ptáci, inspirovanou právě kobercem, který do svých sbírek v roce 2014 zakoupila Národní galerie a který se Čapkovi nikdy získat nepodařilo. Čtenář se dozví také o historii osmanských koberců s bílou půdou a propojení tématu výtvarného umění a literatury v kontextu osmanských koberců se vzory čintámani a ptáků.

Kurátor: Zdenka Klimtová
Restaurátoři: Tereza a Jiří Hlinkovi
Architekt: Richard Loskot
Grafika: Lada Krupková Křesadlová, Jiří Krupka
Dokumentární film: Janek Rous

Doprovodné programy najdete na www.ngprague.cz



Fotografie z výstavy