Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Vojtěcha Horálka: Sluneční lázně

16. 4.-12. 5. / Galerie kritiků / Malba

Do 12.5.2019 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá a hustá výstava Vojtěcha Horálka: Sluneční lázně.

Text k předchozímu uvedení výstavy v Rabasově galerii v Rakovníce:

Výstava s názvem Sluneční lázně představuje nejnovější tvorbu Vojtěcha Horálka, kterou spojuje téma slunce a vody. „Drobné obrazy s tématem koupajících se a slunících se naháčů vzbuzují zdánlivý pocit naprosté pohody a jistoty, že je vše v nejlepším pořádku. To bohužel neplatí ve všech světlovrstvách.“ Protikladem jsou scénické obrazy spojené s fascinací vesmírem a tajuplnými vědeckými objevy, jež se nacházejí v jiném časoprostoru.
To, proč se za letními odpočinkovými činnostmi, jako jsou hry, zahradničení, opalování se a bezduché lelkování odehrává zděšení a nejistota nad tím, co přijde v zápětí, si uvědomíme později, jsou ukryté v další významové vrstvě díla. Ony monumentální mnohdy polonahá těla a rozkreslené detaily strojů nebo zvířat působí svou stylizací strojeně a bezvládně či bezstarostně naivně. Vizualita díla i jeho formální zpracování nás sebevědomě dráždí a staví na odiv všudypřítomnou hrozbu. Toto formulování myšlenek dějových děl o postapokalyptické budoucnosti není v případě Vojtěcha Horálka jakýmsi náhlým uvědoměním si katastrofickém vlivu člověka a technologie na přírodu související s aktuálními trendy v českém i zahraničním současném umění, ale dlouhodobým zájmem vyjádřeným velmi osobitým výtvarným uměleckým projevem. Dlouhodobě se zajímá spíše o vedlejší proudy nebo subkultury současné české a středoevropské společnosti a citlivě vnímá stereotypy a rozdíly ve společnostech (evropská, euroatlantická, euroasijská). Nacházíme zde mnohovýznamové dílo naplněné tajemstvím, dobrodružstvím a exotičností jiných i mimolidských končin.
Vojtěch Horálek se k tématu putování do vzdálených míst, mimolidské civilizace a imaginárního cestování se dostává přes fascinaci českou přírodou či volnou krajinou, kterou procestoval po vzoru romantických umělců s malířským náčiním na zádech a absolvováním mytického „zasvěcení do řemesla malířského“. Jeho život se stává tvorbou a naopak, ovšem za na první pohled naivními formálními projevy lze spatřit promyšlenou reflexi českého kutilství, trampingu v kombinaci s ikonickými výjevy ze současné globální popkultury (filmy, klipy aj.). Vytváří tzv. všední exotiku, námi kontrolované dobrodružství prožívané v bezpečí našeho domova a díky rozvinutým mytologickým příběhům nám dává zakusit fantazijní svět ovšem s příchutí všední trapnosti, necitlivosti a nebo pokrytectví.
Jeho dílo se tedy musí interpretovat pomocí složité, mnohdy až staromilské ikonografie a znalostí bájí. Nutno však mít na paměti, že Vojtěchova tvorba, vždy plná nejrůznějších inspiračních zdrojů a autorovy imaginace, která je obratně vytvořena z vrstev různých kulturních fenoménů, je také naplněna humorem, parodií až ironií běžného života.
Horálek ve své tvorbě zkoumá také ikonografii zvířat, poločlověk a jeho metamorfóza, rysy člověčenství, stereotypy v euroatlantické společnosti v přijímání ras a nakonec i mezilidské vztahy v obecné rovině i v konkrétních „krizových“ situacích. Zaznívá zde subtéma rovnoprávnosti, voyerství, hrozby ideologií a ztráty hodnot.
Vojtěchovým uměleckým vyjadřovacím jazykem je médium malby s výraznými kresebnými tendencemi, jež uplatňuje zvláště ve velkoformátových obrazech. Ovšem nevystačí si s klasickými formáty a plošnou malbou, ale vystupuje do prostoru a jeho malby jsou spíše svébytnými objekty, avšak vždy s částečnou utilitární funkcí. Dospívá k různorodým netradičním formátům, 3D prostorům, textilním šitým obrazům, vzorníkům a světelným scenériím ze dřeva, skla, plexiskla, PVC a žárovek. Kombinuje nalezené a levné materiály a tak se recyklace materiálů pro Vojtěcha stává natolik přirozeným východiskem pro tvorbu, že si ani neuvědomíme onen ironický podtext a odkaz na českou vizuální kulturu doby normalizace.
Vojtěch Horálek absolvoval v malířském ateliéru Michaela Rittsteina na pražské AVU, nicméně vliv na definování jeho svébytného rukopisu má i příležitostná spolupráce s osobností Josefa Daňka a jeho myšlenková základna neulititární pedagogiky a podivného kutilství, vyjadřující rozvětvený systém vztahů a způsobu vyjádření problematiky ve své celistvosti.
Autor navíc dlouhodobě působí jako odborný asistent na pražské DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla a není tedy s podivem, že pracuje přirozeně i se scénou, narativitou i performance. Obrazy-objekty vznikají často v cyklech nebo z nich vytváří prostřednictvím prostorových vztahů další kompozice. Nechává do sebe pronikat jak různorodé myšlenkové protipóly, tak i formy a různorodé materiály a využívá koláž a asambláž.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence.
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Vojtěcha Horálka: Sluneční lázně