Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Viktora Karlíka: Ruce básníků

Do 8.4.2016 bude v Ateliéru Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1 (po zazvonění třemi průchody pořád rovně dozadu a přes dvůr), přístupná zajímavá výstava Viktora Karlíka: Ruce básníků.

Projekt Viktora Karlíka z let 1993–2015 zahrnuje portréty rukou 31 básníků.

Bondy – Borkovec – Diviš – Doležal – Grögerová – Halmay – Hauková – Hejda – Hiršal – Hruška – Jelínek – Jirous – Kolář – Kolmačka – Kremlička – Krchovský – Marks – Matoušek – Novák – Pánek – Placák – Plíšková – Socha – Stankovič – Jáchym Topol – Josef Topol -Jaromír Typlt – Vodseďálek – Wernisch – Zajíček – Zelenka

„Ve zdánlivě monotónní řadě skoro stejných snímků vyniknou individuální odlišnosti, tvar rukou jako by tajemně souzněl s osobitostí básnických výpovědí, upřesňoval jejich vyznění, doplňoval zamlčené. Krom toho však jde také o zcela svébytné výtvarné dílo, jež by bylo pozoruhodné i bez literárních souvislostí.“ (Viktor Šlajchrt)

Fotografická spolupráce Robert Portel a Ondřej Přibyl.

Autor o cyklu píše:

Záměr fotografovat ruce básníků jsem pojal na začátku devadesátých let. Se svou myšlenkou jsem seznámil Roberta Portela, který mi pak pomohl projekt uskutečnit. V roce 2013 jsem se k této práci vrátil a ve spolupráci s Ondřejem Přibylem původní soubor rozšířil o sedm autorů.
Ruce se mohou oproti tváři jen málo „přetvařovat“. Vyjma prstenů, rukavic a délky rukávů mají jejich vlastníci k dispozici jen nepatrně možností k tomu, aby znepřehledňovali, kdo vlastně jsou. Asi už jen nehty, zvláště na ženské ruce, jsou prostorem pro možné úpravy.
Dnes, kdy je tak snadné manipulovat s vizuální podobou, v míře, která tu doposud nebyla, mohou ruce, jež nejsou u klientely plastických chirurgů v centru zájmu, o svém uživateli říci možná více, než by se na první pohled zdálo.
Kdybychom si představili, že by místo portrétů horních končetin, respektive jejich konců, bylo výslednou summou stejné množství hlav zachycených zepředu a zezadu, stačilo by pak jen jmenovat: víčka, rty, jazyk, obočí – a měli bychom tu možnosti „pohybu“ tváře. A to jsme ponechali stranou brýle, vousy, vlasy a líčení.
Ruka to má „těžší“, zvláště když zadáním bylo natáhnout prsty, položit ruce na stůl a dát rovnoměrně od sebe. Mnohdy jsem básníkům na ruce sahal, aby komposice byla naplněna.
Ruka se při určitém pohledu může jevit jako ryba vytažená z vody a položená stůl. Působí jako vše živé – samozřejmě, ale zároveň znepokojivě. Také trochu naze a bezbranně. Myslím tím ovšem ruku s nataženými prsty. Sevřena v pěst přestává být nahá.
Není pochyb o tom, že básně jsou psány rukama. Vlastně jen tou „šikovnější“ z dvojice. Když však autor píše přímo do stroje, tak báseň spoluvytváří i druhá kolegyně. Prsty, extenze myšlení, tedy buď svírají psací nástroj (lze i rýt), nebo se dotýkají klávesnice. U psacího stroje se jedná o údery, u computeru o dotyky. Je jasné, že báseň může vzniknout třeba v ústech, a její zápis je pak pro ruce jen záznamem, například z nahrané pásky (také lze diktovat najatým končetinám).
Básnit jiným způsobem, tj. uskutečňovat poezii třeba stříháním, lepením, řezáním, muchláním a uzlováním lze bez rukou také jen těžko. Jiří Kolář to již ukázal. I počítačová myš žije v dlani a je ovládána ukazovákem. Je tedy nepochybné, že básně za svůj život vděčí rukám.
Nikdy jsem nechtěl vytvořit nějaký „registr“ rukou básníků, protože o něco takového vůbec nejde. Když ale zemřel první z těch, jehož ruce jsou v souboru zahrnuty, jako by začalo být zřejmější, co čeká všechny ostatní a nás s nimi. To ovšem není nic překvapivého. „Jak bude po smrti“, žádné ruce nikdy zcela nezodpoví. V tom je také jistota.
Viktor Karlík
V souboru měly být zahrnuty i ruce Petra Kabeše (1941-2005), což bohužel nakonec nedovolila básníkova smrt.

Viktor Karlík, výtvarník a redaktor. V roce 1985 spoluzaložil samizdatovou Revolver Revue, kde působí dodnes. Do konce 80. let vystavoval jen v soukromých prostorách. Od 1990 vystavuje doma i v zahraničí, jeho práce jsou zastoupeny v soukromých i veřejných českých a zahraničních sbírkách (Národní galerie v Praze ad.). Volnou tvorbu často řadí do cyklů (např. monotypy Kanály, obrazy Nature morte, obrazy Centrum periferie, linoryty Černé práce; plastiky Světla města; série typografik-citátů vytištěných formou linorytu či sítotisku; litinové kanály s texty básníků Hlasy z podzemí atd.).
www.viktorkarlik.cz

Samostatné výstavy (výběr):
2014 Nápisy a jiné práce, Knihovna Václava Havla
2012 Podzemní práce / Underground Work, osmdesátá léta / the eighties, Západočeská galerie v Plzni
2010-2011 Světla města / Les Lumières de la ville, České centrum Praha a Paříž
2006 Práce města, Jihlavská galerie, Jihlava
2001 Viktor Karlík (retrospektiva), Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
Publikace (výběr):
2015 Ruce básníků / Hands of Poets (II. vyd.)
2012 Podzemní práce (Zpětný deník) / Underground Work (Retroactive Diary)
2010 Světla města / The City Lights / Les Lumières de la ville / 1990–2010
2004 Černé práce / Black Works



Fotografie z výstavy