Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Václava Siky: Na motorce

10. 9.-6. 10. / Galerie kritiků / Malba

Do 6.10.2019 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá výstava Václava Siky: Na motorce.

Text Dr. Vlasty Čihákové Noshiro k výstavě:

Cesta malíře od přírody k motorkám
Dlouhou dobu se Václav Sika věnoval malbě ornamentu a geometrické abstrakci. Vytvářel také objekty, v nichž kombinoval odpadové dřevo s dřevěnými a skleněnými korálky, kovem a papírem. Výsledkem byly hravé asambláže, jež se daly volně řadit za sebou nebo vedle sebe v sériích, jejichž základem bylo ovíjení, rytmizování, slučování, či opakování jednotlivých prvků. Pak vznikly dřevěné reliéfy jako triptychy kolorované pestrými barvami, kde docházelo k posouvání prvků stejných geometrických tvarů, získávaných nejčastěji z odpadu dřevěných segmentů nábytkářských firem. I tato řada byla malovaná živými barvami a dala se libovolně instalovat na stěnu nebo na podlahu.

Přibližně kolem roku 2000 začal autor malovat hyperrealistické portréty přátel a rodiny. Maloval je nejen proto, že modely důvěrně znal, ale také proto, že chtěl již odhlédnout od ornamentu a geometrie. Studoval různé detaily přírody, hladiny jezírek s vrbami nebo stromová zátiší v okolí Kdyně, kde bydlí a pracuje. Nové práce vznikaly především díky tomu, že se neustále procházel v hlubokých lesích a pozoroval světelné vjemy i různé přírodní útvary. Pojal přírodu jako nevyčerpatelnou studnici obrazových motivů a nápadů.

Od roku 2011 se Sika zabývá hyperrealismem systematicky. Práci na domácích portrétech rozšířil na celé Chodsko, protože si uvědomil, že jde o jednu z posledních živých národopisných oblastí. Rozhodl se zachytit své rodáky v chodských krojích. Vytvořil portrét slavného dudáka a kapelníka pana Konrádyho, pokračoval však také v malbě mladých lidí, kteří se dnes oblékají jinak. Zrodil se komparativní soubor, jenž vrcholí portrétem paní Šichové, dámy žijící ve městě a zabývající se městskou módou, hojně používající klobouky i různé módní doplňky.

Podnětem k hyperrealistické práci se stala samotná fotografie. Sika fotografuje odjakživa, pouze své fotografie nevystavuje, ale používá jich jako předloh k malířské práci. Při svých cestách do francouzské Provence, kde každoročně vyučuje v létě plenérovou malbu, nafotografoval i řadu místních rostlin. Ukázalo se, že středomořská flóra je velmi bohatá na tvary a barvy. Detaily francouzské přírody, stavěné do kontrastu s českou a středoevropskou přírodou, se tak staly další motivací k jeho malbě. Při srovnávání s francouzskou květenou si však umělec uvědomil, že i obyčejné pupeny kaštanů, kulovitá poupata pivoňky nebo odrazy světla v kukuřici, jsou pro zobrazování velice atraktivní. Nadto, nedaleko Kdyně se nachází chráněná přírodní oblast Herštejn, kde roste například vzácný Áron plamatý, jehož malíř také zařadil do souboru, společně s rašící kapradinou a detaily uschlých kmenů stromů. Přeje si výslovně poukázat na krásu této vegetace, protože v dnešní uspěchané době lidé často nemají čas na vycházky a pozorování přírody.

Dalším námětem se pro Siku stal brouk, který mu také zkřížil cestu v lese. Malíř si uvědomil, že tito drobní obyvatelé luk jsou velmi zajímaví, ačkoli se o nich moc neví, protože nejsou vidět. Namaloval tedy detaily brouků v mnohanásobném zvětšení, stejně podrobně jako portréty lidí. Chtěl vytvořit k broukům protějšek člověka v jeho velikosti i malosti, což se mu zdařilo zvláště v portrétech hlav. Atributy jeho hlav u mladých dívek jsou účesy – Lenka má zapletené blond dredy, Johanka si vetkla do černých vlasů květinu. Mladí muži jsou zase zobrazeni s pokrývkami na hlavě, neboť jeden z nich hraje šlechtice na divadle a druhý hajného. Stařenky mají na hlavách šátky a jezdci na motorkách si nasadili své helmy.

V současné době je podnětem k malířovým obrazům řada starých motocyklů. Při jejich prohlídce a následně i fotografování, tak jak se předvedly před umělcem v plné své kráse, si Sika uvědomil půvab starého designu. V dnešní době, kdy je vnější úprava užitkových předmětů a strojů, motocyklů i aut domýšlena do nejmenších detailů, kdy vše vychází z aerodynamických tvarů a používají se umělé hmoty, se mu naopak zalíbila rukodělná práce s kovem, lesk chromových součástí, vyčnívající šrouby, staré karbidové lampy, barvy a mnoho jiného. Začal tedy motorky malovat, aby upozornil na zapomenutou kvalitní práci starých řemeslníků, neboť dnešní výrobky jsou pojaty především pro rychlou spotřebu. Přál si upozornit i na podobu současných motorkářů, kteří ve svých přílbách někdy vypadají jako lidé z jiné planety. Malíři se tak daří nenápadně zdůraznit, že naše životní prostředí bude vypadat tak, jak si je dokážeme udržet. Když motorky kdysi dávno začínaly, nikomu jistě nevadily, v dnešní době však jsou i ekologickým problémem, a tak se umělec oklikou jakoby navrací ke svému nejmilejšímu námětu – k přírodě.

Vlasta Čiháková Noshiro



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Václava Siky: Na motorce