Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Struktury pohybu

Do 3.4.2016 bude v galerii GAMU, Malostranské náměstí 12, Praha 1 (pozor, nově vstup z průchodu), přístupná skupinová výstava Struktury pohybu.

Vystavují: Aleš Čermák, Antonín Jirát, Petr Krátký, Matěj Smetana, Johana Střížková, Zuzana Žabková

Kurátor: Viktor Čech

30.3. – performance Adam Vačkář a Tereza Lenerová

Každý se někdy zapomene a zachová se poněkud nekorektně. To se stalo i mně, když jsem se zastavil na ulici a zíral na nohy kolemjdoucí slečny. Rytmus, v němž se pohybovaly její boky, kolena a lýtka mne fascinoval, ale spíše per se, jako souhra vzájemných protikladů pohybu samotného. Pohyb pro mě byl formou, která si s sebou nese svoji vlastní hodnotu přesahující specifické vlastnosti dané předmětné situace. I přes přízemní konotace mého úvodního pohledu mi nakonec v hlavě uvízla spíše fascinace strukturou, kterou tvořila tato sestava pohybů.

Z takovýchto pozorování se zrodila také inspirace pro upořádání této výstavy. Nemohl jsem si nevšimnout, že řada současných tvůrců, pracujících zejména v médiu videa či performance, ve své tvorbě reflektuje něco velice podobného výše zmíněnému jevu. Míním tím uchopení pohybu jako estetické struktury. Někteří z nich takto pracují ve vazbě na tanec, jehož je daný jev základní podstatou. Choreografie jako systém pohybové řeči se pak stává reinterpretovaným nástrojem ve hře významů. Jiní tvůrci naopak využívají přímočařejšího uchopení pohybu, když z běžného životního kontextu vytknutá pohybová struktura balancuje na hraně dvojznačnosti mezi gagem a abstrahovanou formou. U výše zmíněného jsou ony pohybové struktury představeny ve své křehké efemérnosti prostřednictvím kineze předmětného těla. Nabízí se ale i další cesta, při níž umělci podchycují právě ony samotné struktury pomocí jejich vizualizace. To, co běžně vnímáme jakožto jev rozprostřený v čase a jeho rytmu, je pak v některých svých aspektech zpřítomněno jako čistě vizuální forma.

Z doposud řečeného by se mohlo zdát, že zmíněná tvorba je příkladem nezainteresovaného estétského přístupu, který odděluje specifický jev od jeho sémantického, sociálního, politického, obecně kulturního a dalšího kontextu. V řadě případů je tomu však právě naopak. Podobně jako je vypreparovaný vzorek pro vědce zdrojem řady důležitých poznatků doplňujících celkový obraz, tak i zde může akcentování struktury odhalit jiný pohled na věc. Daná struktura pohybu může být generována nejen reakcí na zvuk, rytmus či vizuální stimul, ale také svou vazbou na výše uvedený kontext. Pohyb zde může být dalším svědkem o stavu světa kolem nás, rozměrem, který chápe naše bytí v prostoru a čase nejen jako materialitu, ale především jakožto proces.

Viktor Čech



Fotografie z výstavy