Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Softhard Milana Knížáka

Do 31.8.2016 bude v Umělecké galerii sklárny Moser, Staroměstské náměstí 15, Praha 1 (v románském podzemí), pro vážné zájemce přístupná krásná výstava skleněných objektů a soch Milana Knížáka: Softhard.

Profesor Milan Knížák, výtvarník, hudebník, performer, pedagog a rebel, výrazná osobnost české kulturní scény, ovlivňuje svými výtvarnými návrhy v posledních dvou letech tvář sklárny Moser. Dovolte, abychom Vás pozvali na výstavu „Softhard“, která je přehlídkou aktuální tvorby tohoto významného českého umělce. Kolekci váz a podnosů, kterou pro sklárnu Moser vytvořil, prostupují jemné pastelové barvy a tóny křišťálu Moser v kontrastu výrazných ostrých křivek a linií, tak charakteristických pro umělecký styl Milana Knížáka. Rozsah a pestrost tvorby dokládá instalace keramických soch, autorský mobiliář a další unikátní solitéry, které potvrzují výjimečnost umělce.

Milan Knížák

Prof. Milan Knížák (* 19. dubna 1940 Plzeň) je český výtvarník, hudebník a performer. Od roku 1999 do května 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Od roku 1990-1997 rektor Akademie výtvarných umění v Praze, a zároveň tamtéž profesorem Intermediálního ateliéru dosud.

Knížák měl dobré rodinné zázemí, které mu ukázalo směr na jeho cestě životem. Otec byl řídící učitel a vyučoval také kreslení. Jeho vzdělání se ubíralo podobně jako otcovo, nastoupil na pedagogickou fakultu, kde začal studovat vedle výtvarné výchovy také ruštinu. Nicméně již v té době se jeho osobnost vyhranila natolik, že zapochyboval o životní dráze formované socialistickou pedagogikou. Školu opustil a pracoval nějaký čas jako pomocný dělník v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Dlouho nevydržel ani na Akademii výtvarných umění, Matematicko-fyzikální fakultu, která se stala jeho další školou, opustil v prvním ročníku. Výtvarných aktivit ovšem nezanechal nikdy.

První výstava jeho děl se uskutečnila v Mariánských Lázních v roce 1958. Postupně se jeho práce začala ubírat i velmi netradičními směry. Vidění umění, které nemusí být fixované pouze do hmotných objektů, nalezlo výraz v happeninzích, které uskutečňoval hlavně v Praze, kde žil. Jeho nejznámějšími happeningy jsou například Ceremonie (1968) a Kamenný obřad (1971). K tomu se přidaly i tzv. instalace. Založil spolu se stejně smýšlejícími výtvarníky skupinu Aktuální umění, později přejmenovanou na Aktual. V roce 1965 byl Milan Knížák přijat do Svazu československých výtvarných umělců.

Významnou kapitolu v rozvoji Knížákových aktivit otevřelo navázání spolupráce s Georgem Marciunasem z hnutí Fluxus, jenž ho ustavil do funkce Director Fluxus East. V roce 1968 se vypravil do Spojených států amerických, do Československa se vrátil za dva roky. V ČSSR neměl pak vůbec jednoduchou pozici, nemohl pracovat tak, jak si představoval, živila ho jeho manželka a on si přivydělával prodeji svých obrazů a restaurátorskou činností. Měl velké problémy s tehdejší státní mocí, byl mnohokrát zatčen a dokonce evidován jako nepřítel státu, skončil za své aktivity rovněž ve vězení.

Mezi jeho největšími společenskými úspěchy po roce 1989 bylo jeho jmenování ředitelem Národní galerie (1999). Jeho působení bylo pak kritizováno jednotlivci i organizacemi, kterým vadil jeho způsob řízení této kulturní instituce, hlavně upřednostňování vlastních uměleckých preferencí a zpětně i hospodaření. Přesto na tomto postu vytrval až do května roku 2011.

Milan Knížák není „černobílá“ a jednoduchá osobnost. Jde o nespoutaného ducha, který jde za svým uměleckým i společenským cílem, prosazuje své nápady a myšlenky a neohlíží se na mínění jiných. Tak naplňuje odkaz „umělců tělem i duší“, těch, kdo nevidí v umění jenom „výrobu hezkých předmětů“. Lze ho mít rád, je možné se s ním neztotožňovat nebo ho dokonce odmítat, ale určitě to není člověk „bez chuti a bez zápachu“, takový, který nás nikdy nebude zajímat.

Text: Totalmag.cz a Wikipedia

http://www.milanknizak.com/

 



Fotografie z výstavy