Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy obrazů Kláry Sedlo

Do 21.4.2017 bude v Informačním centru MČ Praha 7, Milady Horákové 2, Praha 7, přístupná zajímavá a krásná výstava obrazů Kláry Sedlo. Všechny ukázky z výstavy i fotky z vernisáže: Honza.

Klára Sedlo (*1993):

2004 – 2012 Malostraské gymnázium, Praha

2012 – 2014 Univerzita Karlova v Praze

2014 – dosud studium na Akademii Výtvarných Umění v Praze v malířském ateliéru M. Rittsteina

Výběr z výstav:

Skupinové:

Přirozený svět, Pague House in Brussels, Brusel, Belgie, 2016

ArtPrague 2016, Kafkův dům, Praha

Figurama 16, Katowice, Polsko, 2016

Josefská 7, Galerie 1, Praha, 2015

Těsně vedle, Galerie Josefa Lieslera, Kadaň, 2014
Výstava v rámci festivalu Literární Vysočina, Havlíčkův Brod, 2011

Samostatné:

Absurdno, kavárna Dobrá trafika, Praha, 2016

Barrandov, Galerie Divadla Na Prádle, Praha, 2013

Obrazy, Pitomá kavárna, Praha, 2011

Černý Sklivec, Rock Café, Praha, 2011

Bar Jiný svět, Galerie Divadla Na Prádle, Praha 2010

Reversum, bar a kavárna Hidden, Praha, 2010

__________________

A teď něco víc.
Něco o tvorbě.
Malba totiž není jen koníček, nebo práce, je to mnohem, mnohem víc…

P. Bonnard kdysi řekl, že cílem není malovat život, ale dát život malbě. A já přikývnu. Přesně tak. Turner vmalovával do obrazů své přízraky z nočních můr, Monet maloval svou ženu na smrtelné posteli  a Picasso učinil tragický příběh jednoho malého španělského města nesmrtelným.
Malba je jako energie, která pohlcuje své tvůrce a díky nim dává  příběhům a cestám věčný život  tady na zemi.

Umělec je spojnicí  k něčemu vyššímu, jak to kdysi popsal Paul Klee: Je kmenem stromu – čerpá tedy z koruny do kořenů a z kořenů do koruny, ze světa jiného do světa nám známého a naopak. Rozdíly mezi těmito světy se postupně stírají,  a umělec je tak potom přirozeně vláknem, po kterém tečou informace oběma směry. Jeho osoba vlastně není důležitá, domnívám se já. Sláva, která mu na našem světě snad připadne, je jen za to, že je otevřen vyšším věcem, že je otevřen Vidění.
Není to však on, kdo tvoří, je to cosi mimo něj i v něm – je to celý svět, který je schopen vidět naráz a zároveň dopodrobna. Je to mnoho nám neznámých rozměrů naráz.
Do těchto rozměrů se snažím ve svých dílech vejít.

Snažím se předávat věci, které nejdou sdělit slovně- nejdou sdělit jinak, než obrazem. Přemýšlím nad každým dílem logicky i intuitivně a snažím se do něj vložit něco navíc, nový pohled a vše, co prošlo skrz mou mysl – jen věci interní a prožité mohou být silné..Snažím se, aby moje obrazy nevznikaly jen tak ,,náhodnou směsicí barev“ ale aby byly promyšlené a vytvářely perfektně fungující organismus přesahující do několika rozměrů.
Chci, aby obraz na diváka působil, aby k němu promlouval – a nejkrásnější samozřejmě je, když si obraz najde svého majitele, který s ním chce ,,bydlet“ a pustit ho do svého životního příběhu, stejně tak jako jsem já do svého příběhu pustila Malbu.

Jak tohle celé shrnout? P.Bonnard řekl, že cílem není malovat život, ale dát život malbě. Malba je totiž způsob života – změní vás k nepoznání, posune jinam, na lepší a krásnější místa, ze kterých není návratu zpět na zemi.

Pravý umělec je totiž ten, který chce vidět a dává možnost vidět i ostatním.

Více zde: http://klarasedlo.webnode.cz/



Fotografie z výstavy