Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy obrazů Jaromíra Rendy Kerbla: Bereme eura, libry, dolary!

Do 5.8.2016 bude ve Winetikvariátu, Štítného 30, Praha 3, přístupná prodejní výstava obrazů a grafik Jaromíra Rendy Kerbla: Bereme eura, libry, dolary!

Proč ten název „Bereme koruny, eura, dolary…?“ Protože jsme upřímní. Tak dlouho jsme s Rendou přemýšleli nad názvem vernisáže, až jsme ho srovnávali s jejím cílem. A cíl je takový, že je sám autor ve velmi tíživé životní situaci (a nestydí se to přiznat), že jakýkoliv prodaný obraz a utržená koruna mu pomůže nadále přežít… Ačkoliv je autor nositelem německého ocenění „Malíř roku“, sám otevřeně přiznává a vlastní existencí dokazuje, že i tací (nebo právě tací) mají často hluboko do kapsy. Živit uměním se v dnešní době je přetěžké…

Jaromír „Renda“ Kerbl je muž mnoha tváří. Malíř (dokonce držitel německé ceny malíř roku), zpěvák, hudebník… Především je to ale člověk, který má za sebou tolik, co jiný člověk za několik životů.

Z jeho FB stránky John Heaven & Mimikry Band se můžete dozvědět více, tady jeho vlastnoručně psaný krátký životopis:

„Narodil jsem se na Vinohradech léta páně 1953. V této době bylo právě 8 let po druhé světové válce a pamatuji na to dětství velmi rád. O prázdninách patnáctého roku mého života po ZDŠ jsem prožil obsazení naší republiky skrze varšavský pakt. Tatam byla iluze o lásce a šťastné budoucnosti. Svou holandskou ženu jsem poznal pár let nato s rozhodnutím vycestovat. Zákaz vygradoval v dramatický útěk, v roce 1972, viz Mimikry, případy Majora Zemana. Jako mladistvý a ne zcela psychicky zdráv jsem si za účast odseděl v německém chládku 30 měsíců.

Poté jsem žil jako svobodný umělecký řemeslník se svojí Holanďankou a Bůh nám dal dva syny. Celkem všechno zapadalo správně do sebe. Pak ale následoval skok do neznáma. Pod tlakem životních okolností se mně rozvinula dlouho utajovaná psychóza. První epizoda v Holandsku, dalších několik v Německu. Celkem 23 let pravidelných hospitalizací na západě.

Naučil jsem se zacházet s hrnčířským kruhem a 2 a půl roku jsem hrál v ochotnickém divadle. Projezdil jsem Evropu a pár ostrovů včetně Srí Lanky. Naučil se anglicky, německy a něco holandsky. V německém Erlangenu jsem byl oceněn cenou malíř roku a mé práce jsou v tamním muzeu.

Po amnestii v roce 2002 jsem se navrátil z Německa do vlasti. Následovalo několik hospitalizací v Bohnicích a na Karlově. Vždycky jsem fandil stylu Hippies, avšak teď mně bude 57 let a hlásí se následky psychózy, psychiatrie, léků a vedlejších účinků. Přenáším se přes útesy psychóz malováním Art Brut a zpíváním s kytarou. Bydlím v chráněném bydlení, jsem PID mám hmotnou nouzi, ale víra a hudba mi pomáhá být stále mezi Vámi a na tomto Světě…

Váš John Heaven



Fotografie z výstavy