Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Karla Práška a Vladimíra Boka

Do 27.11.2015 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná výstava obrazů Karla Práška a soch Vladimíra Boka.

S dovolení zde uvedu text Ivany Beranové z jedné z předchozích výstav Karla Práška ve Viničním Altánu:

Karel Prášek se narodil v Ohrobci nedaleko Prahy 20. května v roce 1950. Vyrůstal tedy v období nejtvrdších režimních represí, ale první střet s komunistickou ideologií zažil paradoxně až za hranicemi ve vzdáleném Vietnamu, kde jako syn zahraničního zpravodaje Československé tiskové kanceláře (ČTK) docházel od svých sedmi do deseti let do školy zřízené Sovětským svazem. Další cesta novináře Karla Práška s rodinou už však směřovala do západní Evropy a konečná destinace zásadně ovlivnila budoucnost jeho jediného syna. Svobodomyslná Paříž v polovině šedesátých let natolik kontrastovala s jeho předchozí zkušeností s totalitními pořádky, že silná vazba, kterou si k této metropoli a vůbec k celé francouzské kultuře ihned vytvořil, trvá až do dnešních dnů.

Není překvapující, že si v pověstném městě umělců zvolil studium na prestižní Ecole Nationale Superieure des Beaux-Arts, kam byl přijat již coby šestnáctiletý mladík na základě svého výjimečného talent a osobního doporučení malíře Jeana Rustina. Následující rok jeho studentské práce upoutaly pozornost profesora a první veřejná prezentace děl Karla Práška na sebe nenechala dlouho čekat. Jeho tvorba se stala součástí výstavy na salonu francouzských umělců v Grand Palais, čímž se nenuceně a předčasně ocitl ve světě vysokého umění. V novém prostředí navázal tvůrčí kontakty a byl přizván do ateliéru G. Singera, kde se v roce 1968 podílel na výstavě nazvané „Douze Peintres“ („Dvanáct umělců“), které osobně přikládá vůbec největší význam z výčtu všech doposud zrealizovaných výstav jeho děl. Po úspěšném ukončení studií uměleckým cyklem nazvaném „Písaři“, který byl inspirován žurnalistickou kariérou jeho otce, následoval o to větší kulturní šok po návratu do vlasti. Namísto rozvíjení tvůrčích schopností na pražské Akademii výtvarných umění, kam v roce 1971 nebyl přijat, absolvoval dvouletou vojenskou službu v Československé lidové armádě. Normalizovaná sedmdesátá léta znamenala pro Karla Práška osobní izolaci, během níž se živil jako skladník v Odbytovém sdružení papírenského průmyslu, zároveň však nezanevřel na uměleckou činnost a intenzivně tvořil v prostředí domova. Tvorba z této doby je poznamenána nostalgií po Paříži a celý jeden cyklus je inspirován mistrovským dílem Edouarda Maneta, což napoví i samotný název cyklu „Snídaně v trávě“. Svými slovy „oázu“ objevil ve Štěpánské ulici v sídle Denisova ústavu (Francouzský institut), díky kterému na dálku udržoval jak umělecké, tak přátelské vztahy s Francií. Osobní odtržení od československé společnosti bylo prolomeno až v roce 1977, kdy mu byla uspořádána vůbec první samostatná výstava v pražské Nerudovce.V následujícím roce se stal členem umělecké skupiny Aktiv mladých výtvarníků, která byla napojena na dnes již zaniklou galerii Karlovka. Paralelně byl v kontaktu s francouzskými galeristy, kterým prostřednictvím Art Centra zasílal své obrazy a kresby, z nichž velká část byla prodána v roce 1982 na výstavě v Niortu, kde o Práškově tvorbě v doprovodném uměleckém katalogu pojednával Jean Hélion. Na konci roku 1987, po deseti letech strávených na pozici výtvarníka v aranžovně výloh, podal výpověď v podniku Potraviny Praha, a od té doby působí jako umělec na volné noze.

Od roku 1993 úzce spolupracuje se skupinou Nové sdružení pražských umělců, za jejichž největší úspěch považuje výstavu „Práce na papíře“, uspořádanou v roce 1997 v galerii Mánes. Karel Prášek si potrpí na kvalitní materiály a od roku 1968 je věrný akrylovým barvám Liquitex Acrylique, se kterými se poprvé seznámil v době svých pařížských studií. Tento svůj pracovní materiál, který je vyroben ze směsi pigmentů a syntetické pryskyřice, si nechával již od poloviny sedmdesátých let zasílat z Francie od Jeana Héliona.

V paletě používaných barev výrazně převládá tmavě modrý odstín. V osmdesátých letech se nejvíce soustředil na práci s grafikou, od které poté upustil, ale její rukopis se mu podařilo přenést na veškerá další plátna provedená akrylovými barvami. Od roku 2006 se navíc neomezuje jen na plátna a pomocí barev fy BRILLUX realizuje interiérové i exteriérové malby, ze kterých poté vznikají nástěnné fresky. K dnešnímu dni se celkové dílo Karla Práška rozrostlo do pozoruhodnýchrozměrů, čítajících více než 4 000 obrazů.

Zdroj:Ivana Beranová – Viniční altán

Bok Vladimír
* 17.9.1945 Praha
sochař, řezbář

Výstavy:

Autorská
1979 Vladimír Bok: Dřevěné plastiky, Výstavní síň MV SSM, Praha

Společná
1981 I. salon Mikrofóra, Praha, Praha
1982/10/28 – 1982/11/28 Člověk a příroda: Výstava obrazů, grafiky, kreseb, fotografií, plastik, Galerie Československý spisovatel, Praha
1983/10/15 – 1983/10/30 Krabičky, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ)
1988/07/08 – 1988/08/07 Salón pražských výtvarných umělců ’88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
2006/06/16 – Práce na papíře II., Galerie Nová síň, Praha
2007/09/25 – 2007/10/25 Rande 52, Galerie Deset, Praha
2012/10/15 – 2012/11/15 Socha a barva, ČVUT – fakulta architektury, Praha
neuvedeno Sabahudin Čečo: Obrazy / kresby, Vladimír Bok: Dřevěné plastiky, Výstavní síň MV SSM, Praha



Fotografie z výstavy