Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Independent Research of Subjectivity (festival 4+4 dny v pohybu)

Do 8.10.2016 bude v Radničních domech, U radnice 11/4, Praha 1 (vstup vlastně z Malého Náměstí), přístupná zajímavá a rozsáhlá výstava Independent Research of Subjectivity (festival 4+4 dny v pohybu).

Výstava je stejně jako celý letošní festival 4+4 dny v pohybu nezávislým výzkumem subjektivity. Představuje čtyři desítky umělkyň a umělců tvořících českou výtvarnou scénu počátku 21. století. Výzkumná sonda se nesoustřeďuje pouze na nejmladší generaci, ale záměrně zahrnuje i generaci střední a starší. Výstava tak napříč médii, jako jsou obraz, socha, kresba, grafika, fotografie, video a instalace, podává plastický obraz současné české výtvarné scény.

Vystavují:

Matěj Al-Ali, Zbyněk Baladrán, Veronika Bromová, Michaela Černická, Anna Daučíková, Dominik Gajarský, Petra Herotová, Eva Jiřička, Krištof Kintera, Vladimír Kokolia, Kateřina Konvalinová, Igor Korpaczewski, Eva Koťátková, Alena Kotzmannová, Nikol Kutíková, Martin Kyrych, Dominik Lang, Richard Loskot, Marie Lukáčová, Adéla Matasová, Andrea Medunová Součková, Pavel Mrkus, Jakub Nepraš, Karel Nepraš, Alice Nikitinová, Martina Nosková, Markéta Othová, Michal Pěchouček, Veronika Resslová, Lenka Rochovanská, Lucia Sceranková, Pavla Sceranková, Vladimír Skrepl, Jan Steklík, Tomáš Svoboda, Šárka Trčková, Aleksandra Vajd, Kateřina Vincourová, Monika Žáková

Kurátorka: Pavlína Morganová

V lednu 2016 přinesla média zprávy, že se po devíti letech navrátí život do radničních domů v historickém centru Prahy.

Adriana Krnáčová tomu říká „kreativní klastr“.

Klastr, na centrum města, zraněné turisty, flastr.

Nebude tam další luxusní hotel ani byty, ale umělci. Tři středověké domy, přestavěné v polovině 19. století, každý s jinak krásným světlíkovým schodištěm. Enfiládu pokojů lemují prostorná klasicistní okna s nezapomenutelnými výhledy na Staroměstské náměstí a náměstí Franze Kafky.

Poprvé mě sem přivedla Denisa Václavová v březnu 2016. Všude prach a nepořádek, sem tam stopy magistrátu: do roku 2006 zde sídlili úředníci. Světlo proudící dovnitř okny a schodišťovými světlíky. Nemůžu přestat myslet na mrtvého holuba uvízlého mezi okny ve třetím patře – jeho vůně zastírala výhled na Týnský chrám.

Schůzky, prach a zase schůzky, jak nic nechtít, koho vybrat a proč? Letní čekání v podloubí před legendární hospodou U paraplíček, kotleta sem, kotleta tam. Nápady a nejistoty, prostě umění přežít. Ministerstvo nezávislého výzkumu subjektivity, ale kdo je tady ředitel? Nosková sehnala cedulky ze dveří jiného ministerstva, bude to pěkná instalace, nejvíc se mi líbí odbor svobodných agend.

Tyhle prostory si zaslouží galerijní instalaci, prostě to vyčistit a ukázat ve vší parádě. Na zdech nechat jen sondy památkářů, kteří nepovolili přestavbu na luxusní byty. Tohle město má dlouhou historii, jedna přes druhou se tence vrství jak listové těsto. Snad i tato výstava bude dobrá aspoň jako štrůdl. Nakrájená jablíčka se sladkobolně smíchají s cukrem a skořicí. Nedáme si kafe? Jistoty současné scény, známí i neznámí. Vždycky mě zajímalo, co se skrývá pod viditelným povrchem. Minulost bývá někdy víc vzrušující než budoucnost. Klíč je na vrátnici. Už mě naštěstí znají. Chtěla bych ukázat různé vrstvy současné české scény. Ohmatat je a propojit. Pár věcí z klauzur na AVU a UMPRUM, další sondy. Ivanovi Kafkovi se moc líbilo hlavní schodiště, chtěl tam udělat instalaci. Kudy by se ale chodilo do barů a divadel? Volala jsem mu na pevnou, byla bouřka, tak byl doma. Ten zelený koberec Skrepl s Kinterou asi strašně opatlají, snad to nebude vadit. Baladrán chce zadní projekci. Jakub Nepraš není syn Karla Nepraše. Steklík pošle kresby z Ústí nad Orlicí po nějakém kamarádovi. Z Ústí nad Labem přijel Mrkus s Loskotem. Problém je tady. Nemůžu se dovolat Langovi, Koťátkovou ani nezkouším. Nakonec se jim líbí ta místnost se skříňkou. Bromová, Vincourová a Othová se snad nějak dohodnou. Sestry Scerankovy nebudou problém. Zkusím vybrat jen malířky, mají to těžké, rodí děti a studovat na Akademii mohou necelých sto let. Nikitinová, Žáková, Rochovanská, ještě tam žádná neučila. Resslová chce promítat na dveře magistrátu, snad si to rozmyslí. Korpaczewski by mohl na jednom schodišti udělat velkou nástěnnou věc. Al-Ali se Svobodou budou fajn. Kokolia vybere věci Trčkové, co zbyly v ateliéru na AVU, doufám, že to nebude moc bolet. Na Staroměstské jsem potkala Vajd, dělá teď barevné fotogramy. Franta s Böhmem budou bohužel v Africe, Pěchouček je posedlý divadlem. Daučíkové je to jedno, chystá se na Documenta. Možná některá z jejích skvělých loňských diplomantek nebo Gajarský. Jiřička si vybrala kumbálek. Kotzmannové ty strašné polstrované dveře nevadí, Matasová si radši udělá projekci na stěně u prostředního schodiště. Zámečníkova poslední socha se tam asi nevejde, prostě nízké stropy. Herotová přijede na konci července. Černický s Medunou vymýšlejí, vystaví prý umění svých manželek. Aspoň tam konečně bude víc umělkyň než umělců. Na klauzurách na AVU se mi líbil Kyrych, Konvalinová a Kutíková, na UMPRUM Lukáčová. Štěstí? Jak to vysvětlit? Léto v plném proudu, podzim za dveřmi. Takový nezávislý výzkum subjektivity.

Denisa Václavová



Fotografie z výstavy