Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Iluzivní prostor

Jenom do 16.12.2020 můžete v Galerii Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1, navštívit velmi zajímavou výstavu Iluzivní prostor.

Galerie Jaroslava Fragnera na výstavě s názvem Iluzivní prostor představí práce pedagogů a studentů Katedry umění, Fakulty umění a architektury, Technické univerzity v Liberci. Vystavující přijali koncept hry, kdy se shodli na jediném pravidlu a to je název Iluzivní prostor.

Ve společném dialogu autoři vytvořili světelnou instalaci, která propojuje individuální autorské práce k do jednoho celku. 

kurátor: Jan Stolín

Průvodní text Karla Srpa k výstavě:

„V současné výstavní proluce, kdy se mění programy a není žádný termín jistý, se blýskla v Galerii Jaroslava Fragnera Katedra umění Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Pod názvem Iluzivní prostor připravil Jan Stolín expozici sestávající se z jejích pedagogů, absolventů a žáků. Soustředil se na aktuální stav jejich práce. Jak naznačil plakát s vytištěným monochromním mnohoúhelníkem, vyjadřujícím obrys otevřeného notebooku, odkazovala sice výstava prvotně na práci s digitálními médii, nicméně její realizace pronikaly i do dalších výrazových přístupů, týkajících se objektů, slov, světelných a zvukových instalací. Shrnující název vystihoval obecné zaměření, udával celkové souřadnice: vztah k iluzi jako k základnímu východisku, považovanému dlouhou dobu za hlavního nepřítele většiny moderně zaměřených přístupů, avšak v digitálním věku v podobě metailuze nabývající opět na širokém významu. Zúčastnění autoři se na iluzi podívali z vnitřku jejím možností, i ji nahlédli z vnějšku. Otevírala cestu do nových oblastí, nevážících se jen na přežívající lineární perspektivu. Iluze rozevírala bohatou škálu rozmanitého uchopení smyslového i rozumovému klamu, zabývala se přesahy mezi letmou domněnkou, ztrácející jakékoli hmatatelné obrysy, žijící jen v představě, a naopak pevným, svou důraznou fyzičností naléhavě se prosazujícím tvarem.  Základním rysem výstavy byla zřetelná názorová svoboda, se kterou účastníci přistoupili k jednotlivým projektům. Každý z nich hovořil vlastním, svébytným, důsledně mnoho let se rozvíjeným jazykem u vedoucích jednotlivých ateliérů, i teprve do ucelenější podoby se tříbícím slovníkem u studentů. Úvod výstavy obstaral digitální tisk Momentka od Richarda Loskota, vyjadřující její téma, přecházející mezi skutečností a zdáním, pohybující se na křehké hranici, ve kterém jeden svět vplývá do druhého.  Hybatelem Momentky se stala lidská postava, měnící se v chvějící se bytost, nabývající a ztrácející svou jsoucnost. Digitální tisk tak rozevřel hlavní téma celé výstavy, jejíž významové a výrazové rozpětí po levé straně umocnila projekce Lukáše Dostálka a Jana Rouhy, pracující s rozfázováním snímaného pohybu přicházejícího a odcházejícího diváka, znepřítomňujícímu jeho přicházející tělo, objevujícímu se jako pomyslný distorzní stín na levé zdi vstupního prostoru, zatímco v pravé části se nacházejí rukou napsané básně Alžběty Skalické, ubíhající ze stěny na podlahu, na níž jejich křídové provedení postupně mizí. I tak se do mysli diváka se zarývají některé verše o „černobílé duze“ či „ sirkách pod nehty“. Volný text splývá, sesouvá se ze stěny, nabývá prostorovou hodnotu, rozšiřuje možnosti svého vnímání zhmotněním veršů, jež vystoupily z tištěné podoby, aby zasáhly do galerijního prostoru. Tři úvodní práce postihují rozpětí vztahu k iluzi, vyjádřené digitální projekcí na jedné straně, a osobními básnickými obrazy na straně druhé. Předznamenávají tak dění v hlavním galerijním sále. Reflektory, postavené v jeho středu nasvětlují sedm instalací, rozvíjejících široký rejstřík proměn od metonymického k metaforickému vyjádření, od vyloženě doslovných po složitě prokomponované postromantické objekty, od věci jaká by snad měla být ve skutečnosti k mnohovýznamovému objektu, ve kterém se naopak věc jako taková zcela ztrácí pod tíhou doléhajícího smyslu. Krajní rozpětí umožňují návraty k prověřeným světelným projekcím, jež jsou však tématizovány způsobem, odkazujícím k bájným představám jako v Podobenství o rybce od Rozárky Jirákové a Martina Kratochvíla, převracející princip camery obscury, z jejíchž otvorů po jejím zpuštění zablesknou na stěně prchavé přízraky akvarijní rybky, domněle přebývající uvnitř objektu. Z opačného úhlu přistoupil k iluzi nepřítomnosti předmětu, vznikající při pohledu do plexiskla, osvětleného zezadu zářivkou, ve Zmizelé věci Vítězslav Plavec. Průhlednost plexiskla nepřipouští pohled na ukryté rádio, o jehož přítomnosti se divák dozví až při bočním pohledu. Zářivka obohatila instalaci o jemné bručení, zprostředkované reproduktorem, neustále doprovázejícím její svit. Z hustého, rukou psaného záznamu textové instalace Re-collection Blanky Kirchner, zaplňujícího plynule rozměrnou desku, zpřístupňuje dopadající světlo reflektoru pouze vymezenou, čtvercovou část; vytrhává tak ze souvislostí náhodně vybraný úsek zdánlivě nekončícího toku, posouvá význam textu, jehož souvislá četba vyžaduje značnou pozornost a soustředění. Modrý světelný kruh vymezuje nástěnnou instalaci Z ateliéru Petry Vlachynské, propojující protiklady: vymodelovaného, drobného koně, snad sloužícího za přípravný model k monumentální plastice, a tří náhodně nalezené různě velké sololitové desky, připomínající zpracováním monochromní a materiálové reliéfy z šedesátých let minulého století. Ke slovu se tak dostává přecházení mezi tím, co lze označit za „umění“, a tím, co již náleží „skutečnosti“. Společně vedle sebe zavěšené, ve studiu nalezené objekty, tak uvádějí do pohybu pomyslné přechody mezi daným a umělým, mezi skutečným předmětem a záměrně vytvořeným modelem. Vedle bezprostředních vstupů, podnícených aktuální reflexí nad vlastní prací i některými přežívajícími způsoby iluzívního a metailuzívního znázornění smyslových jevů, stály i instalace, vycházející z vyhraněných osobních postojů jednotlivých účastníků výstavy, dlouhodobě rozvíjejících své přístupy. Mnohotvárnou sestavu různých plastických objektů, reliéfů a obrazů s figurálními průniky, zastupující široké materiálové a umělecké techniky, představuje Sen o probdělé noci od Aleše Nováka, převracející protichůdné smyslové a mimosmyslové zkušenosti, ocitající se na hraně významové a tvarové únosnosti. Zpětný pohled oživuje vzpomínku na bezesné okamžiky, opačné lucidním snům. Čtyřmi reflexemi o protichůdných stavech přítomnosti jednoho všedního objektu se zabývá instalace Jaroslava Prokeše Na první pohled, poukazující na různé způsoby přesunutí snímaného objektu, zbaveného gravitace, a uváděného do nečekaných vztahů na pozadí uměle vytvořené, téměř divadelní scény. V nečekaných tvarových konstelacích se neocitá jen zvolený předmět, ale i média, zprostředkující jeho obraz, jež jsou vzhůru nohama. Z jednoho pohledu v uzavřeném systému rotuje smysl a význam zůstává týž, z opačného naopak: smysl zůstává stejný, i když se mění způsoby, jimiž je vnímán. Mnohonásobné přechody mezi skutečností, obrácenou rubem v líc, znejasňující rozhodnutí, která z protikladných možností je skutečně ta pravá, podtrhla na výstavě hmatatelná předmětná realita vyjmutých sádrokartonových panelů z běhu světa, vybavených ventilátory v instalaci Před stěnou od Jana Stolína. Práce zpřítomňuje skryté: nemůže být nic hmatatelnějšího než zesílený hluk běžících ventilátorů, snímaný mikrofony, pronikající prostorem galerie, a současně i klamnějšího: jako by šlo o části vytržených zdí, přenesené odkudsi do výstavního prostředí. Ostrý hřmot činných ventilátorů odkazuje k proměnlivým, neustále se posouvajícím prahům vnímání, k hranicím, lomící se senzitivity, ke skutečnosti, jež se stala zdáním, a ke zdání, jež se již nedalo rozeznat od skutečnosti, tedy k tématům, představujícím hlavní úběžník výstavy.“

Karel Srp     



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Iluzivní prostor