Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy fotografií Jana Mihalička: Svým pražanům (ne)rozumím

11. 9.-11. 11. / Café Kampus / Fotografie

Do 11.11.2018 bude v Café Kampus, Náprstkova 10, Praha 1, přístupná zajímavá výstava fotografií Jana Mihalička: Svým pražanům (ne)rozumím.

Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Výstava fotografií Jana Mihalička je přehledem tvorby především z poslední doby a reflektuje jeho znovu nabytý zájem o fotografický dokument ovlivněný klasickou humanistickou fotografií druhé poloviny 20. století. Autor je bytostným „Pražákem“ – v Praze se narodil, vyrostl, studoval, pracoval a stále tu žije a tvoří. S Prahou se fotograficky začal potkával už v dobách před jeho působením v redakcích Lidových Novin i časopisu Týden, tedy ještě na konci éry komunismu a zaujetí obyčejnými lidmi pohybujícími se po městě přetrvává až dodnes. Dnes již jako volně tvořící autor nalezl blízké partnerství v nově vzniklém fotografickém spolku 400ASA, se kterým ho pojí nejen přátelství s dalšími členy, ale především pak velmi podobný způsob vnímání světa a vztah k dokumentární fotografii, jako specifickému fenoménu s velkou tradicí v naší zemi. Pojďte se podívat na obrazy z běžného života, výjevy, které lze potkat každý den, jen je k tomu potřeba chodit a dívat se a mít fotoaparát v pohotovosti. Parafráze slavného Mozartova výroku vykresluje autorův vztah/nevztah k objektům na fotografiích. Sami můžete posoudit jak to je doopravdy…

………..

Jan Mihaliček (nar. 20.12.1965) je současný český fotograf.

Jeho fotografické začátky spadají do doby před rokem 1989. Fotografoval především komunitu kolem československého skateboardingu a snowboardingu a od roku 1987 spolupracoval také s několika tehdejšími samizdatovými projekty. V prosinci 1989 začal pracovat jako fotoreportér v té době právě znovuvzniklých Lidových Novinách. Dokumentoval tehdejší významné dění nejen v Československu ale i v mnoha zemích světa. Jako první novinář po odchodu sovětských vojsk projíždí spolu s Jaromírem Štětinou Afghanistan od severu k jihu a společně vytváří serii reportáží, kde mimo jiné jako první dokumentují do té doby nepotvrzenou existenci ruských zajatců v Pakistánu. Účastní se také prvních humnitárních cest Nadace Lidových Novin do válkou zmítané Jugoslávie a Náhorního Karabachu. Z Nadace LN pak postupně vzniká respektovaná organizace Člověk v tísni. V roce 1994 je členem přípravného týmu časopisu Týden a od září téhož roku se stává jedním z fotoreportérů tohoto zpravodajského časopisu. V roce 1997 je jedním z prvních novinářů, který začal dokumentovat stoleté záplavy na severu Moravy a jeho reportáž ze zatopené Ostravy získává téhož roku 1.místo v soutěži Czech Press Photo. Na začátku nového tisíciletí odchází na volnou nohu a jako freelance fotograf pracuje dodnes. V současnosti se zabývá jako fotograf ale i jako kameraman sociální tématikou a jeho volná fotografická tvorba se zabývá především klasickým černobílým dokumentem v duchu odkazu humanistické fotografie. V roce 2018 se stává jedním ze zakládajících členů spolku 400ASA, který sdružuje podobně smýšlející a fotografující autory a klade si za cíl znovuoživení české dokumentární fotografie.



Fotografie z výstavy