Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Evy Škrovinové, laureátky 8. Ceny kritiky za mladou malbu: „Máš to pěkné“

17. 12.-17. 1. / Galerie kritiků / Instalace

Do 17.1.2016 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná výstava Evy Škrovinové, laureátky 8. Ceny kritiky za mladou malbu: „Máš to pěkné“.

Text Ivany Hrončekové, kurátorky výstavy:

Máš to pěkné je hodnocení Eviny každodenní práce, jež slýchává pravidelně. Živí se jako infografka
grafickou vizualizací dat. Možná je to jeden z důvodů, proč aktuálně ve své malbě to pěkné zobrazování na ploše plátna skrývá anebo plátno ponechává čisté. Zaměřuje se na konstrukční možnosti závěsného obrazu a upozorňuje tak na vrstvy pod povrchem malby.
Eva je malířka, kterou už delší dobu baví balancovat na hranicích malby a působit intermediálně.
Malba pro ni neznamená jen plochu plátna, ale i její konstrukci a všechny části technologické přípravy, až po způsob umístěni v galerii. Začalo to všímáním si fyzikálních vlastností plátna při jeho napínání, vrstvením barvy, pokračovalo to variacemi se zavěšením obrazu, úplným oddělením souvislé vrstvy malby od podkladu, až k zájmu o zadní stranu malby, rozkládání a skládání nových tvarů. Momentálně její malby polemizují o nevyhnutelnosti stěny pro zavěšení. Potřeba zobrazovat byla tak nahrazená takřka obsesivní fascinací technologií. Systematicky a vědomě tak navazuje na principy, které v 60.letech přinesl silný proud konceptualismu.
Máš to pěkné je malířskou výstavou a částečně místně specifickou instalací, připravenou pro
Galerii kritiků. Výstava tvoří konzistentní, ale ne monotematický celek. Je i o naplněných anebo
nenaplněných očekáváních, formátu, pravdivosti anebo zavádění a nenásilné manipulaci diváka.
Prostor Galerie kritiků není typickou bílokrychlovou galerií, má svá specifika díky umístění v
rondokubistickém Paláci Adria. Nachází se v prvním patře a její centrální částí je i prosklený strop átria, okolo něhož je situován ochoz. Ten je lemován třemi výstavními prostorami, oddělen širokými sloupy.
Ačkoli je prostor galerie velkorysý, výstavy jsou vesměs instalované na stěnách místností.
Eva tuto konvenci porušuje. Hned při vstupu do galerie překvapí 13,5 metrů dlouhým a 1,1
metru širokým plátnem, které začíná na stěně, ale leží na podlaze a kopíruje každý detail vyvýšeného
předělu mezi místností a ochozem, a končí až v átriu. Eva používá tohoto vtipu k otestování návštěvníků výstavy. Určuje jim tři možnosti, jak překážku překonat. Mohou na ni vkročit, přeskočit ji anebo obejít úzkou uličkou v átriu. Na druhé straně átria tato překážka pokračuje, ale už jen v náznaku páskou na podlaze. Rozděluje půdorys galerie na dvě nepravidelné části. Eva zkoumá formát závěsného obrazu a další možnosti manipulování a zavedení diváka i před plátno, které visí na stěně, ale je rozčleněné na několik částí a poskládané jako harmonika. Široké je 2 metry a výška, tedy formát před poskládáním, je označený na stěně tužkou. Otázkou je, jestli je pravdivý. Takto radikální destrukci plochy plátna provádí autorka poprvé. Jediným plátnem na výstavě, jehož povrchovou vrstvu tvoří barva, je velké plátno, které leží na zemi v hlavní části galerie. Očekávaný účinek ze zobrazeného motivu je posunutý. Střední část plátna je poskládaná a z původní malby zůstává jen dojem.

Eva Škrovinová je laureátkou 8. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, jež se už několik let
zaměřuje na malbu a její přesahy. Před dvěma lety absolvovala ateliér intermédií Fakulty výtvarných
umění VUT v Brně, pod vedením Václava Stratila.

Ivana Hrončeková (kurátorka výstavy)

 



Fotografie z výstavy