Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Arthur Jafa

Do 31.3.2019 bude v Galerii Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1, přístupná velmi zajímavá, rozsáhlá a hustá výstava Arthura Jafy.

Volný vstup na výstavu díky finanční podpoře J&T Banky. Partnerem galerie je Nadační fond Avast.

Arthur Jafa: A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions (featuring Ming Smith; Frida Orupabo and Missylanyus)

Galerie Rudolfinum uvádí první výstavu uznávaného amerického režiséra, kameramana a umělce Arthura Jafy v České republice. Prostor Galerie Rudolfinum Arthura Jafu výrazně oslovil a výstavu v Praze proto pojal jako autorskou instalaci na bázi své londýnské expozice, uvedené Serpentine Galleries za kurátorství Hanse Ulricha Obrista a Amiry Gad v roce 2017. V Praze je výstava Arthura Jafy prezentovaná v rámci tour po Evropě, kdy po Londýně byla v létě 2018 uvedena v Julia Stoschek Collection v Berlíně a z Prahy začátkem dubna pokračuje do Moderna Museet ve Stockholmu.
„Mám radost, že se nám do Prahy mimo jiné podařilo získat Jafova klíčová díla: osmiminutové video APEX, ve kterém se střídají stovky obrazů objektů, lidí a událostí a zejména o minutu kratší Love is the Message, The Message is Death. Jedná se o video poskládáné ze záběrů z koncertů, pochodů, policejních zásahů nebo scén z YouTube, které Jafa sestříhal na hudbu skladby Ultralight Beam od Kanye Westa inspirovanou gospely. Jeho uvedením se nám podařilo rozšířit i původní pojetí výstavy The Serpentine Galleries,” říká ředitel Galerie Rudolfinum a kurátor výstavy v Praze Petr Nedoma.

Během tří desítek let své tvorby Arthur Jafa vybudoval dynamické a multidisciplinární dílo – filmy, instalace, přednášky-performance a happeningy. Stěžejním tématem jeho tvorby je to, jak kultura vnímá identitu a rasu. Jafovou tvorbou se prolíná hlavní otázka: jak identifikovat a rozvíjet specificky „černou“ vizuální estetiku, rovnocennou k „síle, kráse a odcizení černé hudby“ v americké kultuře?

Ve svém filmovém díle Jafa zpřítomňuje obraz afroamerické identity a kultury prostřednictvím rozsáhlého spektra současných snímků a nalezených záběrů. Jafa přináší odpověď na otázku, co to znamená být součástí složitého terénu černé reprezentace a potažmo tak terénu jakékoli jinakosti. Snaží se převyprávět historii afroamerické vizuální estetiky a přispět tak k otevření tohoto tématu v novém horizontu. Jeho směs segmentů známých ikon a historických událostí černošské kultury a anonymních těl v různých emocionálně vyhrocených stavech nadšení a zoufalství přináší syntetizující pohled na americkou historii života černošské komunity. Zároveň se Jafa snaží upozornit na – či emancipovat – sílu, kterou skrývají módy africké exprese. Jeho tvorba je přímo prostoupena odkazy – od afrického sochařství Fang po podomní bary s hudbou a hazardem v deltě řeky Mississippi, od Duchampova pisoáru po jazz.

Jafa je filmař s jedinečným pojetím střihu a juxtapozice pro maximální efekt. Vychází z rozsáhlých knih různých obrázků, které sbírá a skládá již od osmdesátých let. Tento průběžně budovaný archiv je stálým zdrojem obsahu pro Jafův cyklus Picture Books i nové filmy, včetně už zmíněného videa Love Is the Message, The Message Is Death (2016), jehož premiéra se odehrála v New Yorku v Jafově domovské galerii Gavin Brown´s enterprise a v Museum of Contemporary Art v Los Angeles.

 

Název výstavy A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions / Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání odkazuje k pocitu prázdnoty, jímž se – dle Jafy – vyznačuje „černý“ život. Slovo „rendition“ naráží na umělcovu interpretaci estetiky kolem „černého bytí“, která je historicky zachycena v obrazech, objektech a artefaktech. Oživením těchto narativů v přítomnosti Jafa navozuje nové příležitosti, jak na ně upozornit.

Sám Jafa k tématu své tvorby pro Galerii Rudolfinum uvedl: „Trochu nerad říkám, že mým tématem jsou černoši. Jiný umělec také asi neřekne, že jeho téma jsou běloši, prostě jen má určité téma, ať už je to cokoli. Jedna z věcí, kterou mám společnou s lidmi, se kterými spolupracuji – třeba s Kerrym Jamesem Marshallem a Johnem Akomfrahem – je to, aby černí umělci, když chtějí oslovit širší veřejnost, nemuseli dělat umění, které není o černých. Podle nás je důležité dělat umění o našich zkušenostech, o našem chápání světa, aby lidé měli možnost vybudovat si, jak říkám, „sval empatie“ – schopnost vidět se v prožitku jiného člověka. To je podle mne to skutečně důležité. “

Jafa, který původně vystudoval architekturu, se představil poprvé jako kameraman ve filmu Daughters of the Dust režisérky Julie Dash z roku 1991, za nějž získal cenu za nejlepší kameru na festivalu Sundance Film Festival. Jafa také spolupracoval s mnoha režiséry, od Spikea Lee (Crooklyn, 1994) po Johna Akomfraha (Seven Songs for Malcolm X, 1993), a dalšími umělci včetně Kary Walker a Freda Motena. Jeho tvorba se objevila i v hudebních videích Solange Knowles ke skladbám Don’t Touch My Hair a Cranes in the Sky (2016).

Součástí výstavy jsou i díla třech dalších osobností: fotografky Ming Smith, @nemiepeba – Instagram výtvarnice Fridy Orupabo, a obsah z YouTube kanálu Missylanyus. Tyto tři „platformy“ či „hostující umělci“ společně tvoří nezbytnou součást Jafovy výstavy, protože v jeho tvorbě jsou patrné jejich ozvuky.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Arthur Jafa