Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Arthur Jafa

Do 31.3.2019 bude v Galerii Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1, přístupná velmi zajímavá, rozsáhlá a hustá výstava Arthura Jafy.

Volný vstup na výstavu díky finanční podpoře J&T Banky. Partnerem galerie je Nadační fond Avast.

Arthur Jafa: A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions (featuring Ming Smith; Frida Orupabo and Missylanyus)

Galerie Rudolfinum uvádí první výstavu uznávaného amerického režiséra, kameramana a umělce Arthura Jafy v České republice. Prostor Galerie Rudolfinum Arthura Jafu výrazně oslovil a výstavu v Praze proto pojal jako autorskou instalaci na bázi své londýnské expozice, uvedené Serpentine Galleries za kurátorství Hanse Ulricha Obrista a Amiry Gad v roce 2017. V Praze je výstava Arthura Jafy prezentovaná v rámci tour po Evropě, kdy po Londýně byla v létě 2018 uvedena v Julia Stoschek Collection v Berlíně a z Prahy začátkem dubna pokračuje do Moderna Museet ve Stockholmu.
„Mám radost, že se nám do Prahy mimo jiné podařilo získat Jafova klíčová díla: osmiminutové video APEX, ve kterém se střídají stovky obrazů objektů, lidí a událostí a zejména o minutu kratší Love is the Message, The Message is Death. Jedná se o video poskládáné ze záběrů z koncertů, pochodů, policejních zásahů nebo scén z YouTube, které Jafa sestříhal na hudbu skladby Ultralight Beam od Kanye Westa inspirovanou gospely. Jeho uvedením se nám podařilo rozšířit i původní pojetí výstavy The Serpentine Galleries,” říká ředitel Galerie Rudolfinum a kurátor výstavy v Praze Petr Nedoma.

Během tří desítek let své tvorby Arthur Jafa vybudoval dynamické a multidisciplinární dílo – filmy, instalace, přednášky-performance a happeningy. Stěžejním tématem jeho tvorby je to, jak kultura vnímá identitu a rasu. Jafovou tvorbou se prolíná hlavní otázka: jak identifikovat a rozvíjet specificky „černou“ vizuální estetiku, rovnocennou k „síle, kráse a odcizení černé hudby“ v americké kultuře?

Ve svém filmovém díle Jafa zpřítomňuje obraz afroamerické identity a kultury prostřednictvím rozsáhlého spektra současných snímků a nalezených záběrů. Jafa přináší odpověď na otázku, co to znamená být součástí složitého terénu černé reprezentace a potažmo tak terénu jakékoli jinakosti. Snaží se převyprávět historii afroamerické vizuální estetiky a přispět tak k otevření tohoto tématu v novém horizontu. Jeho směs segmentů známých ikon a historických událostí černošské kultury a anonymních těl v různých emocionálně vyhrocených stavech nadšení a zoufalství přináší syntetizující pohled na americkou historii života černošské komunity. Zároveň se Jafa snaží upozornit na – či emancipovat – sílu, kterou skrývají módy africké exprese. Jeho tvorba je přímo prostoupena odkazy – od afrického sochařství Fang po podomní bary s hudbou a hazardem v deltě řeky Mississippi, od Duchampova pisoáru po jazz.

Jafa je filmař s jedinečným pojetím střihu a juxtapozice pro maximální efekt. Vychází z rozsáhlých knih různých obrázků, které sbírá a skládá již od osmdesátých let. Tento průběžně budovaný archiv je stálým zdrojem obsahu pro Jafův cyklus Picture Books i nové filmy, včetně už zmíněného videa Love Is the Message, The Message Is Death (2016), jehož premiéra se odehrála v New Yorku v Jafově domovské galerii Gavin Brown´s enterprise a v Museum of Contemporary Art v Los Angeles.

 

Název výstavy A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions / Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání odkazuje k pocitu prázdnoty, jímž se – dle Jafy – vyznačuje „černý“ život. Slovo „rendition“ naráží na umělcovu interpretaci estetiky kolem „černého bytí“, která je historicky zachycena v obrazech, objektech a artefaktech. Oživením těchto narativů v přítomnosti Jafa navozuje nové příležitosti, jak na ně upozornit.

Sám Jafa k tématu své tvorby pro Galerii Rudolfinum uvedl: „Trochu nerad říkám, že mým tématem jsou černoši. Jiný umělec také asi neřekne, že jeho téma jsou běloši, prostě jen má určité téma, ať už je to cokoli. Jedna z věcí, kterou mám společnou s lidmi, se kterými spolupracuji – třeba s Kerrym Jamesem Marshallem a Johnem Akomfrahem – je to, aby černí umělci, když chtějí oslovit širší veřejnost, nemuseli dělat umění, které není o černých. Podle nás je důležité dělat umění o našich zkušenostech, o našem chápání světa, aby lidé měli možnost vybudovat si, jak říkám, „sval empatie“ – schopnost vidět se v prožitku jiného člověka. To je podle mne to skutečně důležité. “

Jafa, který původně vystudoval architekturu, se představil poprvé jako kameraman ve filmu Daughters of the Dust režisérky Julie Dash z roku 1991, za nějž získal cenu za nejlepší kameru na festivalu Sundance Film Festival. Jafa také spolupracoval s mnoha režiséry, od Spikea Lee (Crooklyn, 1994) po Johna Akomfraha (Seven Songs for Malcolm X, 1993), a dalšími umělci včetně Kary Walker a Freda Motena. Jeho tvorba se objevila i v hudebních videích Solange Knowles ke skladbám Don’t Touch My Hair a Cranes in the Sky (2016).

Součástí výstavy jsou i díla třech dalších osobností: fotografky Ming Smith, @nemiepeba – Instagram výtvarnice Fridy Orupabo, a obsah z YouTube kanálu Missylanyus. Tyto tři „platformy“ či „hostující umělci“ společně tvoří nezbytnou součást Jafovy výstavy, protože v jeho tvorbě jsou patrné jejich ozvuky.



Fotografie z výstavy

×

Publikační licence

Tento web podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 4.0

V případě jakýchkoli dotazů prosím kontaktujte autora na martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Arthur Jafa