Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Vladimír Ossif & hosté: Jan Domicz, Barbora Fastrová & Johana Pošová: Paternoster

Do 16.7.2020 bude v Galerii Zahorian & Van Espen, Šmeralova 3, Praha 7, 2.patro, přístupná zajímavá výstava Vladimír Ossif & hosté: Jan Domicz, Barbora Fastrová & Johana Pošová: Paternoster. 

Kurátor: Jen Kratochvil

svět kolem se na chvíli zastavil,
přesto se hluboko uvnitř budov ze začátku dvacátého století dál otáčí kola páternosterů
v životech těch nezdolných reliktů dávno ztracených časů se nic nezměnilo
dalo by se divit, proč pořád ještě jsou
navzdory mnoha pokusům je kvůli bezpečnosti pasažérů zakázat,
je na jejich nepřetržitém pohybu něco uklidňujícího
a to, zdá se, stačí

několik měsíců sledování okolního světa jen skrz nejbližší okna s námi něco udělalo
něco zatím neuchopitelného se událo v našich tělech i myslích
něco se změnilo, naše vnímání posunulo, naše citlivost nabrala nové obrátky
všechny protesty venku na ulicích, právě v tuto chvíli, nejsou žádnou náhodou
všechen hněv, všechna nespokojenost, všechno neuspokojení v nás dřímalo celou dobu, spící, skryté,
pečlivě zabalené v apatii a rezignaci
a to všechno jsme náhle odhalili a předvedli v jediné mohutné veřejné erupci pocitů i plné racionality, a růst se nezastavuje
jen paternostery pořád jezdí nahoru a dolů jako by se nic nestalo
jako by se nic nestalo
město se změnilo
ulice větvené do všech stran jako jakási niterná síť žil nebo střev na chvíli ztratily svoji živoucí mízu
něco, co jsem si do nedávna nedokázali představit
a zatímco je jejich energická výměna náhle zpět, je nějak zvláštně jiná, i když dost těžko chápame jak
mapa se změnila
je teď abstraktnější
napojuje se skutečně tahle ulice na tu druhou, dokážeme se dostat odněkud někam jako dřív
infrastruktury pod námi, struktury kolem nás, superstruktury vysoko na nebi
nekončící horizontální vrstvy skládané jedna na druhou ve vertikálním souboru hlasů
možná jen monumentální skladiště
vše zpívá
nebo křicí, to je teď těžko říct
mezitím se plochy staly prostory
obývané nejrůznějšími tvory s jejich vlastními přiběhy a subjektivitou
a paternostery pořád jezdí
věříme ještě v linearitu času?
věříme ještě v čas?
věříme jestě?
co je vlastně kruh?
a jak dokáže pojmout naše krátké životy?
a jak dokáže pojmout životy všech okolních tvorů?
a jak se váže na všechno živé i neživé?
potřebujeme vytvořit novou kartografii, předefinovat pravidla vlastního jednání, najít novou intimitu, nový erotismus, a nové struktury
vertikální, horizontální, diagonální, digitální, nahoru, dolů, do stran, a ve všech meziprostorech
zatímco paternosty pojedou nerušeně dál
v kruzích
dál a dál

může malba být mapou? a co když se stane písní?
může být film budovou – objektem v prostoru?
může objekt ožít?
můžeme se změnit?
a můžou se paternostery jednoho dne zastavit?

Vladimír Ossif (SK, 1954) je abstraktní malíř bohatě barevných geometrických struktur. Jeho komplexní vizuální jazyk postupně pokouší hranice možností mřížky jako jeho primární formy. Ossif studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a Ecole National Superieure des Arts Decoratifs v Paříži. Pravidělně vystavuje své práce na nejrůznějších samostatných i skupinových výstavách. Ze samostatných výstav například v BronxArtSpace, New York; Rödl&Partner Gallery, Norimberk; PPM Ventures, Mnichov, Germany; Gallery Henry, Pau ve Francii; nebo v Městské galerii v polském Opole. Ossifova díla jsou zastoupena ve státních i soukromých galeriích, muzeích i sbírkách, například v Musée d´Art Moderne, Paříž; Casa de Velázquez, Madrid; Fonds Cantonal d´Art Visuel, Ženeva; SNG Bratislava nebo Narodní galerie v Praze.

Jan Domicz (PL, 1990) je vizuální umělec, primárně pracující s videem a sochařskými objekty v hledání narativních motivů, stejně jako výzkumu architektury a jejích socio-politických implikací. Jeho práce byla představena mimo jiné v MMK Frankfurt, SALTS v Basileji, Karlín Studios v Praze nebo CSW ve Varšavě. Zároveň od roku 2017 vede kurátorský projekt “office for narrated spaces”. Absolvoval Städelschule Frankfurt am Main a Univerzitu umění v Poznani. Domicz je zastupován galerií Wschód, žije a pracuje ve Varšavě.

Barbora Fastrová (CZ, 1988) & Johana Pošová (CZ, 1985) fungují jako umělecké duo od roku 2014. Jejich společná praxe se rozvíjí kolem kritické, ač hravé analýzy a reakcí na vztah mezi západní společností a přírodou. Jejich typický vizuální jazyk je postaven na užití levných a zdánlivě bezcenných materiálů a recyklovaných forem. Jejich práce byla představna v Centru pro současné umění Futura, Galerii Rudolfinum, Galerii Fotograf, Berlínském modelu, GAMU, Meetfactory nebo GHMP, vše v Praze, také v Temporary Parapet v Bratislavě, Fotopub Festivalu v Novo Mesto ve Slovinsku a dalších. Fastrová i Pošová absolvovaly v Ateliéru fotografie na pražské UMPRUM.

….

Všechny fotky z výstavy a vernisáže: Petr



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Vladimír Ossif & hosté: Jan Domicz, Barbora Fastrová & Johana Pošová: Paternoster