Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž – Tomáš Polcar: OSnova

Do 12.4.2019 bude ve výstavních prostorách projektu Hybernská 4, Praha 1, (vzadu do průjezdu, pak doleva a přes kavárnu) přístupná zajímavá výstava Tomáše Polcara: OSnova.

Text kurátorky Lucie Šiklové k výstavě:

Tomáš Polcar (1973) na čerstvě reformované pražské AVU prošel třemi výraznými ateliéry profesorů Huga Demartiniho, Aleše Veselého a Milana Knížáka. Byl zastoupen na důležitých společných výstavách tehdy nastupující „obrozenecké“ generace. Nepřehlédnutelná byla jeho Reklamní kampaň na obyčejné předměty v podobě billboardů ve veřejném prostoru či Portréty nahých lidí v pražském metru. Takto konceptuálně a intermediálně směrem k tzv. „novým médiím“ nasměrovaný umělec však u těchto tehdy trendů s velkým potenciálem nezůstal. Odstěhoval se s rodinou z Prahy a žije v Slavětíně nad Ohří. V otevřené krajině se osvobodil od linearity času městského, začal vnímat a akcentovat cykličnost času v přírodě a sám začal tvořit v cyklech (dosud Hnití plodí žití, Atomos, Sóma, Rezonance, Krajiny). Na počátku každého cyklu stojí přímá zkušenost se skutečností, setkání s nějakým jevem, jež jej osloví a uchvátí. Poté přichází sled asociací a úvah, které postupně krystalizují do sdělení, představovaného obrazem, u Polcara objektem – sochou či malbou, představující autorovo nejpoctivější a nekompromisní soustředění a úsilí o dokonalost potřebného výrazu.

Tomáš Polcar naplňuje ve své tvorbě dva základní přístupové principy, intuici a ratio, které spoluurčují lidskou psýché, a vytváří obrazy světa smyslového a světa idejí jako formulace svého nazíraní bytí skrze tento svět. Znovu a znovu je oslovován cyklickým opakováním v malém i velkém, v přírodě živé i neživé, nachází paralely mezi lidským životem a přírodou. Intuitivnímu myšlení u Polcara odpovídá expresivní umělecký přístup, představovaný krajinomalbou. Jeho pozdější Krajiny zprvu ve škále od bílé do černé nacházejí v kraji zatopených pískoven okolo německého Schwandorfu nové barvy. Nejnovější říční krajiny vycházejí z konkrétních míst při Ohři poblíž Počedělic. Sleduje neustálou proměnu a nekonečné plynutí odehrávají se mezi relativně stálými břehy, proměňujícími se v denním čase se světlem. Světlo přichází, odchází, přichází…čas se rozpadá.

Rozumovému přístupu odpovídá geometrizující poloha, vědomě potlačující malířský rukopis a vypovídající univerzálním jazykem. V cyklu Atomos se Polcar zaobíral bodem a kruhem jako základními útvary, a posléze kulovými plochami s jejich symbolickým potenciálem. K těmto tvarům se vrací také ve svých nejnovějších objektech. V cyklu Sóma a Rezonance vychází z tvaru hexagonu, kterým je dlouhodobě uhranut. Původně jej inspiroval šestiúhelník buňky včelího plástu jako dokonalý, harmonický útvar. Má různé symbolické významy, představuje řád, vytváří síť.

Síť, osnova pro Polcara představují témata, která opakovaně řeší: základní alorytmus, chyba, pozvolné narůstání i následné mizení, rozpadání. Právě v onom momentu plynutí krystalizujícího do tvoření a poté se rozpadajícího do mizení se obě Polcarovy polohy, racionální i citově intuitivní, potkávají.

……..

Všechny fotky z výstavy: Petr.



Fotografie z výstavy

×

Publikační licence

Tento web podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 4.0

V případě jakýchkoli dotazů prosím kontaktujte autora na martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž – Tomáš Polcar: OSnova