Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Tereza z Davle a Hynek Čermák: Průměty do ženské postavy

končí 31. prosince / Dusíkovo divadlo Čáslav / Fotografie

Do 31.12.2019 bude v Dusíkově divadle, Masarykova 194, Čáslav (cca 1 hodinu rychlíkem z Hlavního nádraží Praha a pak cca 10 min pěšky), přístupná krásná výstava Terezy z Davle a Hynka Čermáka: Průměty do ženské postavy. Pozn.: Návštěvu z Prahy je nutné si domluvit předem, výstava je jinak přístupná vždy jen hodinu před představením – nicméně vážné zájemce z řad fotografické a umělecké obce milý personál divadla výstavou rád provede i v jiných časech, vždy ale jen po předchozí telefonické domluvě. Cesta je teď sem výrazně levnější i vlakem díky zařazení Čáslavi do 8.pásma PID systému…

Kurátorem výstavy je Petr Svoboda, zakladatel a emeritní ředitel Galerie výtvarných umění v Mostě.

Oba autoři se od samého počátku svých fotografických kariér věnují převážně ženskému aktu, oba až na výjimky spolupracují pouze s amatérskými modelkami. A oba jsou v oblasti fotografie autodidakty. Ovšem zatímco pro Terezu z Davle se focení stalo profesí, pro Hynka Čermáka zůstává především koníčkem. Obsáhlá výstava v čáslavském Dusíkově divadle je první společnou prezentací jejich prací. V jejím rámci se Tereza z Davle představí výběrem z cyklů Neue Madchen a Gluteus Maximus, zatímco Hynek Čermák vystaví průřez svojí dosavadní tvorbou.

Výstava „Průměty do ženské postavy“ potrvá do konce prosince a bude z ní vydán reprezentativní katalog coby třetí svazek edice uměleckých publikací Picturis; získat jej lze prostřednictvím kampaně na webu Startovač: https://www.startovac.cz/projekty/katalog/

Akce se koná díky finanční podpoře ze strany města Čáslavi, Středočeského kraje, soukromých společností a individuálních dárců, kteří si přáli zůstat nepoznáni.

Tereza z Davle

Tereza z Davle, vlastním jménem… ale ne, v rámci hry nepátrejme po autorčině příjmení, které ona sama před mnoha lety nahradila uměleckým pseudonymem – koneckonců, právě tajemství a hra představují dva důležité prvky mnoha jejích fotografií.

Na svět přišla ve znamení Lva. Z rodných Hořic se s rodiči záhy přestěhovala do povltavské Davle, kde vyrůstala obklopena fotografiemi prvorepublikových celebrit; autorem některých z nich byl její dědeček, vyučený fotograf, který jeden čas pracoval i ve filmových ateliérech na Barrandově. Od dětství ráda a často kreslila a malovala – tato záliba jí ostatně zůstala dodnes – a je možné, že se tak po několika generacích projevily geny jejího pradědečka, akademického malíře a šéfa výpravy kolínského divadla Františka Víta Blažka. Vystudovala střední ekonomickou školu a v osmnácti letech si za peníze, které dostala od babičky, pořídila svůj první fotoaparát. Přestěhovala se do Prahy, kde pracovala jako barmanka, recepční nebo asistentka v reklamní agentuře.

Okamžik důležitý pro její kariéru přišel v roce 1994, kdy ji kamarádka seznámila s Mungem, pražským bohémem a provozovatelem staroměstské kavárny a galerie Kamzík, jíž navštěvovala řada umělců různých oborů – Michael Rittstein, Jiří Kodet, Bára Štěpánová, Pavel Vrba, Vladimír Poštulka nebo Ivan Hlas. Mungo uspořádal v roce 1996 Tereze první výstavu a mimoděk vymyslel i její umělecký pseudonym – protože si nemohl vzpomenout na autorčino příjmení, napsal na tabuli vedle vchodu pouze „Tereza z Davle“. Prvním zákazníkem, který si koupil několik fotografií, byl tehdejší provozovatel slavného pražského klubu Bunkr Richard Němčok; brzy na to získala Tereza svou první fotografickou zakázku.  

Slibně se rozbíhající kariéru však přerušil zloděj, který v roce 1998 Tereze a jejím dvěma kolegům vykradl ateliér. Kromě fotoaparátů přišla tehdy Tereza o všechny negativy, téměř dokončenou zakázku pro časopis Playboy a veškerý materiál pro připravovanou výstavu v Berlíně. Policie nakonec pachatele dopadla; vypověděl, že odcizené šanony byly příliš těžké, a tak je hned před ateliérem vyhodil do kontejneru. V prvních týdnech si Tereza myslela, že její fotografická dráha jednou provždy skončila. Pak si vypůjčila peníze na nový fotoaparát a odcestovala na čtyři měsíce na Aljašku. Po svém návratu se odstěhovala z Prahy do polabských Kounic a založila rodinu; v současnosti žije a tvoří v Českém Krumlově.  

Ve volné tvorbě se Tereza věnuje prakticky výhradně klasické černobílé aranžované fotografii, zejména ženskému portrétu a aktu; téměř neznámou, ovšem stále rostoucí částí jejího díla jsou zátiší a krajina. Své práce dosud prezentovala na čtyřiceti samostatných výstavách a její fotografie se již řadu let pravidelně objevují v různých médiích. Opakovaně se jako fotografka podílela na tvorbě kalendářů pro charitativní organizace, pomáhající například pacientům s amyotrofickou latentní sklerózou či ženám trpícím cystickou fibrózou. V roce 2009 vydalo nakladatelství Slovart její obsáhlou monografii nazvanou Feminissimo.

Hynek Čermák

Hynek Čermák, muž neklidné povahy, který vyrostl obklopen uměleckými díly svých rodičů a přitom snil o kariéře stíhacího pilota, je v Čechách známý zejména jako herec. Fotit akty a portréty začal po mnoholetém rozvažování, první výstavu uspořádal pět let poté, co mu propadl zbrojní pas a on si za prodané pistole koupil první fotoaparát. O svých dílech odmítá hovořit jako o umění. Říká: „Jsou to průměrné fotky, ale dělám je rád.“

Narodil se ve znamení Vodnáře do pražské výtvarnické rodiny – oba rodiče jsou absolventy Střední odborné škole výtvarné, známé „Hollarky“, jeho o šest let starší sestra Viktorie se vyučila fotografkou. Otec poté vystudoval vychovatelství, artterapii a speciální pedagogiku a již desítky let pracuje jako terapeut, matka absolvovala loutkářství na DAMU a kromě výtvarné tvorby píše poesii, sestra se stala divadelní režisérkou a herečkou.  

Maturoval jako mechanik na středním odborném učilišti, věnoval se bojovým sportům, coby kytarista, zpěvák a příležitostný textař vystupoval s folkovou skupinou Provas a připravoval se na kariéru pilota. Když neprošel zdravotními testy, složil úspěšně přijímací zkoušky na pražskou DAMU, kterou po pěti letech studia nedokončil kvůli zpěvu a společenským tancům. V následujícím období hrál, režíroval, střídal města a angažmá, pracoval jako barman, moderátor, šermíř, kaskadér či osobní ochránce.  

Jako filmový herec debutoval v roce 1993 v německo-švédském koprodukčním snímku Stalingrad. Od roku 2010 je členem souboru Dejvického divadla. V roce 2011 získal Českého lva za vedlejší roli vyšetřovatele ve filmu Nevinnost a v roce 2013 cenu Interpret roku za audionahrávku románu Jaroslava Rudiše Národní třída. V posledním desetiletí se stal jedním z nejobsazovanějších a současně nejpopulárnějších českých herců.  

Ve své fotografické tvorbě se Hynek Čermák věnuje zejména černobílé aranžované fotografii, konkrétně ženskému aktu. Své práce dosud představil na osmi samostatných výstavách a výtěžek z jejich prodeje věnuje pravidelně projektu Bellis, který vznikl na podporu mladých žen s karcinomem prsu. V minulosti také jako lektor intenzívně spolupracoval s Českou asociací paraplegiků (CZEPA) v rámci protiúrazové kampaně BanalFatal!.

David Novák
předseda spolku Třiatřicet
http://triatricet.webnode.cz
https://www.facebook.com/triatricet/



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Tereza z Davle a Hynek Čermák: Průměty do ženské postavy