Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž skupinové výstavy Prostorový neklid

17. 12.-30. 1. / Galerie u prstenu / Instalace

Do 30.1.2016 bude v Galerii u Prstenu, Jilská 14, Praha 1, přístupná zajímavá skupinová výstava Prostorový neklid.

Text kurátorky Lucie Váchové k výstavě:

Projekt s názvem Prostorový neklid zahrnuje sochy, instalace i objekty pětice autorů – Kristiny Vašíčkové, Matěje Holého, Marka Hoffmanna, Jakuba Grece a Jaroslava Chramosty, kteří se prostřednictvím své práce vyjadřují k situacím generujícím atmosféru napětí. Jejich různorodý umělecký slovník částečně propojuje nejen někdejší školení v sochařském ateliéru Jiřího Beránka na UMPRUM, ale především téma neklidu, jež je přivedlo k introspekci psychických stavů, průzkumům mezilidských i prostorových vztahů, k reflexi aktuálního společenského dění či ke snaze zachytit jevy přesahující lidskou existenci i pomyslné hranice systému „Člověk-Země“.

Kristina Vašíčková (1980) se ve svých epoxidových figurách, jejichž gesta determinuje fyzicky náročnými a afektovanými pozicemi, zaměřila na pocity vnitřního napětí, rezignace a osamocení člověka. Její abstraktní objekty a energicky se prostupující kresby nanášené fixy, sprejem, rtěnkou nebo voskovkami na povrch vrstvených laminátových plátů odráží esence „introvertních nálad“, zahleděnost do sebe a zájem o „osobní rituály“ potvrzující zálibu sochařky experimentovat nejen s materiálem, ale i s vlastními způsoby práce. Recyklování použitých surovin a v případě plastik zužitkování odpadů z forem a odlitků, stejně jako nekonformní zásahy do vnitřní skladby figur i objektů, zásadním způsobem určují charakter její tvorby, pro niž je typické také přidávání cizorodých prvků nebo kolorování struktur i forem pro lití polyesterových či epoxidových plastik. Naproti tomu se Matěj Holý (1979) v tvarově redukovaných objektech zabývá narůstajícími pocity znejistění vyvěrajícími z hromadícího se objemu informací, jejichž význam a pravdivost jsou stále víc relativizovány a zahlcují náš životní prostor. Holý pracuje s výmluvnými znaky – systém prostupujících se kruhových výsečí mu slouží jako základ pro vybudování pomyslného labyrintu dat, v jehož oblinách pomyslně bloudíme a z nichž hledáme východisko. Písmena Alfa a Omega užívá jako volné odkazy na biblickou knihu Zjevení Janovo symbolizující jistotu božího řádu, který může být na jedné straně cestou vedoucí z chaosu, nebo se na té druhé stává nedosažitelnou chimérou. Stylizované a subtilní signatury mužského a ženského principu umělec propojuje ve spleti zacyklených a řetězících se relací, aby tak naznačil, jak zavádějící je schematické vnímání genderových rolí a také jak komplikované vzájemné vztahy někdy jsou. Se zdánlivě klasickou figurou odkazující k tradici antického sochařství pak pracuje Marek Hoffmann (1975), jehož výrazně kolorovaná laminátová postava Padlé Evropy ironicky glosuje současný stav Evropské unie, jejíž smysl a fungování se v souvislosti s uprchlickou krizí ještě víc problematizuje. Hoffmann uvádí rozměrnou sochu do stavu ochromení, svrhává ji z piedestalu a zlaté hvězdy jako signifikantní symbol členských států nechává rotovat kolem její hlavy, aby je transformoval s odkazem na komiksový jazyk v groteskní jiskření doprovázející moment zatmění mysli. Postmoderní prostupování klasického umění s kulturou komiksu a citací historie s aktuálním společenským kontextem dávají základ jeho „sarkastickému úšklebku“ nad děním v Evropě. Vztah a vzájemnou interakci mezi volným prostranstvím, tvarem a základním plastickým prvkem pak prozkoumává Jakub Grec (1981), který svá prostorová zátiší konstruuje z primárních geometrických těles. Jeho objekty působí jako statické a uzavřené autonomní celky, v jejichž rámci si autor pohrává s kombinací světla, principy perspektivy a s plastickou daností objemů, aby je souběžně vzájemně konfrontoval a jejich minimalizované barvy i linie ve výsledku strukturoval do jediné instalace působící zvenčí jako homogenní sochařský útvar s vlastní energií. Ve svých malbách se Grec přiklání k dynamicky abstraktním, téměř monochromním plánům, jež na rozdíl od racionálně promýšlených kompozic odhalují potřebu intuitivně a spontánně zaznamenat niterné tenze. Poslední z vystavujících Jaroslav Chramosta (1978) je v galerii zastoupen cyklem Membrán poukazujícím na jeho fascinaci existencí prostupných dimenzí a časoprostorů. Znalost přírodních zákonitostí, podobně jako výstupy vědeckých teorií nabízejících hypotézy o uspořádání vesmíru, našeho světa i myšlení, umělec nečekaně aplikuje na své „betonové kůže“ paralelně metodami automatické kresby. Chramosta transformuje své estetické vize čerpající z tvrzení M-teorie i z představy o možném blížícím se přirozeném rozšíření vědomí světa do fragmentů vesmírných map, které fungují jako světelné filtry umožňující metaforicky nahlédnout do tajemných meziplanetárních prostorů. Kombinace moderních materiálů – zejména betonu a optického vlákna – s lineárně vedenými plány světelných drah dává vzniknout poeticky křehkým objektům kumulujícím informace o nepoznaných formách naší existence.

Výstava soustředí heterogenní škálu uměleckých metod a osobitého čtení nepokoje – od lyrických komentářů individuálních zážitků nebo transpersonálních dějů, přes záznamy frustrujících situací či pocitů vzrušení spojených se samotným procesem tvorby až k ironickým poznámkám o stavu společnosti, jejíž narůstající neklid se začíná jevit jako nebezpečně stravující pro ni samotnou.

Lucie Váchová



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž skupinové výstavy Prostorový neklid