Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Richard Kočí – Víření prachu

2. 6.-31. 8. / DOX / Malba

Do 31.8.2016 bude v centru současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7, přístupná rozsáhlá a krásná výstava Richarda Kočího – Víření prachu.

Výstava Víření prachu představí nejnovější tvorbu sochaře Richarda Kočího, kterou v posledních letech charakterizuje odklon od monumentálních dřevěných plastik, v nichž převažovala architektonická racionalita, směrem k současné podobě tvarů vyznačujících se hravostí barev a organickou mnohotvárností.

Richard Kočí (1954) odešel v roce 1967 z Československa nejprve do USA, kde studoval umění na North Texas State University, a později do Španělska, kde v Madridu pokračoval ve studiu sochařského umění a grafiky, konkrétně hlubotisku. Po prvních letech věnovaných akademické, klasické soše, se jeho práce postupně vyvíjela a stylizovala. Postupem času figurální vlivy ustoupily větší otevřenosti, kterou v té době reprezentovala abstrakce a trpělivé úsilí seznámit se s různými materiály, jako je dřevo, mramor a bronz.

Po návratu do Čech v druhé polovině 90. let začaly vznikat jeho první monumentální sochy ze dřeva, které se na delší dobu staly jeho typickým rukopisem, přestože se i nadále věnoval malbě a grafické tvorbě.

Objekty, které Richard Kočí vytvořil v posledních letech, se od jeho předešlé tvorby velmi liší. Zůstává sice křivolaká linie jako nosná forma tvaru, sochy jsou však pronikavě barevné, dřevo nahradila polyesterová pryskyřice a racionalitu vystřídala uvolněnost a hravost.

Sám autor o své nejnovější tvorbě říká:

„Kdysi bylo slovo, potom myšlenka, potom papír a čára. Potom vznikla skica a z ní socha. Mezitím bylo hodně přemýšlení, proč by to mělo vypadat právě tak, a ne jinak, a co to znamená. Dnes jsem nezatížen potřebou analyzovat všechno kolem sebe. To je jedna z výhod středního věku. Člověk nemá potřebu všechno pochopit. Buď už něco pochopil, nebo nejspíš nepochopí nikdy. Je to osvobozující.

S touto vnitřní svobodou a uvolněností přistupuji k sochám, které dělám poslední dobou. Je to proces poloautomatický, tedy alespoň zpočátku. Během realizace se to malinko komplikuje a myšlenky se ztrácí ve víru prachu.

V minulosti jsem byl přesvědčený, že nevyprávím žádný příběh. Že moje práce není popisná, ale také jsem se domníval, že potřebuji důvod a obsah. Dnes si naopak myslím, že nepotřebuji ani důvod, ani obsah – a že všechno v životě je o příběhu. Prožitek vytváří příběh a umění, vědomě či nevědomě, odráží všechny prožitky a zkušenosti. Příběh pokračuje, prožitky se opakují, jenom finální podoba umění se mění. Ale jádro zůstává, de facto, pořád stejné.

Z pohledu věčnosti skoro nic není důležité. Z pohledu bezprostřední a subjektivní současnosti i prostá banalita nabývá všeovlivňující rozměr. Nevím, co přesně svou prací sleduji, ale vím, že mně to již nijak zvlášť netrápí. Ale cítím, že když se něco povede, mám radost. A ten pocit štěstí je návykový.“

Kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence.
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Richard Kočí – Víření prachu