Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Pavel Vošický: Přišlí včas

Do 13. 9. 2015 bude v galerii ve věží Novoměstské radnice, p. o., Karlovo náměstí 1/23, Praha 2 (vstup z Vodičkovy), přístupná zajímavá výstava Pavla Vošického: Přišlí včas.

Otevřeno: út – ne 10 – 18 hod. Během EHD 2015 (Dny evropského dědictví, které se konají v letošním roce v době od 5. do 13. září) bude otevřeno od 10 – 20 hodin.

Výtvarník Pavel VOŠICKÝ, pražský rodák (1939) se vyučil uměleckým kovářem a pak studoval na pražské UMPRUM. Po emigraci v r. 1969 pracoval jako art director ve Spojených státech. Vystavoval své perokresby ve Vídni, v Norimberku, New Yorku. Jeho ilustrace vycházely i v časopisech, především ve Philadelphia Magazine. Na Novoměstské radnici představí návštěvníkům svoje perokresby v Galerii ve věži. Tématem výstavy jsou ohlasy na srpnovou okupaci roku 68 a rozmanité ironie osudu ve druhé půli 20. století – obojí promlouvá z Vošického děl do dnešních poměrů.

Pavel Vošický
je živočich až nesnesitelně politický a daleko méně něco jako „umělec“ ve smyslu konvenčním. Váhal vystavovat svoje práce, protože nevěří, že by jeho obrazy, jejich sdělení a sentimenty (zejména moderovaný vztek) mohl dobře pochopit někdo jiný. Má pravdu do té míry, že jeho život se zahrnutí do obecných dějinných schémat jedinečně vzpírá. Ideologie a jejich režimy, stejně jako státní školská nalejvárna potřebuje bezpohlavní „dějiny“ o všech a o nikom. Takovému výkladu dějin nemůže názor vskutku samostatného člověka připadat, než jako diverze, nevyváženost a konspirační teorie. Vošický v diverzi, nevyváženosti a konspiraci vyrostl a vytrval, zaplať Pánbůh!

Do vězení přišel v začátku 60 tých let za veřejné projevy čiré „nenávisti k socialistickému zřízení“, kterých se dopouštěl pravděpodobně od dětství. Za totéž jej poslali po umístěnce na Borech i k černým baronům, ale za totéž jej také agilní komunista, rektor Adolf Hoffmeister přijal a udržel na UMPRUM.

Vošický emigroval po 68. roce a v Americe výtvarně – politicky pracoval, agitoval ve volbách prezidentských i senátorských. Řeklo by se – úspěšný art director kampaní. Studoval k tomu všemu ve washingtonských knihovnách, konzultoval svoje navenek bizarní i realistické teorie s ledaským, různě proslulé odborníky na ledacos nevyjímaje, i s pamětníky unikátních dějinných jevů. Letoval z toho všeho svůj jedinečný názor o své době a měnil ho často podle nově nalezených fragmentů. Nemaje systém, věrně sledoval skutečnosti.

Obrazy a kresby, které něco z jeho vizí obrážejí ve formě skoro plakátové nebo komixové, jsou toho pochopitelně jen odrazem. Několik desítek perokreseb z 60 tých až 90 tých let minulého století zůstalo k dispozici autorovi, ostatní zůstalo někde na jeho cestách. Shodou šťastných nedopatření vznikl na půdě veřejnoprávní televize jako dokument Vošického výklad českých dějin.

Už deset let si P. Vošického všímají v centru Prahy kolemjdoucí, jak usilovně nožíkem seškrabává černý reklamní výlep z obecního mobiliáře a vůbec odevšud. Tímto neokázalým, ale permanentním výkonem – performancí a demonstrací svého druhu, přesně zasahuje chabost, resp. absenci praktické politické práce. Zároveň se tím nabízí srovnání jeho výkonu s připitomělostí současného (konceptuálního) umění. Jen místy u svého díla křikne nebo pohrozí, jinak „drží hubu a slouží dál“, což vpravdě „je to nejkrásnější!“.

David Oesterreicher



Fotografie z výstavy