Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Otto Placht – Guerreros

3. 7.-3. 8. / Galerie Dolmen / Malba

Do 3.8.2018 bude v Galerii Dolmen, Pštrossova 31, Praha 1, přístupná zajímavá a krásná výstava obrazů Otto Plachta – Guerreros. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Otto Placht (nar. 1962) je, již přes dvě dekády, výraznou osobností současné české malby. Patří k silné střední generaci, která na sebe upozornila již během svých studií na AVU v průběhu 80. let. Otto Placht zde studoval v letech 1982-1988 v ateliéru A. Paderlíka a půdu akademie sdílel spolu s dalšími výraznými postavami současné české scény, jako jsou Jiří David, Stanislav Diviš, Petr Nikl, Tomáš Císařovský, Martin Mainer, Michal Gabriel, Antonín Střížek a další. Již v průběhu studia, počínaje rokem 1984, na sebe upozorňuje výrazným projevem a to i přes silnou konkurenci v nastupující generaci, v rámci dnes již ikonických Konfrontací, pořádaných zpravidla v ateliérech umělců, kterých se účastnil až do roku 1987. Tento formát neoficiálních výstav nonkomforního umění, měl u nás s ohledem na zkušenosti s totalitou, silnou tradici a sehrál významnou roli v dalším formování české výtvarné scény. Otto Placht svým projevem již v dobách studia inklinuje k expresivní figurální malbě. Divokost v jeho tvorbě pak nachází vyústění v konstrukci člověka stroje, ve které se osvobozuje od disfunkční totality a inspiruje se v teorii chaosu a počítačové fraktální geometrii. Jeho živelná exprese zaujala tehdy i Jiřího Načeradského, který mu brzy po ukončení studia nabízí místo odborného asistenta v jeho ateliéru na AVU, kde Otto Placht působí mezi roky 1990-1993. Praktické působení v roli asistenta přerušuje cesta do severní Ameriky, která znamená pro Ottu Plachta zcela zásadní životní i tvůrčí zlom. Po úspěšné výstavě v Miami dochází k osudovému setkání s peruánským malířem a šamanem Pablem Amaringem, kterého se rozhodne následovat do města Pucallpa, na řece Ucayali, v peruánské Amazonii.
Až bezprostřední zkušenost s životem v amazonském pralese, mezi indiány kmene Shipibo, mu ale neodvratně změní veškeré další životní plány. S kulturou kmene Shipibo je spojená pradávná tradice šamanských rituálů využívajících ayahuascu pro léčebné a magické účinky. Tato zkušenost mu zásadně prohlubuje vnímání a chápání duchovního života indiánů a jejich souznění s přírodou. Ayahuaskou vyvolané, excitované stavy, rozšiřují vědomí až k odosobnění od lidského ega a dávají průnik potlačeným vzpomínkám, podvědomí a odlišnému vnímání času, prostoru a reality.
Na přelomu let 1994 – 1995 se vrací do USA a působí dočasně, jako hostující profesor v Miami Dade Comunity College, na Floridě. Poté se vrací zpátky do Pucallpy. Nalézá zde také ženu, se kterou má tři děti a staví si zde dům. Dodnes střídá pobyt mezi Prahou a Pucallpou, kam na část roku odjíždí malovat a věnuje se projektování uměleckého atelieru na první „indiánské univerzitě“ UNIA. Střet s odlišnou kulturou, mytologií a samotný život v amazonském pralese zásadně usměrňuje tvorbu Otty Plachta a provází jej nejen tématy, ale mnohdy i techniku jeho tvorby. Témata, která Otto Placht zobrazuje, neodráží pouze realistické motivy a výjevy z džungle, motivy ženy, života rodiny, ruch měst, ulic, tržišt a přístavů, ale hlavně šamanské rituály, ve kterých prostupují do popředí motivy spirituality, magie, démonů, kosmologických vizí a mimotělních zkušeností. Autor je stále především expresivním malířem, v obrazech však často osciluje mezi realistickou a expresivní, až čistě abstraktní polohou. Pro velkou část jeho obrazů je typická vnitřní provázanost, místy až mozaikovitá struktura, silná dynamika obrazu a výrazná barevnost. Mnohovrstevnatý a detailní výtvarný projev můžeme přisuzovat z části vlivu tvorby Pabla Amaringa, z části je odrazem Plachtova vnitřního světa, který se neustále obrozuje energií džungle v těžko vystihnutelné pestrosti barev místní kultury a kosmovize, prodchnuté ayahuascou. Jako kontrast k výrazně barevným obrazům pak působí známé, spíše monochromní „kůrové“ obrazy, které maluje technikou, kterou malují tradičně indiánky z kmene Shipibo. Vyvářením přírodních barviv z kůry stromu Caoba a jiných rostlin a plodů džungle dosahuje zvláštních pralesních, zemitých barev. Za použití bahna pak vznikají odstíny černé, z esencí amazonských dřevin vytváří různé odstíny hnědé, žluté, oranžové, ale i fialové a růžové barvy. V procesu je vždy obsažen i element náhody a nepředvídatelnosti finálních tónů. Nachází tak přirozeně harmonii obsahu a formy
Autor říká: “ když maluju přírodní barvou, dostávám se ke kořenům, k duši rostlin, a to mě léčí. At se to jmenuje Rao nebo Mariri, jde o zachování energie v rituálu tvořivosti, jehož se tak stávám součástí…“



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Otto Placht – Guerreros