Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Oldřich Kulhánek: Mistr známkové tvorby

Do 29.4.2016 bude v galerii v podzemí kavárny a centra Era svět, Jungmannovo náměstí 6, Praha 1, přístupná zajímavá výstava Oldřich Kulhánek: Mistr známkové tvorby.

U příležitosti nedožitých pětasedmdesáti let Oldřicha Kulhánka (26. únor 1940 Praha – 28. leden 2013 Praha) představilo v roce 2015 Poštovní muzeum dílo Oldřicha Kulhánka, nepřehlédnutelného umělce, tvůrce českých bankovek, medailí a jednoho z nejuznávanějších autorů československých, ale především českých poštovních známek výstavou nazvanou Oldřich Kulhánek – Známky, bankovky, medaile.

V letošním roce bude část této expozice představena v Era světě. Kurátor Poštovního muzea Martin Říha připravil pro Era svět průřez Kulhánkovou známkovou tvorbou. Díky několika fotografiím Martina Říhy budou mít návštěvníci výstavy rovněž možnost nahlédnout do Kulhánkova ateliéru.

Oldřich Kulhánek byl v posledních desetiletích jednou z nejvýznamnějších osobností vytvářejících poštovní ceniny České republiky a jeho originální návrhy na příležitostné známky, aršíky, razítka a obálky prvního dne vydání se staly součástí sbírky Poštovního muzea. Navázal na jedinečnou a světově uznávanou tradici autorů, kteří se zasloužili o vysokou uměleckou úroveň naší známkové tvorby, jako například Alfonse Muchu, Jakuba Obrovského, Jaroslava Bendu, Maxe Švabinského, Cyrila Boudu, Karla Svolinského, Kamila Lhotáka, Albína Brunovského, Josefa Lieslera a mnohých dalších.

Ve známkové tvorbě debutoval krátce po revoluci, v roce 1990 (18. 12. 1990 emisí Den čs. poštovní známky, Karel Svolinský). Poštovní známky začal tvořit ve stejné době, kdy začal intenzivně pracovat na návrzích pro nové české bankovky a kdy po dlouhých desetiletích mohl opět vystavovat ve své vlasti. Pro československou poštovní správu ještě stihl v roce 1991 zpracovat emisi 100. výročí Všeobecné zemské výstavy v Praze. V České republice navázal emisemi Výročí osobností UNESCO, ve kterých postupně ztvárnil Voltaira a Georgiuse Agricolu (1994), Johannese Marcuse Marciho, Ferdinanda Peroutku a Přemysla Pittera v roce 1995. V roce 1996 byl pověřen zpracováním významného tématu Lucemburská dynastie (Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Zikmund Lucemburský), který byl vydán ve formě reprezentativního aršíku. Je zde zřejmá souvislost s tvorbou bankovek, nově se však potýkal s převedením motivu do miniaturního známkového formátu. O rok později vyšel aršík Praha Rudolfa II. Zde zase ve spolupráci s rytcem Milošem Ondráčkem převedl do drobného formátu svůj proslulý grafický Rudolfínský cyklus z roku 1989. K Apoteóze Rudolfa II. přidal Poctu Arcimboldovi a Hudební zátiší. V podobně velkoryse pojaté aršíkové podobě tří známek vyšla v roce 1998 Praha Karla IV. V roce 2000 zpracoval další aršík v emisi Osobnosti Tomáš Garrigue Masaryk. V témže roce vyšel i Vítězslav Nezval a Gustav Mahler. V rámci emise Češi Evropě vyšli Jan Ámos Komenský (2001), Mistr Jan Hus (2002), Josef Dobrovský (2003). V roce 2003 přidal výplatní známku prezidenta Václava Klause. V roce 2005 v další emisi Osobnosti ztvárnil Bohuslava Braunera, Adalberta Stiftera a Mikuláše Dačického z Heslova. Za monumentální lze považovat další velkou historickou emisi Dědiční králové z rodu Přemyslovců (Přemysl Otakar I., Přemysl Otakar II., Václav I., Václav II., Václav III.) z roku 2006, která rovněž vyšla ve formě aršíku. I v tomto případě jsou patrné Kulhánkovy bohaté zkušenosti z tvorby českých bankovek, kde se rovněž potýkal s portréty panovníků. Svou představu o jejich podobě vytvořil na základě konzultací s předním antropologem Emanuelem Vlčkem, studia historických pramenů a především vlastní imaginace. V roce 2007 připomněl Oldřich Kulhánek 160. výročí narození Emila Holuba, v roce 2008 550 let od zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem, v roce 2009 400 let od vydání Majestátu Rudolfa II. Po několikaleté odmlce vyšly v roce 2011 Kulhánkovy další aršíky Kašpar Maria ze Šternberka, Rožmberský rok Petr Vok a Vilém Rožmberka. Začátkem roku 2012 v emisi Tradice známkové tvorby připomněl osobnost Josefa Lieslera. Po poctě Karlu Svolinskému tak pokračoval ve vzpomínkách na své učitele nebo přátele, kteří měli výrazný podíl ve výtvarném směřování nebo jej přivedli ke známkové tvorbě. V témže roce Kulhánek zpracoval 100. výročí korunovace sochy Panny Marie na Svatém Hostýně. V září téhož roku vyšel aršík 800 let od vyhlášení Zlaté buly sicilské králem Fridrichem II. Ta byla posléze vyhlášena za nejkrásnější známku dvacetiletí. Ve stejném roce zpracoval i jedinou příležitostnou dopisnici věnovanou gymnastce Věře Čáslavské. Ve sbírkách Poštovního muzea je uložen i nepřijatý návrh známky k této dopisnici. V roce 2013 vyšly poslední Kulhánkovy známky věnované osobnostem George Orwella a Otty Wichterleho. Zvlášť Orwell byl pro Kulhánka velkou tvůrčí inspirací a s chutí se tak vrátil ke svému oblíbenému tématu z konce osmdesátých let.

Oldřich Kulhánek postupně zpracoval 42 poštovních známek v průběhu 23 let. V tomto ohledu je třeba také zmínit, že ne každý grafik zvyklý na velké formáty nebo knižní ilustrace uspěje na miniaturní ploše, aniž by ztratil něco ze svého rukopisu a zůstal autorsky věrný i výtvarně a ideově čitelný. Poštovní známky charakterizují některé atributy, jež musí autor respektovat a které musí každý autor vždy dodržet. Jsou jimi název státu, vyznačení nominální hodnoty či název emise, případně jiné texty. Typografické nároky, s nimiž se musí umělec vyrovnat a které rovněž výtvarně zpracovává, tedy zaberou podstatnou část už tak malého formátu. Ve zbývajícím prostoru musí autor přesvědčivě vyjádřit dané téma, zachovat sdělení, použít výtvarnou zkratku nebo detail. Většinu příležitostných známek doprovází tzv. obálka prvního dne vydání neboli FDC (First Day Cover) s obrazovou částí a speciálním razítkem, které zpravidla vytváří stejný umělec jako návrh známky. Specifikem a zároveň klíčovou podmínkou ve známkové tvorbě je spolupráce autora výtvarného návrhu s rytcem, který podle předem určené technologie tisku připraví liniové rozkresby návrhů a převádí je do ocelorytiny. (Totéž platí i u bankovek a obdobná spolupráce je žádoucí i u tvorby medailí.)

Dvorním rytcem poštovních známek Oldřicha Kulhánka byl Miloš Ondráček. Pouze v jednom případě transponoval známku podle návrhu Oldřich Kulhánka berlínský rytec Wolfgang Mauer (emise Kašpar Maria ze Šternberka). Právě spolupráce v prvé řadě s rytcem a následně tiskařem je ve známkové tvorbě pro výsledný produkt naprosto zásadní. Společně rovněž určují techniku a způsob tisku a jsou s tiskárnou v denním kontaktu, kde společně řeší každý detail i technický problém. V Poštovní tiskárně cenin se Kulhánkovy návrhy zpracovávaly dvěma tiskovými technikami a to kombinací hlubotisku a ocelotisku na rotačním stroji WIFAG a ocelotiskem na strojích typu WAITE.

MgA. Martin Říha, kurátor výstavy



Fotografie z výstavy