Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Martin Kyrych a Šimon Sýkora: Logika nevolnosti

Do 16.2.2020 bude v Galerii Jelení, Dukelských hrdinů 25a, Praha 7, přístupná výstava Martina Kyrycha a Šimona Sýkory: Logika nevolnosti.

Kurátor: Jan Šerých

Dočasná autorská koexistence Martina Kyrycha a Šimona Sýkory by se dala považovat za zvláštní (sebe)ironický manifest, rámovaný užíváním běžných uměleckých prostředků – malby, kresby, videa nebo performance. Zároveň ale působí i jako testovací model krajnějších poloh života ve světě umění a jeho provozu v síti skupinově sdílených, přesto dramaticky odlišných společenských narativů. Mnohost zdrojů nechává morální a estetická dilemata obou umělců vyústit v různé formy odporu, vycházejícího z fascinace i zhnusení vším možným, ale ještě spíš v nejasnou reakci na pomezí jednoduchého rozhodnutí ano/ne nebo stresové volby mezi útokem a útěkem.

Základním nástrojem Martina Kyrycha je kresba, libující si v odkazech na tradiční strategie komiksu, celý arzenál popkulturních žánrů a také v samolibé virtuozitě rukopisu. Zdánlivě spontánní médium tu Kyrych sadisticky podrobuje různým formám znečištění, které někdy dovádí až na hranici úplného rozkladu. Originál se mísí s nalezeným materiálem, zdánlivě autentická výpověď s citací se hybridně prolínají. Každý z tisíce obrázků má roli znaku, interpunkce, nebo cenzury; smysluplnost střihů, vztahy obrazu a textu i linearita vyprávění se záhy hroutí jako domeček z karet. Přetisky a paobrazy jsou kombinací prchavých autorských rozhodnutí, strojového tempa domácí tiskárny a nevyzpytatelnosti užívaných softwarů. V rámci jednoduché představy o metodě nekonečných permutací, v níž je každá z možných variant vybavena jistou vlastní logikou, se zmíněné postupy jeví jako ověřená praxe. Ale pracovat v takovém módu intenzivně a dlouhodobě, s vědomím permanentního relativismu, ztrát iluzí o významu obrazů i sdělení, může být docela odvážná mise.

Nahrávky Šimona Sýkory v rámci této výstavy pracují mimo jiné se zvukovou stopou autorových starších videí. Původní zdroje formálně připomínají amatérské záznamy, prosté jakékoli dramaturgické manipulace. Příkladem je třeba performativní experiment, v němž se autor převtěluje do českého průkopníka myšlenky bílého heterosexuálního muže Petra Hampla. Vnímáme zde nejistotu mezi rolí ironického komentátora, uvědomělého účastníka a paralyzovaného diváka; skutečný režisér konspiračně psychedelického díla jakoby nakonec snad ani neexistoval. Také další Sýkorovy kvazidokumenty z pouličních setkání české ultrapravice fungují podobně – jako nespojitý sled legračních, bizarních i strašidelných scén v povědomých kulisách. Absencí obrazové složky a jejích kontextů se ovšem zásadně mění i způsob našeho vnímání. Řídká síť záchytných bodů mizí a zvuk působí jako špatně nadávkovaný halucinogen.

Výstava v Galerii Jelení staví na svévolné prezentaci i kurátorské slepotě k podprahovému východisku obou zúčastněných umělců, jímž je jakýsi subverzivní zájem o vyprávění. Dovádí naopak do krajnosti představu bodu zlomu, který způsobí vynulování všech podnětů a komunikačních kanálů, v nichž jsme se už definitivně ztratili. Taková dramatická situace je jistě dobrou příležitostí k dalšímu začátku, stejně jako lákavou možností rezignovat, přestat vidět, slyšet a mluvit.

Jan Šerých



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Martin Kyrych a Šimon Sýkora: Logika nevolnosti