Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Legenda Josef Bolf

7. 4.-13. 4. / Galerie Havelka / Malba

Už jen do 13.4.2017 se můžete v Galerii Havelka, Martinská 4, Praha 1, přijít podívat na velký obraz Josefa Bolfa.

Jedná se o čtvrtý díl čtvrté řady výstavního projektu „Legendy Gr2“.

Závěrečná část série, při níž v osmi týdnech od poloviny března do poloviny května představí Galerie Havelka osm osobností. O každé z nich se v prostředí Kokoliova ateliéru Grafika 2 na AVU vyprávějí legendy.

Tři dny před zahájením může veřejnost sledovat práci na výstavě.
Vernisáž vždy v úterý od 18 do 21 hodin.
Výstava je přístupná ve středu a ve čtvrtek od 11 do 18 hodin.

Josef Bolf se narodil v roce 1971, v letech 1990 až 1998 studoval AVU v ateliérech Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla.

„Pepa mi podával v 1993 zprávy o Kokoliově ‚ateliéru experimentání grafiky‘, kam přešel od Nadčeradského, který odešel ze školy, a jehož ateliér monumentální malby zanikl. Vyprávěl o ateliérových mejdanech, společným kreslení a podivných cvičeních v koukání, o mudrlandství a heligonce asistentky Magdy Vovsové, o jiném mudrlandství a vlnění tělem Kokoliově. To Pepa mě tam nalákal.“

„Pepa chodil do školy s penálem.“

„Na vernisáž draků v Klatovech jsme se všichni oblíkli v místním sekáči. A Josefovy retro manšestráky do zvonu, které končily hodně hodně nad kotníky, byly nepřekonatelné.“

„Bylo šílené náledí a Josef na něm uklouzl, ale to uklouznutí mnoha navazujícími pohyby a protipohyby neuvěřitelně vybíral, sjížděl přitom pořád po tenoučkých nohách pryč po svahu, aspoň dvacet metrů, a nakonec nespadl. To bylo, když jsme šli v mrazu s Vaškem Cílkem do toho podzemního písečného lomu na sídlišti v Praze.“

„Dlouho jsem si myslel, že čte jenom Meyrinka, a že jen o tom mystickém maluje a kreslí.“

„Jednou mi Josef vyprávěl svoje děsivé setkání se zlým skřítkem. Usnul někde na lavičce a přišel k němu malý houbový skřítek a začal do něj dloubat dlouhatánským ukazováčkem. Myslím, že to nebyl sen.“

„Strašně moc četl, od braku, přes sci-fi, fantasy, beletrii až po filozofii, pak to všechno mixoval, ilustroval…“

„Dělal na spirálovém formátu obrazu, na svitku, a sestrojil speciální strojek na jeho prohlížení.“

„Josefa měl každý rád, byl na všechny milej, pomáhal, pořád pracoval a byl na něho spoleh. Vypadalo to, že se i se svým talentem rozdá, jelikož nedokáže sobecky ochránit vlastní cestu. Naštěstí to časem dokázal.“

„Stejně hodnej byl i na svoje věci, a ty byly proto dlouho zaplevelené. Pak se asi musel nějak naštvat, protože v jedné chvíli zbytečnosti vymlátil.“

„Byl jedním ze čtveřice členů Bezhlavého jezdce, věděl jsem, že něco kujou, a že mají tu svou vývěsku v Holešovicích. Považoval jsem to za začátek jejich generačního pocitu, a tak jsem odolával pokušení jim do toho mluvit nebo vůbec projevovat zájem.“

„Nepřekonatelný Josef Bolf hraje dobře golf. Jeho obrazy jsou dramata, chybí mu jen stigmata. A za to co spáchal, může taky Váchal. Podivné to skřetí světy už i na sídlištích letí.“

„Četba, filmy, povídání, příběhy, ostych, opíjení, objímání… Bolfánek.“

„Neviděli jsme se pár let, a když jsem se s ním pak bavil v telefonu, mluvil strašně něžně, jako sadistickej doktor Bolíto.“

„Zastavila jsem se za ním kdysi v ateliéru v Karlíně. Maloval zrovna jeden ze svých černorůžových obrazů a nabídnul mi gumový medvídky.“

„Po Facebooku kolovala fotka jeho prvorozeňátka. Vypadalo to, že si to dítě nakreslil a nechal vytisknout na třídéčku.“

„Pozvali jsme Josefa na Báru Myslikovjanovou při těch našich klauzurách, kdy všichni mluví ke všem. Trochu jsem machroval ‚že se známe s Bolfem‘. Nijak Báru nehodnotil, mluvil ale věcně a vlastně dost drsně.“

„Kokolia mluvil o tom, že pokud člověk nejde určitou cestou (v umění, životě? – už nevím), tak se ztratí. Pepa řekl pro mě zásadní věc, kterou si od té doby pořád připomínám: Ale jak ztracenej? Dyť i když seš jako ztracenej, pořád vlastně někde seš!“



Fotografie z výstavy