Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Legenda Jitka Chrištofová

1. 11.-3. 11. / Galerie Havelka / Kresba

Už jen do 3.11.2016 můžete v Galerii Havelka, Martinská 4, Praha 1, zhlédnout výstavu – výsledek práce Jitky Chrištofové. Otevřeno 11.00-18.00.

Jedná se druhý díl třetí řady výstavního projektu „Legendy Gr2“.

Jitka Chrištofová se narodila v roce 1977, v letech 1998 — 2005 studovala AVU v ateliéru Grafika 2.

„Jitka si mačkala prstama do očí, aby viděla mžitky, a ty pak malovala.“

„Nikdy jsem si s Jitkou nepopovídala. Kdykoli jsem ji potkala, byla jako zanořená do práce, i když šla třeba jen po chodbě nebo po chodníku. Naprosto nevhodný ji rušit.“

„Zahloubaná, přitom strašně pronikavej pohled.“

„Z obrazů je poznat, že má obrovskou sílu, vůli a buldočí stisk.“

„Jitku vnímám jako pankerku, křehkou, drsnou, obojí asi zdánlivě, tvrdou k sobě. Tyhle typy nepodceňovat.“

„Jako je do prádla zažraná špína, tak je v jejích obrazech zažraná ta její intenzita.“

„Znám ji z přijímaček, kde kreslila nějaký oblý předmět, a když už byl dokonalý (alespoň podle mě), tak to přegumovala a začala kreslit znovu. A takhle několikrát.“

„Jitka ryla matrice venku přímo před motivem.“

„Další z tvůrců, kteří ‚dělají les‘. Jenže u ní to žádný les nebyl, i když tak vypadal, byl to regulérní marťan.“

„Jitka jela v jiných kmitočtech, v očích měla termovizi, koukala skrz.“

„Jako se vyvolávají fotky nebo duchové – tak se jí asi dostavují obrazy.“

„Vymyslela si symbiomorfa, bytost, která se natvaruje do čehokoli, a díky jemu se mohla identifikovat s motivem. Jako že krajina vypadá navenek normálně, ale Jitka coby symbiomorf může vlézt dovnitř, mít ji na sobě kompletně navléknutou – a teprve tak ji může malovat.“

„Jedině co si vyčítám, že jsme ji neodnaučili, aby nad kresbou nekulatila záda.“

„Tuším, že se Štěpánem odjeli uprostřed školy na rok do Indie. Nepamatuji si, že by o tom něco vyprávěli.“

„Jitka se Štěpánem vždycky působili dvojjedině.“

„Štěpán Vrbický, Jitčin muž, je podobně nahuštěnej. Spojuje je jakoby jiné skupenství. Kolem některých lidí jakoby i vzduch dosahoval hustoty kovu.“

„Představuju si, že žijou se Štěpánem na Vysočině někde v lesích, kde založili nové lidstvo, které bude hustější, soustředěnější, zaměřenější, a přežije dnešní vyžilé řídké rozplizlé otylé lidstvo.“

„Štěpán měl nádherou výstavu v Havelce před čtyřmi lety, vlastně to byl prequel k Legendám. O něm je taky strašně legend. Teď vystavuje Jitka, ale bude to nutně o obou.“

„Prý si nakonec našli po dobu výstavy jiné bydlení; škoda, čekal jsem, že budou bivakovat v Havelce, jsou to indiáni.“

„Aby nakonec hlavní věc, která se výstavou ukáže, nebyl obraz toho, jak to mají ženy ztížené, když nemíní přestat tvořit.“

V osmi týdnech od konce října do poloviny prosince představí Galerie Havelka osm osobností. O každé z nich se v prostředí Kokoliova ateliéru na AVU vyprávějí legendy – rychlomalířka, psychedelické oko, mondénní farmář, vše-umělec, vlámská harmonie, kuchyňská grafika, vnitřní bastlič, český uprchlík v Číně…

Galerie se stane pro umělce ateliérem vždy od soboty do pondělí. Budeme mít příležitost nahlédnout do procesu vznikání výstavy výkladním oknem Galerie Havelka a také přímým přenosem přes webovou kameru. V úterý proběhne vernisáž, výstava pak bude přístupná ještě ve středu a čtvrtek.



Fotografie z výstavy