Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Legenda Jessica Mayne

19. 11.-24. 11. / Galerie Havelka / Kresba

Už jen do 24.11.2016 můžete v Galerii Havelka, Martinská 4, Praha 1, zhlédnout výstavu – výsledek práce Jessicy Maine.

Jedná se pátý díl třetí řady výstavního projektu „Legendy Gr2“.

V osmi týdnech od konce října do poloviny prosince představí Galerie Havelka osm osobností. O každé z nich se v prostředí Kokoliova ateliéru na AVU vyprávějí legendy – rychlomalířka, psychedelické oko, mondénní farmář, vše-umělec, vlámská harmonie, kuchyňská grafika, vnitřní bastlič, český uprchlík v Číně…

Galerie se stane pro umělce ateliérem vždy od soboty do pondělí. Budeme mít příležitost nahlédnout do procesu vznikání výstavy výkladním oknem Galerie Havelka a také přímým přenosem přes webovou kameru. V úterý proběhne vernisáž, výstava pak bude přístupná ještě ve středu a čtvrtek.

Jessica Mayne se narodila v roce 1982 v Amstelveenu, 2007–2013 studovala AVU v ateliéru Grafika 2.

„Jessica svou práci přirovnala ke štrikování bezešvých šatů, na kterých nejde poznat ani začátek a konec.“

„Ptala se: ‚What is magic? Everything?‘.“

„V manifestu napsala, že chce žít v barevném spektru.“

„Měla obavu, že dělá jen ‚feel good art‘, ale zároveň si byla jistá, že se lidi s jejími věcmi mají cítit dobře.“

„Její práce byly po celou dobu konstantně skvělé. Nemyslím tím, že by nedělala pokroky, ale že každá její kresbička měla od samého začátku v sobě něco okouzlujícího, co diváka dostane.“

„Jessica je příkladně otevřená a tolerantní, a tak zrovna od ní bylo překvapující, když jednoho dne napsala, že v umění nastal čas překonat Duchampismus.“

„Jess má cit pro velkou formu, kdy udělá obrovský kanýr sukně jednou lazurou, a zároveň i silný smysl pro detail, kdy dovnitř sukně vykreslí detailní příběhy tanečnic.“

„Dělala ty desetimetrové kresby s holuby.“

„Speciálně se sžila s barevnou akvatintou. Když jsme se Šárkou stiskávaly CMYK pláty, řvaly jsme pokaždé jako tygři z těch barev!“

„Vytýkalo se jí, že dělá ilustraci, až do chvíle, kdy z ilustrativnosti udělala svoji přednost.“

„Jessica rozvíjela svůj styl, ačkoli zrovna styl je snad jediná věc, která se v ateliéru Grafika 2 programově ignoruje.“

„Namalovala velkou hlavu frajera z Kolína s absurdním účesem, plánovala z toho udělat celý cyklus s názvem Heroes, Hrdinové. Já blbec jsem ji s tím bůhvíproč zbrzdil a mezitím se jako z udělání všude stihli vyrojit hrdinové – tuším to byl název výstavy ve Školské, pak v jedné designérské galerii, snad i v tetovacím salónu. Bylo to ve vzduchu, i Studio Hrdinů tenkrát vzniklo.“

„U přijímaček jsem pochyboval, jestli mezi všemi jejími aktivitami – divadlem, tancem, psaním atd. – je pro ni výtvarné umění opravdu to hlavní. Ke konci studia jsem Jessicu naopak nemohl odvrátit od klasiky.“

„Šárka říkala o Jessice, že v jejích pracích není ta naše svázanost, protože je cizinka a nepocítila náš komunismus.“

„Její život se skládá z kulturních šoků: je Angličanka, narodila se ale v Holandsku, vyrostla v Belgii, žila myslím i v Argentině, a pak šok z Prahy…“

„V Londýně na stáži byla jako ryba ve vodě. Najednou se proměnila v Angličanku s drdolem a hedvábným šátkem uvázaným na bok na krku a já ji nepoznávala.“

„Kreslila na svitky příběhy cestujících žen, od 19. století dodnes – to bylo přesně její osobní téma.“

„Co já vím, mluví plynně pěti jazyky. Nejmíň.“

„Jednou se sama přistihla, že říká ‚tomatová soup‘.“

„Jess fascinuje brněnský hantec i plzeňácké nářečí a ráda obojí kombinuje!“

„Znám její rodiče i sestry, samí krásní lidi, nepřeháním. Představuju si, že Jessica jako dítě dostala vzorově všechny správné impulzy pro svou kreativitu. Dodnes je ‚jednostranně harmonická‘.“

„Nikdy jsem ji neviděla mračit se.“

„Je mojí životní kamarádkou a věřím v ni.“

„Měla dvě známosti, prvnímu se říkalo Yeti, druhému Medvěd. V hodině anatomie byla Jessica rozhořčena, proč jsou v knížce vyobrazeni takoví naháči, a ne skuteční chlupatí muži!“

„Jessica měla přítele, a když ji přivedl domů ukázat, ukázalo se, že se jejich pes čivava jmenuje stejně. Jessie lehni!“

„Ve Veletržáku moje babička myslela, že Jessičiny práce jsou moje. Byla z nich naprosto unešená, a pak taky zklamaná, když se dozvěděla pravdu. O Jessičiných svitcích vypráví doteď.“



Fotografie z výstavy