Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž – Josef Sudek: V šeru chrámu

Do 30.8.2016 bude v Ateliéru Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1 (po zazvonění třemi průchody pořád rovně dozadu a přes dvůr), přístupná zajímavá a krásná výstava fotografií Josefa Sudka: V šeru chrámu.

Výročí Josefa Sudka připomene letní výstava v Ateliéru Josefa Sudka dosud nepublikovanými fotografiemi z pražské svatovítské katedrály. Výstava fotografií ze sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, v.v.i.

Rekonstruovali vnitřek Svatého Víta. Ze zvědavosti jsem se tam podíval. To byl k mému překvapení jiný svět. Vylezl jsem nahoru do triforia. Viděl jsem tam Karla IV. Usmíval se. Byl jiný, než jak jsem ho znal. Plastika měla neutrální světlo. A to bylo úžasné. Myslel jsem dřív, že bez slunce nelze fotografovat, že věci mohou být zvládnuty jen při slunečním světle. Tam v interiéru byla atmosféra, ale na hlavě Karla IV. žádná atmosféra nebyla. Ta hlava mě zaujala víc než interiér. Nevěděl jsem, jestli se to vůbec dá fotografovat.

Josef Sudek a chrám sv. Víta

Vyrůstal jsem u Kutné Hory. Když jsem jako kluk viděl tu gotiku, koukal jsem jako zajíc na novej sníh. Já nebyl zvlášť vzdělanej, já vyrůstal v gotice a ani jsem o tom nevěděl…
(Josef Sudek)

1922–1924
Studium fotografie na Státní grafické škole. Sudek se účastní exkurzí do chrámu sv. Víta s ředitelem školy a předsedou Spolku za Starou Prahu dr. Bělohlávkem. Chrám je rozestavěn a probíhá v něm čilý stavební ruch.

„A já tam najednou dopoledne vešel a koukám: všechno je… ohromná atmosféra věcí. Já jsem zatím architekturu v té velikosti neviděl. A najednou jsem věděl, že tady něco je. Víte, pro mě to dělalo dojem spíš jako zátiší než jako architektura.” (Josef Sudek)

1924–1928
Fotografování katedrály sv. Víta z osobního zájmu. Zpočátku busty na triforiu, pak stavební zátiší z celého chrámu, celkové pohledy, žánrové snímky dělníků apod.

1928
K desátému výročí založení Republiky vydává nakladatelství Družstevní práce monumentální album „Svatý Vít“ formou bibliofilie s patnácti originálními fotografiemi Josefa Sudka, s předmluvou básníka Jaroslava Durycha a v noblesní velkoformátové úpravě Emanuela Frinty. Plánovaný náklad 120 ks zřejmě nebyl Sudkem výrobně dotažen.

„Listy zvláštního kouzla a něhy – a přece opravdové dokumenty velkého lidského díla, Svatého Víta. Je v nich celá fotografická inteligence autorova, poctivá práce, dlouholetá příprava. Josef Sudek čekal s trpělivostí Japonce na slunce a stíny, aby obdarovaly předměty kouzlem podle jeho představ. Čekal dlouhé hodiny, přicházel opět a opět – týdny a měsíce.
Bezruký člověk lezl po lešeních a věžích, rozbíjel desky, aby s novou dávkou čerstvých přišel, viděl a snímal.“ (Jaromír Funke, recenze na album v časopise Panorama, 1928)

1929
Nakladatelství Melantrich vydává v rámci série „Československo: Praha“ sešit věnovaný chrámu sv. Víta se šestnácti fotografiemi Josefa Sudka, které pravděpodobně vznikly přímo pro tuto zakázku (tehdy byl Sudek zaměstnancem Melantrichu).

30. léta
Vzniká pouze několik jednotlivých fotografií chrámu ve stylu konstruktivistické estetiky. Jeden záběr publikován např. v kalendáři pro nakladatelství Orbis na rok 1931.
„Jakmile tam přestali dělat, jakmile milej kostel vyčistili, tak já jsem tam nic neviděl. Až zase v protektorátu jsem tam začal vidět, zase jsem tam něco viděl.“ (Josef Sudek)

cca 1938–1944
Druhá etapa systematického fotografování Svatého Víta, nejspíše z důvodu zakázky pro samostatnou obrazovou monografii chrámu pro nakladatelství Melantrich. Některé z tehdy pořízených volných fotografií Sudek zařadil do svého cyklu Kontrasty.
„ … tenkrát to objednal Melantrich, měl vyjít celý Svatý Vít. To mám skoro hotový, ale to už nevyjde. Kdepak, to není košer.“(Josef Sudek)

1943
Jeden ze snímků Svatého Víta Sudek zařadil ke své volné tvorbě v albu Moderní česká fotografie z roku 1943 s předmluvou Karla Teigeho.

1945–1948
Fotografie druhé etapy byly zlomkovitě publikovány v monografiích „Pražský hrad. Výtvarné dílo staletí v obrazech Josefa Sudka“ (Sfinx, 1945) a v její anglické verzi „Josef Sudek: Magic in Stone“ (London: Lincoln-Pragers, 1947), v kalendáři „Kulturní ztráty 1939-1945“ (nakladatelství Václava Poláčka, 1946) a v monografii „Náš hrad“ (nakladatelství J. R. Vilímka, 1948).

1978
Dva roky po Sudkově smrti získává Ústav dějin umění AV ČR darem od Boženy Sudkové a na doporučení Anny Fárové část Sudkova archivu zahrnující přibližně 900 ks Sudkových negativů a pozitivů chrámu sv. Víta, a to z druhé etapy jejího fotografování ve 40. letech. Ostatní snímky putují do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Regionálního muzea Kolín, a dnes jsou dále roztroušeny po celém světě.

——–

Světově proslulý český fotograf Josef Sudek se narodil v roce 1896 v Kolíně a zemřel v roce 1976 v Praze.

Jednou z nejproslulejších osobností českého kulturního života se stal doma i ve světě uznávaný český fotograf Josef Sudek. Syn malíře pokojů se narodil v Kolíně a veškeré všeobecné vzdělání získal na venkovské škole v Nových Dvorech u Kutné Hory. Byl spíše samouk, i když studoval též na Státní grafické škole v Praze. Před tím se vyučil knihařem. Byl členem Klubu fotografů – amatérů na Žižkově a členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Narukoval do první světové války a z italské fronty se vrátil bez pravé ruky. Nějaký čas žil v karlínské Invalidovně. Odtud pochází jeho první významný cyklus „Z Invalidovny“, který vznikl v letech 1922 – 1927. Odmítl úřednické místo a věnoval se svému životnímu poslání.

Jeho dílo naplňuje od začátku 20. století všechny vývojové stupně, jimiž prošla moderní fotografie. Od dvacátých let se inspiroval Prahou. Známé jsou jeho cykly „Podzim ve Stromovce“, „Vltavská nábřeží“ nebo „Interiéry“ (pořízené těsně před dostavbou chrámu sv. Víta). Inspiraci však nacházel i v přírodě: cykly „Slovenská krajina“, „Krajina u Žebráku“, „Krajiny jižních Čech“, „Polabské krajiny“ apod. Do začátku druhé světové války se Sudek věnoval rovněž reklamní, reprodukční a portrétní fotografii.

Od roku 1940 si vytváří neopakovatelný styl kontaktních fotografií, jimiž zpracovává svá osobní témata řazená do rozsáhlých a časově náročných cyklů. Tehdy začíná vrcholit jeho individuální přínos světovému umění. K jeho dalším hlavním cyklům patří např. „Skleněné labyrinty“, „Labyrinty“ či „Vzpomínky“.

Josef Sudek se účastnil nesčetných výstav doma i v zahraničí. Vydal několik fotografických publikací o Praze a Pražském hradu. Jeho první monografie vyšla v roce 1956 v Praze. Po jeho smrti vyšlo doma i ve světě velké množství knih o jeho životě a díle.

 



Fotografie z výstavy