Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Josef Šíma: „Světlo a země“

1. 5.-16. 6. / Galerie Moderna / Kresba

Do 16.6.2019 bude v galerii Moderna, Masarykovo nábřeží 24, Praha 1, přístupná zajímavá a krásná výstava Josef Šíma: „Světlo a země“.

GALERIE MODERNA připravila na květen a červen 2019 výstavu malíře Josefa Šímy „světlo a země“, kterou vzdává hold jednomu z nejvýznamnějších evropských umělců. Jeho hlavním tématem se stalo světlo, světlo jako základní energetická matérie, ale i jako psychická realita.  Návštěvníci výstavy mohou zhlédnout více jak 60 vrcholných děl, vyznačující se neobyčejnou duchovní hloubkou a malířskou kulturou.

…….

Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl český malíř patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Protože žil téměř 50 let v Paříži, je někdy považován za francouzského malíře. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu a v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.

Josef Šíma pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.) a v letech 1910-1914 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913-1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.

Narukoval jako voják v první světové válce (1915-1918). Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Roku 1920 odešel do Francie a pracoval nejprve jako kreslič kostelních oken ve sklárnách v Henday v Baskicku. Šímovou poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.

Jeho vedoucí ve sklárně se jmenoval Momejean a Šíma s ním nevycházel dobře. Od roku 1921 žil v Paříži, kde žil u paní Germaine. Ta vyráběla kabelky a portfeuille pro pány a získala za svoji tvorbu Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Zde se pro něj stalo rozhodujícím setkání s některými francouzskými básníky. Prvními z nich byl Pierre Jean Jouve, který Šímu požádal o ilustrace pro svou knihu Ztracený ráj. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), spolu s mladými francouzskými básníky: René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.

 

Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně a spolupracovník Lidových novin. Posílal zprávy o pařížských výstavách a články o umělcích také do časopisů Život, Disk, Stavba, Bytová kultura, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův (ed. Karel Srp, Lenka Bydžovská).

V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie v roce 1932 v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938 – 1946, Galerie La Boëtie, Paříž (1946).

Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus. Senzitivní krajiny a obrazy z Francie v letech 1922–24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní.

Jeho způsob malby se proměnil v druhé polovině 20. let, po setkání s P. J. Jouvem i díky založení skupiny Le Grand Jeu. Šíma se začíná zajímat o nevědomí, o archetypy, o mýty, zajímá ho východní filozofie i myšlenky presokratiků. Z této doby pochází např. obraz Evropa (1927) nebo obraz Mlno (1929), v kterém se zhmotnila Šímova vize jednoty celé přírody.

Šíma se přiblížil uměleckému směru symbolismu, v jeho obrazech se opakují symboly vejce, krystalu, stromu… Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo a další. Měl blízko k předním českým surrealistům jako byla Toyen či Jindřich Štyrský.

V období druhé světové války Šíma příliš nemaloval, tehdejší tragická situace ho tížila. Po válce vycestoval spolu s Františkem Hudečkem na Slovensko, kde ve zdejším folklóru a krajině hledali nové zdroje pro svoji tvorbu.

Pozdější díla jsou mnohdy syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II. od 11. července do 1. října 1959 v německém Kasselu.

V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

CV: Wikipedia



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence.
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Josef Šíma: „Světlo a země“