Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Jindřich Hájek – Insomnie

17. 9.-31. 10. / Galerie Navrátil / Malba

Do 31.10.2018 bude v Galerii Navrátil, Vítkova 15, Praha 8, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Jindřicha Hájka – Insomnie.

Úvodní text Hany Šauerové k výstavě:

Jindřich Hájek (1972) studoval na Akademii výtvarných umění v devadesátých letech, tedy v době, kdy škola po pádu totalitního režimu prodělala zásadní reformu, a ve vedení jednotlivých ateliérů působili nejsilnější osobnosti tehdejší umělecké scény. Na Akademii prošel restaurátorským ateliérem Karla Strettiho, školou kresby Jitky Svobodové a v roce 1999 diplomoval v ateliéru klasických malířských technik Zdeňka Berana. Od absolvování akademie se kontinuálně věnuje především malbě a kresbě. Za posledních deset let vystavoval převážně se skupinou RASTR, jenž se svým postojem hlásila ke klasickému zobrazování reality.

Na výstavě tematicky zaměřené na nespavost Hájek představuje několik zcela nových pláten, které navazují na předešlý cyklus Intimita, v němž se poprvé malířsky vyrovnával s realisticky pojatou figurální malbou. Po obsahové stránce se v cyklu Insomnie dotýká lidské poruchy, při níž člověk není schopen během běžného nočního odpočinku usnout nebo se v průběhu noci několikrát probouzí a nemůže navázat na započatý spánek. S tímto pocitem noční osamělosti a specifickým typem snění v bdělosti se během života setkal asi každý člověk. Hájek se zjevně s nespavostí dlouhodobě vyrovnává malbou a svými obrazy nám citlivě nabízí návod jak nad touto poruchou vyzrát. Během nocí, když nemůže spát, sní o krásných spících ženách a dětech, které hyperrealisticky zachycuje pod peřinou. Malíř je však nemaluje typicky celofigurálně, ale pracuje jen s výsekem obrazu, jen s jakýmsi fragmentem snu. V některých obrazech zachycuje námět téměř s fotografickou přesností, vedle níž zanechává určité partie obrazu jen v podmalbě. Poodhaluje nám tak skryté tajemství, otevírá intimní pohled pod další vrstvu, která bývá obvykle překryta svrchní malbou a závěrečným lakem. Tento moment vrstvení je typickým Hájkovým vyjadřovacím prostředkem, který použil již ve starším triptychu, z něhož je na výstavě přítomen obraz Dveře (1997). Otázkou zůstává, jestli Hájek skutečně nespavostí trpí a po nocích maluje nebo je jen tak silně zaujat tímto tématem bez vlastní zkušenosti? V každém případě je to jedno, protože nám svými záhadnými obrazy dává možnost snění, vlastní interpretace, a o to by v umění mělo jít především.

Hana Šauerová



Fotografie z výstavy