Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Jaroslav Klát – Rybářův sen (obrazy)

Do 5.11.2016 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná výstava obrazů Jaroslava Kláta – Rybářův sen.  Otevřeno Út – Čt 15 – 18.

Jaroslav Klát se narodil 27. dubna 1962 v Karlových Varech do rodiny malíře Jaroslava Kláta staršího. Zde vystudoval základní školu a nastoupil na gymnázium. Již v této době, tj. v letech 1978 a 1979, se stává soukromým žákem akademického malíře Miloše Maliny, který je přítelem jeho otce a který ho zároveň velmi dobře připravil na zkoušky na Akademii výtvarných umění. Mladý Jaroslav zkoušky bez problémů složil a v letech 1980 až 1987 studoval malbu v ateliéru figurální a krajinářské malby. Nejprve u profesora Jana Smetany, který jej velmi ovlivnil barevností a abstraktností svých obrazů, a následně u profesora Václava Pospíšila, jenž v roce 1985 z politických důvodů vystřídal profesora Smetanu ve vedení ateliéru.

V tomto období se mu díky uvolňování normalizace podařilo získat stipendium francouzské vlády pro studijní pobyt v Paříži na Université de Paris I. – Sorbonne. Hlavním kritériem byla znalost francouzského jazyka, kterou mladý Jaroslav Klát měl. A to rozhodlo. V roce 1986 se ocitá v Paříži a zjišťuje, že stipendium se týká studia dějin moderního umění u profesorky F. Roche. To bylo pro Jaroslava Kláta rozčarování, neboť se domníval, že v Paříži bude studovat malbu. Naštěstí se mu podařilo domluvit si studium malby na École Nationale des Beaux-Arts a je přiřazen k profesoru Pierrovi Alechinskému, z něhož shodou okolností ve své tvorbě vycházel i profesor Jan Smetana. A tak Jaroslav Klát v období od 1986 do roku 1987 studuje dvě školy. Po třech měsících Pierre Alechinsky odjíždí osobně podpořit výstavu svých děl do New Yorku a Jaroslav Klát začíná studovat u profesora Antonio Seguí.

V roce 1987 podniká za peníze utržené z prodeje svých akvarelů první, třítýdenní cestu na ostrov Martinik v Karibském moři, který je součástí francouzského souostroví Malých Antil. Tato cesta velmi výrazně ovlivnila jeho další tvorbu, protože zde se díky tropické krajině propojily všechny vlivy, které jej dosud ovlivňovaly. V letech 1987 až 1993 podnikl řadu dalších cest. Druhou cestu do oblasti Malých Antil, tentokrát na karibský ostrov Svatý Martin, podniká v roce 1992 za podpory francouzského galeristy, kterému musí přenechat polovinu zde vytvořených akvarelů. Mezitím v roce 1990 podniká měsíční cestu do USA a potom ještě v roce 1991 dvouměsíční cestu do USA. Navštíví především Nové Mexiko a Arizonu. Ve stejných letech navštěvuje francouzskou Provence, kde maluje zejména vnitrozemskou krajinu. Podniká rovněž cesty do severní Afriky do Alžírska a Tuniska. I zde sbíral zkušenosti a podněty pro vývoj své další malby.

Studium dějin umění na pařížské Sorboně nakonec Jaroslava Kláta ovlivnilo tak, že po návratu do vlasti vystudoval na Akademii výtvarného umění v Praze čtyři semestry pedagogického minima se zaměřením na výtvarné umění. Jeho tutorem je výborný pedagog profesor Jaromír Uždil. A protože již od mládí chtěl Jaroslav Klát učit, stává se v roce 1993 pedagogem na Soukromé střední umělecké škole designu v Praze, kde učí dodnes. Tato škola je nejstarší soukromou střední uměleckou školou, a to ještě i v bývalé ČSFR. Deset let od roku 2004 do roku 2013 učil dějiny moderního umění také na Soukromé vyšší odborné škole umění a reklamy, s.r.o., Orange Factory. Od roku 1994 až do současnosti je také odborným lektorem Asociace starožitníků ČR, kde v rámci Rudolfinské akademie rovněž přednáší dějiny umění.

V letech 1994 a 1996 přizval Jaroslava Kláta jeho přítel Gérard Garouste, se kterým se poznal v roce 1991 v Praze, k účasti na programu La Source ve  Verneuil-sur-Avre ve Francii. Jednalo se o školu umění pro děti, které se ocitly ve špatné sociální situaci. Tuto akci podpořili i přátelé Gérarda Garousta, mezi které patřil například herec Gérard Depardieu nebo francouzský prezident François Mitterrand. Jaroslav Klát byl prvním cizincem, který na akademii učil tři týdny spolu s takovými velikány, jako je sochař César Baldaccini (1921 – 1998), konceptuální umělec Daniel Buren (1938) nebo malíř Robert Combas (1957).
Jaroslav Klát se v současnosti stále zabývá pedagogickou činností, která je hlavním zdrojem jeho obživy, a volné chvíle věnuje malování svých obrazů. Svá díla prezentuje veřejnosti prostřednictvím řady samostatných i společných výstav.

Jaroslav Klát se narodil v rodině regionálního karlovarského malíře a tak byl již od útlého věku obklopen obrazy. Stěny v jejich malém karlovarském bytě v domě Sirius, který se sestával ze tří úzkých pokojíků, zdobily nejen otcovy práce a reprodukce děl známých malířů, ale i akvarely otcových přátel Bořivoje Žufana (1904 – 1942) a Miloše Maliny. Prostředí to bylo tak inspirující a určující, že pro Jaroslava Kláta byla malířská dráha jedinou možnou volbou.

Začátky jeho umělecké tvorby byly zejména krajinářské. S otcem, který byl velmi okouzlen přírodní krajinou, chodil jako malý malovat do plenéru. Ve volné přírodě společně malovali různé krajinné motivy. V okolí Karlových Varů například Cihelny nebo Andělskou Horu.

Jaroslava Kláta v jeho tvorbě inspirovaly zejména lesy a solitérní staré stromy. V nich se snažil nalézt a vystihnout jejich ducha.

I přesto, že se v době své rané tvorby a v prvních letech studia na Akademii výtvarných umění věnoval také jiným motivům, krajina byla jeho dominantním tématem.

Stejně tak na své stáži v jižní Francii v roce 1987 ještě realisticky ztvárňuje prostřednictvím akvarelů především krajinu v Provance.

Dnes již realistickou krajinu nemaluje. Přesto pro něj krajina byla a je velmi důležitá. Dodnes k ní cítí zvláštní závazek a něco z krajiny stále v jeho obrazech zůstává.

V roce 1981, v prvním roce studia na Akademii výtvarných umění, náhodně zabloudil do jednoho skleníku v Karlových Varech a tato návštěva se ukázala pro jeho tvorbu jako zásadní. I přesto, že se jednalo o náhodnou zkušenost, Jaroslava Kláta ovlivnila napořád.

Skleníky mu učarovaly, protože jejich umělý svět na malé ploše byl zároveň reálný a zároveň v něm nacházel různé fantaskní prvky. Maloval průhledy do skleníku přes listy jednotlivých rostlin a začínal si uvědomovat, že skleník je vlastně extrahovaná část přírody. To ho vedlo k tomu, že se začal soustřeďovat na jednotlivé detailní motivy.  Postupně začal přecházet od globálního makropohledu na krajinu k mikropohledu zobrazujícímu jednotlivé detaily krajiny, resp. flory.
V další fázi tvorby mu skleníky přestávaly stačit, až ho přestaly úplně zajímat. Ve svých dalších dílech začal Jaroslav Klát pracovat s jednotlivými přírodními fragmenty, snažil se zachytit rytmus rostlin a do svých obrazů začal vkomponovávat jejich detaily. Jednalo se o jakési vhledy do přírody. Potom přidal do kompozice svých děl zvířata – ptáky, hmyz a ryby. Pokračoval tím, že propojoval jednotlivé části fauny a flory do jednoho celku. S těmito detaily a jejich propojováním pracuje dodnes.

V jeho obrazech stále zůstává figurativní náznak. I přesto, že jeho obrazy mívají totemickou formu, není Jaroslav Klát ovlivněn žádnými idoly přírodních národů. Takové spojení je mu naprosto cizí. Někdy můžeme na jeho obrazech nalézt jakousi hlavu a tělo složené z ptačích per či částí rostlin, které stojí na jakémsi piedestalu tvořeném třeba z ptačích klecí nebo ořechů, jako je tomu na obraze Anděl ostrovů.

Jakási obřadnost, symbolizovaná využíváním podstavce nebo malováním světských oltářů, Jaroslava Kláta velmi zajímá a baví. Proto se k tomuto tématu ve svých obrazech relativně často vrací.

V současné době dospěl k určité syntéze, kdy mísí jednotlivé fragmenty rostlin, zvířat i lidí do jednoho celku. Využívá volnosti tvarů a fragmenty skládá tak, že evokují dojem lidského těla.

Druhou inspiraci pro svoji tvorbu nachází Jaroslav Klát v historických motivech a architektuře. Tyto náměty zpracovává paralelně se svými obrazy inspirovanými přírodou.

V devadesátých letech mu učarovala především Praha. Tehdy začal tvořit cykly zaměřené na Prahu manýristickou, barokní a surreální. Důležitým prvkem je pro něj její zvláštní tajemno. Láká ho proto velmi Praha rudolfínská, se svojí magií a bizarností tak, jak ji zobrazuje ve své tvorbě třeba malíř Giuseppe Arcimboldo (1526 – 1593). Ze všech slohů a stylů je však pro něj nejbližší barok, který je organický a jemu blízký. Líbí se mu jeho duchovní klima i atmosféra, která sálá z barokních budov.

Zájem Jaroslava Kláta o barokní Prahu nejen z hlediska uměleckého, ale i z hlediska dějin umění ještě více umocnil jeho vztah s profesorem Miroslavem Koreckým, který patří mezi naše přední teoretiky architektury. Proto také ve své vlastní tvorbě Jaroslav Klát využívá barokní tvarový princip, barevnost, umístění prvků a také barokní motivy a jejich citace.

Zaměřuje se i na zpracování historických témat stejnou metodou fragmentace, kterou využívá při zpracování přírodních motivů. Žádné téma však nepřebírá, ale opírá se o svoji vlastní představivost a tvoří tak svoje vlastní téma.

V této souvislosti můžeme připomenout například cyklus obrazů Fragmenty z Čech, ve kterém zpracoval různé historické události nebo zachytil portréty historických postav a to vždy s důrazem na zásadní historické souvislosti, jejichž fragmenty můžeme v obraze nalézt. Takovým obrazem je třeba dílo Pocta malířství – Petr Brandl z roku 2012, na kterém Jaroslav Klát zachytil nejen tvář umělce, ale i jeho ruce, prostřednictvím nichž se malíř vyjadřuje a které jej proto na obraze objímají a chrání. V obraze nalezneme i odkaz na klasické umění starého Řecka prostřednictvím sloupu nebo divadelní masky.

Jaroslava Kláta velmi láká monumentální tvorba zahrnující velké malby na stěnách a stropech budov, protože se domnívá, že jeho způsob malby má právě v monumentálním měřítku velké možnosti využití.

Již si tento způsob tvorby vyzkoušel ve velkém soukromém bytě na Vinohradech, kde na strop vymaloval na omítku velkou olejomalbu v barokním pojetí. Její plocha zahrnovala zhruba 56 m2. Zjistil tak, že ho taková rozměrná díla velmi baví, a kdyby měl možnost, věnoval by se nástěnným malbám daleko více.

Druhým takovým dílem je monumentální nástěnné panó  vysoké přes 3 m, nazvané Tajemství zrození a určené pro vestibul International Medical Services s.r.o. v Praze. Na tomto díle spolupracoval s MUDr. Janem Šulou, který byl nejen objednatelem, ale také ideově koncepčním inspirátorem uměleckého díla, což je velmi zajímavé a u nás i ojedinělé.

Jak v úvodním slově oba autoři sdělují, obsahem obrazu „je koloběh vzestupného růstu a zániku, oplodňováni a rození. náznakových nekonečných transmutaci a postavení člověka v kosmu vůbec.“  Celé dílo je proto koncipováno tak, aby odpovídalo organickému rytmu přírody, a skládá se z jednotlivých biomorfních fragmentů.

Jaroslav Klát pracuje ve dvou až tříletých tematických cyklech a v rámci daného cyklu pracuje vždy na několika obrazech zároveň.

Dříve, zejména pod vlivem svého otce a Miloše Maliny, maloval hlavně technikou akvarelu. Dnes akvarel využívá jen na svých cestách, kdy potřebuje rychle zachytit zajímavé téma či motiv.

Jeho hlavní technikou je v současné době olejomalba, které se věnuje ve svém ateliéru. Oceňuje na ní především možnost pracovat s barevnou hloubkou, využívat krycí schopnosti olejových barev, jejich vrstvení, jasnost a barevnou stálost. Využívá rovněž transparentních vlastností barev a možnost práce s lazurou. Tím, že pracuje na více obrazech najednou, mohou při pomyslném kolečku práce na jednotlivých obrazech olejové barvy dokonale proschnout. I tak schnutí barev urychluje přidáváním písku či kobaltového sikativu.

Pokud pracuje doma, používá akrylové barvy, které nevyžadují použití terpentýnu. Nemaluje pastelem ani netvoří grafiku.

Jeho způsob tvorby je takový, že nejprve vymyslí námět obrazu. Téma, které ho napadá kdekoli, zejména na procházce nebo v metru, si musí zapsat. Potom je v ateliéru rozkreslí úhlem. Kresbu zafixuje a následně na obraz aplikuje olejové barvy. Ty v současnosti mísí i s pískem, protože barevná vrstva obrazu tak získá zajímavou patinu.

Při vlastním malování obrazu si rád pouští expresivní hudbu. Zejména hudbu Ludwiga van Beethovena, Igora Fjodoroviče Stravinského nebo klasickou modernu 20. století. Při poslechu ho spíše zajímá dramatičnost a duch hudby než její konkrétní téma. Někdy se díly hudebních skladatelů inspiruje a využije je pro téma svého obrazu, jako je tomu například u obrazu Pták ohnivák inspirovaného hudbou Stravinského.

Ve všech svých dílech využívá metody fragmentace, ať už se jedná o fragmenty přírodní nebo historické.

Jaroslav Klát se snaží, aby divák mohl v jeho obrazech rozpoznat jednotlivé reálné prvky, z nichž je dílo složeno, ale zároveň, aby byla celková kompozice fantaskně pojata a přenesena až do imaginární roviny. To vytváří v jeho dílech jakýsi svár a expresionistické napětí pramenící právě z realisticky propracovaných a namalovaných detailů a celkové fantaskní kompozice díla. Diváci jsou touto kompozicí často zmateni a jeho obrazy označují za abstraktní. Autor se však tomuto označení brání, protože jeho díla abstraktní nejsou, neboť obsahují až příliš mnoho odkazů na reálný svět.

Stejně tak je možné v jeho obrazech nalézt prvky fauvismu, kubismu či surrealismu. Najdeme zde i vazby na Francii a malíře francouzského postimpresionismu Paula Gauguina (1848 – 1903), Vincenta van Gogha (1853 – 1890) nebo Paula Cézanna (1839 – 1906). Jaroslav Klát má velmi rád francouzskou kulturu, ale podle něj francouzské malířství postrádá hlubší duchovní rozměr, který my Češi v umění hledáme. Proto se také vždy velmi rád vracel ze svých cest do Prahy na Letnou.

Malování ho stále baví a domnívá se, že klasické obrazy stále mají jak oslovit současného diváka a že jsou přínosné nejen jim, ale i svým tvůrcům. Proto jsou mu některé směry současného umění typu experimentů, instalací nebo konceptuálního umění a vyjadřování vzdálené. Nicméně je akceptuje jako jednu z dalších alternativ, které umělcům umožňují se vyjádřit. Stále si však myslí, že i v tradiční malbě se i nyní dají nacházet nové a nové způsoby vyjádření.

On sám hledá náměty pro své obrazy kdekoli a kdykoli. Příkladem může být obraz Moravské velikonoce, pro nějž jako předloha posloužila zajímavě zpracovaná forma na pečení. Ta se také stala ústředním motivem obrazu.

Zdroj:

https://www.jaroslavklat.eu/



Fotografie z výstavy