Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Jan Svoboda: Malby – Světlo, prostor, čas

Do 1.5.2016 bude v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná zajímavá výstava obrazů a objektů Jana Svobody: Malby – Světlo, prostor, čas.

Všechno je uprostřed…

Řekněme, že volná tvorba Jana Svobody je převážně centristická, nejenom v kompozici, ale hlavně v myšlení. Centristická, tedy koncentrovaná do středu, k němuž míří vše, trefa na střelnici stejně jako hledání absolutna. Středem dění, myšlení a bytí je soustředěnost do bodu, jenž může mít banální podobu nalezeného předmětu, k němuž má Svoboda vždy hluboký osobní vztah, nebo podobu zhmotnění duchovního náboje Vánoc, Velikonoc, Svatozáře či Ukřižování.

Jeho malba je zklidňující, svou podstatou tradiční, kultivovaná ve vrstvení lazur i past bravurně kladených na plátno či dřevo klasicky plošného obrazu. Jenom ten světelný náboj, zapomenutý čas a zpochybňovaný prostor, vyjevující se až po delším pozorování, nenechává pozorovatele zcela v klidu. Převážně monochromatické kompozice občas vybuchnou razantnější barevností, pečlivě promalovaná plocha voskopryskyřičných lazur a pigmentů je narušována autentickými prvky reality, kamenem, špejlí, zavařovací gumou (předměty osobně zažitými), jindy se plocha plátna či papíroviny pokrývá pouhým grafitem, připomínaje paměť kovu a tato mementa paměti jsou téměř vždy ve středu nebo ve středové, ať už vodorovné či svislé linii.

Jan Svoboda je díky svému vzdělání – ze skvělých učitelů připomeňme především Zdeňka Sýkoru – i svou ustavičnou praxí velmi dobře obeznámen s trendy současného umění, často rád mluví o vztahu ke konceptuálnímu umění. Tento vztah se nejvíc projevuje v prostorových variacích relikviářů, vzorníků, plotů, zbytkových či odložených materiálů, na něž však nelze zapomenout. Přesto bych jej mezi konceptuální umělce neřadil – jeho volná tvorba podobu současného světa neguje po svém, konceptuální vcítění se do jeho chaosu je distanční. Možná, že jeho působení ve škole v prostorách bechyňského františkánského kláštera, bydlení v krásné secesní vile v Sudoměřicích, již s takovou láskou a péčí renovuje, možná, že to vše mu dovoluje udržet si tento nadhled.

V životě je stále velmi pilný a úspěšný, a to jak v pedagogické praxi (mnoho současných mladých umělců prošlo ve svých počátcích jeho školením), tak i v různých interaktivních projektech, výstavách, instalacích, performancích apod. I tyto zkušenosti jej zajisté vedou k tomu, že někdy opouští klasickou plochu plátna a pohrává si s trojrozměrným objektem a prostorem. Jeho volná tvorba, jeho malba, je však výraznou protipolohou těchto multimediálních forem. Nevyžaduje přímou aktivní účast pozorovatele – diváka, setrvává v klidu své soustředěné kontemplace, nevnucuje se, neútočí. Ale nelze ji přejít bez povšimnutí, její duchovní rozměr vám nedá spát, světlo, unavené i probuzené v čase minulých prostorů stále vyzařuje do našeho prostoru dneška.

Jaroslav Malina



Fotografie z výstavy