Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Hynek Martinec: Cesta na Island

Do 16.9.2018 bude ve Šternberském paláci Národní Galerie, Hradčanské náměstí 15, Praha 1, přístupná ve 2.patře naprosto úžasná výstava Hynka Martince: Cesta na Island.

Cesta na Island. V roce 1729 byl Island zmítán násilím a chudobou. Právě tehdy pozval učenec a sběratel rukopisů Árni Magnússon (1663‒1730) renomovaného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1689‒1751), aby na ledovém ostrově postavil katedrálu. Po dokončení kláštera v Broumově a žel také po smrti Árniho Magnúsona nakonec Dientzenhofer podnikl roku 1733 dobrodružnou cestu na Island, aby tam našel vhodné místo pro stavbu. Po příjezdu jej místní přijali s nadšením. Zemi procestoval křížem krážem, přesto potřebné vhodné místo nenašel. Vrátil se zpět do Evropy, aby pokračoval v jiných svých projektech. Z té doby se naštěstí dochoval stavební plán zamýšlené katedrály a několik barokních obrazů, které byly určeny k její výzdobě. Je vzrušující, že dnes Národní galerie představuje část ambiciózního projektu, který bohužel vinou nepříznivých podmínek nikdy nebyl zrealizován. Island tím navždy přišel o baroko. (Hynek Martinec, Lost in Time)

Hynek Martinec ve svých dílech reaguje na díla velikánů starého umění. Jeho aktuální výstava vychází ze smyšlené historky o pokusu Kiliána Ignáce Dietzenhofera postavit na Islandu barokní katedrály. Výstavu pořádá Národní galerie ve spolupráci s Galerií Rudolfinum.

„Soubor obrazů Hynka Martince je ilustrací fiktivního příběhu o snaze postavit v 18. století na Islandu barokní katedrálu. K její stavbě sice nikdy nedošlo, ale Národní galerie nyní vystavuje soubor obrazů určený pro její výzdobu,“ popisuje tajemný příběh výstavy kurátor Národní galerie v Praze Otto M. Urban.

Rembrandtova kyčel

Obrazy a kresby jsou tematicky svázány s konkrétními díly sbírky Národní galerie v Praze. Podle Hynka Martinec je totiž umění kontinuálním dialogem všech umělců. Martinec vytváří volné série, které reinterpretují velké postavy starého i moderního umění od Dürera, přes Schieleho až po Duchampa.

„Jména umělců si vybírám podle nálady nebo podle výstav, které mě zasáhly. Především je ale v něčem obdivuji a má tvorba je snahou odbourat hranice času, a propojit se tak s umělci, které mám rád a rád bych se s nimi osobně setkal,“ uvádí Hynek Martinec.

„Hynek Martinec zvolil komprimovanou formu, kompozici sestavenou z výseků evokujících silné momenty barokních předloh. Jeho obrazy nejsou pouhým jevištěm pro exhibici malířské dovednosti. Jsou krokem směrem do historie k již existujícím vrcholům, které se zdají vlivem zduchovnění v čase nepřekonatelné, ale přesto v sobě obsahují potenciál dalšího rozvíjení,“ vysvětluje Petr Nedoma, ředitel Galerie Rudolfinum a kurátor výstavy.

Ve Šternberském paláci bude k vidění třeba malba Rembrandtova kyčel, Bičování barokního koně nebo Cirkus nočních můr. Podle Martince dnešní doba inspiruje ve své svobodě a možnosti propojovat všechno možné, včetně toho, co již bylo vytvořeno jinými umělci. Umělec podle něho přetváří minulost do nového jazyka, určeného dalším generacím.

„Přišlo mi přirozené věnovat se právě baroku a pokusit se vytvořit most mezi barokním uměním a dnešní dobou. Vždy jsem snil o tom, abych mohl jednou vystavovat a konfrontovat své práce s umělci, jako jsou Peter Paul Rubens, Anthonis van Dyck nebo Rembrandt a spousta dalších, které obdivuji. Byla to právě umělecká kolekce Národní galerie, kde jsem jako student objevoval odkaz barokního umění. Vrátit se do Šternberského paláce po několika letech s vlastní výstavou je pro mě něco neskutečného,“ dodává Hynek Martinec.

Hynek Martinec (1980) se narodil v Broumově, v současnosti žije a tvoří v Londýně. S malířskou virtuozitou se ve své tvorbě zmocňuje děl velkých mistrů od konce 16. do 19. století, aby kombinací jednotlivých motivů, převzatých detailů a celých kompozic vytvářel svět vlastních obrazů. Od dětství byl fascinován kresbou a ani dnes si nedokáže bez kreslení představit prakticky žádný den. Od počátku své tvorby měl ctižádost dosáhnout na stálice výtvarného umění – van Gogha nebo Leonarda. Kresby a obrazy starých mistrů studoval v Národní galerii v Praze, Britském muzeu nebo Národní galerii v Londýně.

Martincova tvorba otevírá otázky o pozici současné malby a potvrzuje její pevné místo ve vizuální kultuře. Jeho dílo naopak jasně popírá v posledních desetiletích mnohokrát diskutovaný zánik malby a dominanci ryze konceptuálního umění. Na samostatných i skupinových výstavách vystavoval Martinec v Praze, Londýně, Paříži nebo New Yorku.



Fotografie z výstavy