Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Co čas už nevrátí: Praha 60. let ve fotografiích Borise Baromykina

12. 5.-11. 10. / Muzeum hl.m.Prahy / Fotografie

Do 11.10.2015 bude v hlavní budově Muzea hl.m.Prahy, Na Poříčí 52, Praha 8 – Florenc, přístupná velmi zajímavá výstava Co čas už nevrátí: Praha 60. let ve fotografiích Borise Baromykina.

Výstava obsahující 114 snímků představí fotografie pražských ulic a veřejných
prostranství, na nichž autor zachytil dobovou atmosféru. Na výstavě budou zastoupeny
také fotografie dokumentující dění v tehdejších hudebních divadlech Apollo, Rokoko
a Semafor.

Muzeum hlavního města Prahy nepořádá fotografické výstavy často, a pokud je pořádá, pak
z díla žijícího autora zcela výjimečně. Jednak nechce soupeřit s celou řadou pražských
specializovaných galerií a jednak přirozeně čeká, až dílo bude důkladně prověřeno časem. Proč
tedy nyní do svého výstavního programu zařadilo autorskou výstavu Borise Baromykina?
Fotografie tohoto autora totiž navazují na to nejlepší z klasické pražské žánrové fotografie.
Žánru momentek ze života pražské ulice a obyvatel města se věnovalo v minulosti mnoho
tvůrců, profesionálů i amatérů, a věnují se mu mnozí fotografové i v současnosti, avšak
přechodem na digitální médium a opuštěním černobílé poetiky je jedna historická etapa této
kategorie fotografické tvorby uzavřena. V minulosti vzbudily mimořádný ohlas veřejnosti
muzejní výstavy slavných fotografů prezentující obdobnou tematiku v díle Ladislava
Sitenského a Zdenko Feyfara. Snímky tohoto typu zachycují situace běžné i výjimečné, jevy
náhodné i typické. Předkládají obraz města, jehož atributy jsou v čase proměnné, a mají proto
kromě umělecké i významnou dokumentární hodnotu a v nejednom případě i jemný humor.
V divácích tak tyto fotografie, vystavené v jistém časovém odstupu od svého vzniku, vyvolávají
lehkou nostalgii a dráždí přirozený sentiment. Shromažďovat uvedený typ fotografické
produkce a prezentovat ji veřejnosti patří k poslání Muzea hlavního města Prahy. O to více byli
muzejní pracovníci příjemně překvapeni nabídkou fotografické výstavy od dosud neznámého
autora, Borise Baromykina, jehož černobílé snímky Prahy 60. let se kvalitou obsahovou
i uměleckou dílu slavnějších kolegů této žánrové kategorie plně vyrovnají, a s radostí ji přijali.

Výstavní kolekce sto čtrnácti černobílých snímků z 60. let dvacátého století je zaměřena dvěma
směry. Jedním je žánrová fotografie z pražských ulic a veřejných prostranství, na nichž s velkou
mírou talentu autor zachytil podmanivou dobovou atmosféru a neopakovatelné momenty
každodennosti, které může divák vnímat doslova jako malé příběhy. Druhou obsahovou linií
jsou fotografie dokumentující společenský a kulturní kvas své doby na profilech tehdy
populárních hudebních divadel (Apollo, Rokoko, Semafor) včetně portrétů jejich protagonistů
a atmosféry jejich představení. Mimořádné jsou pak portréty osobností světového jazzu a popu,
a to i světového, které v té době koncertovaly v Praze (Duke Ellington, Dizzy Gillespie, Beach
Boys, 5-th Dimension).
Všechny vystavené snímky jsou zhotoveny jako autorské zvětšeniny klasickou technologií,
nikoliv jako digitální tisky. Převážná většina z nich dosud nebyla nikdy publikována.
Mgr. Boris Baromykin se narodil 29. 5. 1941 v Třebíči.
Je absolventem FAMU, kde vystudoval kameru u prof. Jana Kališe (1964). Po studiích
a vojenské základní službě pracoval jako externí kameraman v Československé televizi v Praze
a Košicích, jako fotograf a publicista spolupracoval s různými časopisy, divadly a hudebními
skupinami. V době „Pražského jara“ přijal zaměstnání režiséra Zahraničního vysílání
Čs. rozhlasu. Od roku 1970, kdy dostal příležitost vrátit se ke své původní profesi, pracoval
jako kameraman a později režisér v Krátkém filmu Praha, zejména ve studiích loutkového
a kresleného filmu. Za své animované filmy získal i několik významných ocenění. V KF Praha
působil až do roku 1991, kdy se vrátil ke svobodnému povolání. V následujícím období
spolupracoval mj. také jako fotograf na několika dokumentárních filmech pro Českou televizi
a zejména na celovečerním filmu Jana Švankmajera „Otesánek“ (2001). Volné fotografii se i při
náročném zaměstnání nikdy nepřestal věnovat, ale k ucelenější prezentaci své práce se dostal
až v důchodovém věku. Jako fotograf se průběžně věnoval nejčastěji těmto tématům:
dokumentární fotografii, populární hudbě a jazzu, portrétům i aktům. Nikdy nebyl členem
žádné politické strany.
Účast na společné výstavě:
Skryté poklady – Liturgický rok (Dům umění města Brna, Brno 1997)
Samostatné výstavy:
Třebíč mých vzpomínek (Fotografie z let 1956‒1958) (Malovaný dům, Třebíč, 1998)
Fotografické návraty (Česká hudební scéna 60. let) (Divadlo U Hasičů, Praha 2004)
Co všechno odnes čas (Retrospektivní ohlédnutí za fotografickou tvorbou) (Malovaný dům,
Třebíč 2009)



Fotografie z výstavy

×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Co čas už nevrátí: Praha 60. let ve fotografiích Borise Baromykina