Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Blanka Kirchner: Vrstvy událostí

26. 1.-9. 3. / Nevan contempo / Instalace

Do 9.3.2018 bude v Galerii Nevan Contempo, U rajské zahrady 14, Praha 3, přístupná velmi zajímavá výstava Blanky Kirchner: Vrstvy událostí.

Blanka Kirchner propojuje osobní život s uměleckým, neustálé pulsující nutkání vyráží na povrch v podobě neotřelé umělecké práce skrze deníkový charakter či jednodenní psaní. Kirchner soustavně zaznamenává s citlivostí až takřka poetickou zdánlivě běžnou každodennost a pečlivě sbírá pomíjivé momenty. Zcela přirozeným aspektem autorčiny práce je úloha diváka, jenž se stává součástí jejího časosběrného vesmíru, a tak důvěrně a s dětskou touhou objevuje soukromí nás samotných. Výstava Vrstvy událostí má ve všech směrech neokonceptuální rukopis, vycházející z projektu Pět žen. Jedna věta denně., který se mísí s akčním přístupem – nejde totiž pouze jen o to, něco zaznamenávat, ale přímo zažívat banální situace a život.

Blanka Kirchner (1982), vystudovala Fakultu umění a designu v Ústí nad Labem, magisterský obor Fotografie a digitální média, a v současné době dodělává postgraduální studium Vizuální komunikace na stejnojmenné fakultě. Ve své umělecké práci se dlouhodobě zabývá fenoménem textu v deníkových zápiscích (Prach je prach, zlato je zlato), korespondencí a větami (Osmihodinovka, Jedna věta denně). Blanka Kirchner sleduje proces sběru hromadění a nalézání, ale také přístup k autorskému psaní (Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným). Její sémantický neokonceptuální přístup, jenž odkazuje k tradici 60. let, se odlišuje hrou s asociacemi (Nitky), které útržky, záznamy – ať již obrazové nebo textové – evokují. Důležitou neopomenutelnou součástí autorčina díla je neurčitý čas. Přestože reflektuje lidskou paměť (Život je příliš zajímavý na to, aby se na všechno postupně zapomnělo, Migrace vzpomínek), uvádí jej v současném kontextu (Konec světa). Kirchner porušuje text z hlediska lingvistiky, není pro ni důležitý. Naopak lehkost intuice, sdělná forma a intimní komunikace s divákem (Dětské omyly) nebo dokonce participace diváka samotného, je klíčovým aktem pro její výstavy. S tím souvisí autorčin zájem o akční až neodadaistické uvažování v prostředí, v němž se každodenně pohybujeme. Osobní se tak prolíná s veřejným a veřejné se stává osobním. 



Fotografie z výstavy