Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Anu Vahtra a Martin Lukáč: Tlumočnická kabina | Interpreter’s Booth

končí 21. října / Drdova gallery / Instalace

Do 21.10.2017 bude v Drdova gallery, Křížkovského 10, Praha 3 (nedaleko Jiřího z Poděbrad), přístupná výstava Anu Vahtra a Martin Lukáč: Tlumočnická kabina | Interpreter’s Booth.

Výstava o dvou kapitolách. Anu Vahtra a Martin Lukač

Kurátor Piotr Sikora

Ignotum per ignotius

Neznámé pomocí ještě neznámějšího

Abych nevytvářel nějaké pochybné teorie kolem následující výstavy, chci zde konstatovat, že tlumočnická kabina, kterou uvádím v názvu, je banální hranatá konstrukce zbudovaná za jasným účelem jako prostor pro překladatele na konferencích nebo jiných akcích, které vyžadují simultánní překlad.

A umění si vyžaduje simultánní překlad, nebo, jak to vyjádřil Ranciere ve své knize Emancipated Spectator, umění je simultánním překladem, kde vztah mezi tvůrcem obsahu (aktér) a příjemcem obsahu (divák) je plynulý a prost jakékoli formy stratifikace. Otevřenost umění spočívá v tom, že tato vizuální disciplína je (s výjimkou hudby) vůbec nejabstraktnějším uměním. Skutečně tady máme většinou co do činění s poselstvím beze slov, s tvarem spíš než příběhem a s pocitem spíš než zápletkou. Překlad je nástrojem k porozumění umění. V každém případě.

Představme si situaci v takové oněmělé kabině, kde se oba tlumočníci rozhodli, že si místo práce budou spolu povídat. Jejich mikrofony jsou vypnuté a my je vůbec neslyšíme. Když pozoruji jejich gesta a mimiku, stále více si uvědomuji, že to, na co se dívám, je spíš nějaké představení než dialog. Nemá to informační aspekt. Zbývá otázka, jakým jazykem spolu komunikují. S velkou pravděpodobností oběma jazyky svého dnešního pracovního dne.

————————————————————————————————————————-

Chcete-li tip, jak interpretovat následující výstavu, navrhuji zaměřit se na prostředí spíš než na jednotlivé artefakty per se.

V umělecké praxi Anu sledujeme, jak jsou banální předměty z prostředí kolem nás vizuálně a kontextuálně přeměněny na abstraktní obrazy a artefakty. Co bylo dříve nepovšimnutým fragmentem interiéru, stísněným zákoutím nebo jednoduchým tvarem bílé kostky, je oživeno gestem umělkyně a stává se uměleckým dílem. Tak je to jednoduché. Nebo ne zas tak docela?

Prostředí je reprodukováno a přeměněno na dílo umělecké abstrakce.

Klíčová slova: animace, koncept, čistota.

Podobná taktika je přítomna v Martinových malbách. Abstraktní plátna už svým předurčením v bílé a sterilní kostce pouze nevisí. Navíc ještě “kontaminují” prostor kolem sebe, takže výraz těchto obrazů se šíří dál a zaplňuje galerii všemožnými druhy objektů, ať jsou to boty, sítě, dřevěné desky nebo výtisky bannerů.

Abstraktní umělecké dílo ovlivňuje prostředí a mění je v environmentální instalaci.

Klíčová slova: gesto, výraz, kontaminace.

Pokračování příště…



Fotografie z výstavy