Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Alexander Tinei: Kořeny

končí 29. listopadu / DSC Gallery / Malba

Do 29.11.2019 bude v DSC Gallery, Dlouhá 5, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Alexandera Tinei: Kořeny.

Kurátorský text Jane Neal k výstavě:

Alexander Tinei, moldavský rodák z Budapešti, vytvořil pro svou první samostatnou výstavu v DSC Gallery v Praze soubor prací, věnovaný tématice kořenů, které v nás evokují mnohé vazby.

Slovo „kořeny“ okamžitě vyvolává množství různých scénářů. Používáme ho k popisování komplikovaných soustav kořenů (hadic, řetězů, struktur), které tunelují a prorůstají dovnitř a ven ze země, aby zajistily obživu rostlinám a stromům; dále můžeme odkazovat na zdroj myšlenky, který definuje odkud pramení konkrétní problém, ať už rodinného, etnického nebo kulturního původu. Lze si pod tím dokonce představit i popis vnitřních soustav pod tělesnou schránkou člověka. Mnohovýznamovost podstatného jména „kořeny“ nabízí rozmanité obrazy. Mimo jiné se můžeme dostat také k problému vykořenění, což je pro umělce zajímavým tématem, navíc v případě Alexandera Tineie, tak opodstatněným. Minimálně je to jedním z důvodů, proč se na řadě jeho obrazech objevují záhadné a éterické postavy s tajemnými modrými čarami.

V minulosti tyto modré čáry sloužily k formálnímu spojování Tineiho předmětů. Ačkoli zpočátku připomínaly tetování, nebo dokonce „kmenové“ znaky, jsou zamýšleny jako indikátory emocí: jako fyzické symboly bolesti a dislokace, které pociťuje tolik mladých lidí v současné společnosti, v níž komunita a rodina přestaly být spolehlivými jednotkami. Místo toho se jedinec stává zlomenou individualitou, což v důsledku často podporuje pocit fragmentace a dislokace.

Tinei to sám zažil. Vyrostl v Moldavsku – bývalém satelitním sovětském státě sousedícím s Rumunskem a Ukrajinou. Mluvil rusky, na rozdíl od moldavského (romsko-nianského dialektu) a absolvoval dvouletou státní službu v sovětské armádě. Pomocí vlastní rodinné historie odráží Tinei strukturu několika rodin ve východní Evropě, které se ocitly ve stejné situaci během turbulentního období osmdesátých let. Jeho rodiče se odloučili a jeho matka uprchla do svatyně na Sibiř – místo, které by mnozí vnímali jako region, ze kterého by člověk raději utekl, a to zejména během těch drsných let. V určitém okamžiku Tinei prožil krizi identity. Vyrostl jako ruský mluvčí, znal a poslouchal ruské pohádky, učil se o ruských literárních hrdinech a uměleckých velikánech. I přesto však pocházel z Moldavska – ze země, která byla kdysi označována jako „zahrádka“ Evropy a považováno za zemi, kterou proslavilo vynikající lokální víno. Tinei začal hledat novou identitu, kterou našel ve své křesťanské víře a uměleckém vzoru, kterým se pro něj stal Andy Warhol.  Poté, co se přestěhoval do Budapešti, navštívil jeho výstavu a stal se pro něj natolik inspirativním, že ovlivnil jeho dosavadní způsob malby.

Když se Tinei přestěhoval na západ do Budapešti a začal se dozvídat více o nedávné historii umění a o tom současném, rozšířil se jeho vlastní „kořenový systém“: jeho znalosti i horizont se rozšířily. Tineiho poslední práce odrážejí tuto cestu. Objevil v sobě novou svobodu jak přetlumočit sdělení a sledovat vlastní instinkty. Při pohledu na umělce jako jsou RB Kitaj, Edvard Munch, Albert Oehlen a Kiki Smith, se Tineiho postoj k malbě a k vymalování prostoru stal hravějším a více o vykreslování situace tak, jak si ji představuje – spíše než aby byl svázán akademickými konstrukcemi 19. století, které podle jeho přísné tradiční umělecké školy v Kišiněvě považoval za stěžejní při tvorbě svých raných děl. Tato nově objevená hravost se u Tineie rozšířila především ve výběru materiálů. Díky použití izolační pásky vyváří sítě „kořenů“, které prostupují postavy a koncipují celé kompozice.  Postupně se stala Tineiho praxe tvůrčím procesem. Tinei najednou pracuje s momentem překvapení, což vyvolává mechanismus opakování, stejně jako u vytváření obrazu nebo mapování prostoru. Podobně jako Oehlen a další umělci ze skupiny „Neue Wilde“ je i Tinei uchvácen fascinací vrozené svobody při kreativní činnosti.

Nové obrazy však nejsou čistě reaktivní. U těchto děl je měřená kvalita. Ano, existuje vzrušení z náhodného charakteru při tvůrčím procesu, jak se určité věci vyvíjejí nebo zanikají. Ovšem sama koláž přináší neotřelou texturu a sochařské prvky. Díla jsou spíše interaktivní než reaktivní a odrážejí složité sítě kontaktů a vztahů, které jsme si pro sebe vytvořili v našem novém globálním způsobu života – to je stěžejní sdělení, které Tinei přináší.

Naše kořenové systémy již nejsou spojeny s jedním stromem, ale přesahují naše původní domovy nebo dokonce národy. Už nejsou ani omezeny lidskou zkušeností, protože naše životy jsou stále více ovlivňovány rostoucí závislostí na virtuálním světě a umělou inteligencí. Stejně jako paměťová mapa rychle rostoucího mozku, jsou naše kořeny stále složitější. Tineiho malby ukazují na přímé i emocionálně evokativní úrovni, i když tyto nové kořeny potřebujeme pro živobytí, jak je nyní pro naše životy nepředvídatelné, že se s tím budeme muset naučit bojovat. Může to být občas zneklidňující. Stejně jako se Tinei naučil počítat s určitou náhodností a vývojem ve své práci, musíme také my přijmout, že změna a šance budou našimi budoucími společníky.

Kurátorka výstavy: Jane Neal



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Alexander Tinei: Kořeny