Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Jednovečerní výstava Karímy Al-Mukhtarové a Sofie Švejdové: Der Lauf der Dinge (The Way Things Go)

2.9.2016 se v Kavárně co hledá jméno, Stroupežnického 493/10, Praha 5 (vstup přes parkoviště), konala jednovečerní výstava – instalace Karímy Al-Mukhtarové a Sofie Švejdové: Der Lauf der Dinge (The Way Things Go) .

One-day installation by Sofie Svejdova and Karima Al-Mukhtarova, inspired by video „Der Lauf der Dinge“, Peter Fischli & David Weiss, 1987

Ukázka z videa „Der Lauf der Dinge“, Peter Fischli & David Weiss, 1987
https://www.youtube.com/watch?v=GXrRC3pfLnE

Karíma Al-Mukhtarová (* 1989, Praha) je absolventkou ateliéru Jiřího Kovandy na univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, studovala na UMPRUM a nyní studuje na AVU. Je laureátkou ESSEL ART AWARD 2013.

Karíma Al-Mukhtarová je konceptuální umělkyně, ve svých performancích a instalacích transformuje banální předměty z domácího prostředí, instrumentážní videa z YouTube či urban legend stories do scénických prostředí s rekvizitami každodenního života. Vše je navíc protkáno lehkou dávkou ironie. Karíma tak například prošívala rajče špagetami, houpala se pod tlakem spuštěného vysavače nebo hledala jehlu v kupce sena.

V posledních letech se Karíma zabývá především technikou vyšívání, „Hledám technické hranice výšivky. Zajímám se čistě o materiál a technickou stránku jako takovou. Snažím se setřít hranici mezi pojmy umění a design, jelikož v rámci české scény stále existuje propast mezi designéry a vizuálními umělci,“ popisuje svůj záměr.

Sofie Švejdová je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a v jejím díle jsou zřetelně vidět stopy vlivu jejích učitelů. Na jedné straně je to figurativní dekorativnost, na straně druhé pak narativní linie vycházející z materiálových experimentů jako u Jiřího Černického. Jejím obrazům však propůjčuje originalitu přetavení těchto přístupů myšlením, emocemi a autentickou erotikou mladé ženy. V té jsou nejzřetelněji zakotveny například obrazy „Véček“. Motiv detektivního seriálu, z něhož vycházejí některé jiné obrazy, je aplikovatelný na celé její dosavadní dílo, přičemž jednotlivé obrazy lze vnímat jako epizody s podobnými hrdiny.Portfolio Myšlení Sofie Švejdové je velmi subjektivní a vychází převážně z formální barevné hry. Ta v jejím pojetí nemusí být pouze malířským prostředkem k vyjádření tématu. Stává se spíše samonosnou hmotou, tvarovanou na hranici se sochařskou modelací.
Primární je zde zaujetí pro tekutost, viskozitu pigmentů, jejich vrstvení, narušování, rozpíjení, ale hlavně i to, jak mezi sebou reagují, prolínají se a odpuzují. Jde o expresívní gestické pojetí, vybízející barvu k vlastní aktivitě, k náhodnému výsledku, který přirozeně dosti často končí v rozpačité syrovosti. Ta však nemusí být vždy vnímána negativně. Naopak vybízí k polemice. Obraz nemusí být vždy ukončen. Může se stát zkouškou, vzorníkem, archivem zaznamenávajícím barevné vztahy.
Na práci umělkyně je důležité ocenit její experimentální přístup, který několikrát v různých projektech potvrdila. Její diplomová práce je v kontextu projektů předchozích spíše formálně „klasičtější“. Odehrává se v rámci závěsného obrazu, avšak zkušenosti nabyté během studia jsou viditelné i zde na uchopení barevné materie. Jedna z jejích posledních věcí byla postavena na explozi barevné hmoty ve speciálním boxu, což jen potvrzuje sklon autorky používat většinově, tedy i u závěsného obrazu, centrální kompozici. V diplomové práci se opírá o fenomén televizních seriálů. Ty bývají většinou ideální možností, jak uspokojit poptávku diváků vytvářením iluze reálného světa, do kterého je možné projektovat jejich představy. Souvisejí s kvantitou naplnění času, se zacpáním času prázdnoty prázdnotou. Většinou tvoří jakousi šedou příběhovou zónu, složenou však ze zářivých barev a prázdných expresí, emocí.
U její nejnovější tvorby často dochází na začátku k používání přímých barev s výraznými gradienty. Nejdříve pracuje s efekty, postavenými na kontrastech, které vyvolávají metalické a signální barvy. Část takovýchto výjevů zůstává jakoby záměrně nedokončená, ve své syrové předforemnosti.
Další vývojová fáze malbu spíše narušuje záměrně neohrabanými tahy a tak devalvuje původně barevně svěží kombinace do hrubých, špinavých kaší, takřka bez výrazu. Je to tím, že se barvy postupně začnou mezi sebou prolínat, popírat a neutralizovat. Úplný závěr někdy dovrší ledabyle aplikovaná, většinou transparentní, barevná fólie. Její barevný lom i lesk dále naruší barevnou homogenitu a dodá obrazu „designové“, popové závorky. Obraz vyhlíží neforemně, nejistě, bezobsažně, zkrátka tak, jak autorka chce, aby působil.Portfolio 2014
Datum narození: 3. ledna 1990
Místo narození: Plzeň
Působiště: Praha
Studium:
2009-2014 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (atelier malby, Stanislav Diviš, Jiří Černický)
2008 Stáž Royal Academy of Fine Arts, Antwerp
2005-2008 Střední umělecká škola designu, Praha (atelier malby, Jaroslav Klát)

 



Fotografie z výstavy